Když vyjde v krátké době již třetí vydání nějaké knihy, svědčí to jak o čtenářském zájmu, tak i o kvalitě. BRÁNY ANUBISOVY vydává nyní nakladatelství ARGO a věnovalo mu mimořádnou pozornost.

Pro partnerský vztah je důležité vzájemné pochopení sexuální oblasti. Což je dosti oříšek, protože do této části života vstupujeme v podstatě jako do pokračování našeho „(ne)vymazleného“ dětského období. Navíc máme sklony při nesouladu hledat chyby u druhého a unavený a nešťastný vztah spíše opouštět, než abychom hledali cesty hlouběji do vlastních duší.

Od tohoto filmu mladé scénáristky a režisérky Ivety Gröfové (*1980) se hodně očekávalo. Původně to měl být dokument o tom, jak se vede mladým dívkám ze Slovenska, vytrženým z domácího prostředí, které odejdou za lepším životním údělem do ciziny. Posléze se autorka rozhodla pro hraný (či polohraný) snímek a zvolila pro svůj debut osud jedné z nich – romské dívky Dorotky (Dorota Billá). Dorota odjede z východního Slovenska daleko na západ až do Aše, města na pomezí Česka a Německa. Přes drobné kritické výtky se toto dílo nakonec stalo nejlepším slovenským filmem roku 2012 a získalo i Zlatého anděla na Tofifestu v polské Toruni.
 

Vltava v Praze zatím nezamrzla, šumavské ledy tají a Váš jazzový přístav, jak si přezdívá pražský klub Jazzdock na levém smíchovském břehu, i v zimě svým programem zahřeje každého posluchače inklinujícího jen trochu k tomuto žánru…

Dávno před tím, než německý herec, producent a scénárista Til Schweiger podpořil přijímání migrantů do Německa, následkem čehož pocítil strmý pád z vrcholu popularity až na její nepěkné osamělé dno, natočil několik velkých kinohitů. Největší z nich, skvělou komedii Keinohrhasen, máme možnost vidět v nadcházejícím týdnu v češtině na Prima Max. Pojďme si společně připomenout, o čem že tahle filmová lahůdka vlastně je.

Autorky pojaly tuto knihu jako výzvu zamilovat se do svého těla v období menopauzy. Prohloubit v něj důvěru, pochopit zdravotní fyzické i psychické souvislosti, a pochopit a rozvinout a žít novou tvořivost, novou plodnost, kterou nám tělo dává!
 

Vídeň začátek 20. století. Slavný iluzionista Eisenheim (Edward Norton), jehož vystoupením tleská celá Vídeň, má být na rozkaz korunního prince Leopolda na jevišti zatčen. Policejní inspektor Uhl, fascinovaný představením, však musí jen bezmocně přihlížet, jak se muž na jevišti doslova rozplyne...
 

Současná místopředsedkyně Obce spisovatelů České republiky Lydie Romanská-Lidmilová (*1943) podnikla roku 2019 sice jen pomyslnou, ale přesto snad určitou neválečnou invazi na Slovensko, když jí bratislavský Spolok slovenských spisovatelov vydal knihu šedesáti básní Nepokojná strieborná molekula (Priestor medzi mužmi).

Již 15. února se českému obecenstvu představí hollywoodská hvězda Kiefer Sutherland. Protentokrát ovšem v roli, v níž ho většina z nás nezná. Před mikrofonem a s kytarou!

Nečekejte historii, ale hysterii. Proč je změněno písmenko ve slově pochopíte hned po otevření knihy. Jsou to nebo nejsou „dějiny umění“? Hned na obálce na vaše smysly zaútočí kousek Hieronyma Bosche a po „návodu k použití“ kresba pravěkého lovce. Pak už se nestačíte divit a oceňovat přínos mladé autorky, která už něco o umění ví, ale nic nebere příliš vážně.
 

Z malých příčin mohou vzniknout velké následky. Začíná to klukovskou rvačkou v brooklynském parku s následkem pohmožděnin a několika vyraženými zuby a končí drtivým masakrem charakterů rodičů. Nejen rodičů útočníka, ale i oběti. 

Palladium země české, mariánský reliéf, který podle legendy po staletí ochraňuje český národ, se vrátil ze své dočasné úschovy v Praze zpět do Staré Boleslavi. Kardinál Dominik Duka ho již v kapli Arcibiskupského paláce na Hradčanech předal proboštovi kolegiální kapituly sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi Liboru Bulínovi, kterého současně při slavnostním obřadu jmenoval Strážcem Palladia. Ve Staré Boleslavi, nejstarším českém poutním místě, kde byl svým bratrem Boleslavem zavražděn český kníže Václav, finišují práce na rekonstrukci baziliky Nanebevzetí Panny Marie. Kostel se zaskví ve své původní kráse a věřící ho budou moci poprvé obdivovat dnes od první minuty po novoroční půlnoci, kdy se zde uskuteční poutní mše svatá. Z Prahy budou věřící o Silvestrovské noci putovat k místu, kde bude Palladium země české nově trvale vystaveno.
 

Není snad nikdo, kdo by neznal tragický příběh melancholického prince, jenž mstí vraždu otce a sám se žene do záhuby. Stále noví a noví interpreti se na divadlech předhánějí v jeho ztvárnění a noví režiséři se snaží ozvláštnit klasické téma a dát mu novou tvář. Filmový divák nedá dopustit na dva neslavnější (a určitě nejlepší) filmové Hamlety – Grigorije Kozinceva s nervně intelektuálním Innokentijem Smoktunovským (1964) a především na „klasiku“ – přesvědčivě patetického Hamleta Laurence Oliviera, který kromě režie ztvárnil i titulní  roli.