Jan Nový Cimbura se začal objevovat na pódiích už někdy v roce 70, milé děti. Jistě, minulého století. Přes všechny Koule, Vozembouchy a vlastní Pohodu se objevuje v sestavě kapely Odyssea rock. Pokud budete bádat ve složení skupiny, dojdete k tomu, že všemi sestavami prochází téměř titíž. Tak proč ty názvy? Kdo měl co dělat s establishmentem tehdejších let, nediví se. Odyssea rock se ve svém posledním posazu usadila mezi nejžádanějšími českými hardrockovými tancovačkovými kapelami. Dělali i koncerty, ale, co si budem povídat, když může bubeník odbouchat svačinu... Formace se třemi autory, kde každý jediný má svůj vlastní rukopis. Cimbura tíhnul ke kompozicím, které vypadaly křehčí v porovnání s dalšími v kapele, textově byly vždy logicky vystavěné a hlavně blízké autorovu hlasovému rejstříku. Při vzrůstající jeho instrumentální kvalitě a autorské potenci se dalo čekat, že něco určitě vznikne.

A na svět přišla sestava Odyssea akustik. Vykrystalizovala z původní kapely a
vedle Honzy Nového se objevuje pravidelně Radko Andrejs. Kytarista dravého stylu, jenž své lídrovské pozici zůstal věrný i zde. Vyjma jejich první desky „Když jsem tě česal“, kde sestavu rozšířil Radim Hladík. Nový a Andrejs vytvořili mobilní formaci a v nastalém boomu klubových interpretů se stali pro pořadatele přitažlivější, než mateřská elektrická formace.

Slyšel jsem je na jaře v music doupěti U Čermise. Svátek měla Viola, ale protože žádnou neznám, je to jedno. Cimbura křtil nové děťátko. Roztomilé, ani neřvalo. Ani nechtělo příliš pít. Podařené, právě pokřtěné CD se jmenuje „Věčný příběh“. Cimbura se tak dlouho díval na krásné obrázky své ženy Zuzany Bittlové a střídavě i do jejích očí, až začal k nim psát písničky. Písničky s tak nosnými melodiemi a textovými libůstkami, že se to muselo natočit.
S velkým gustem se na křtu ke svým nástrojům posadili harcovníci plzeňského rocku a potěšilo mě, že mohu být přítomen. Jan Nový Cimbura, zpěv, kytara. Radko Andrejs, kytara. Petr Steidl, basová kytara (s "Kaktusem" vyhrál finále beatsalonu v republice). S malým kopákem, trianglem, tamburinkou a bubínkem se mazlil Jiří „Bavr“ Lokajíček (dělal "záda" Richardovi Kibicovi v "Turbu", od bicích "vytlačil" Jirku Langa ke klávesám) .

Vzniklo album, jež má svou živnou půdu v obrázcích Zuzany. Ty mají rozhodně svůj samostatný život, stejně jako vzniklé písně, ale zde jsme mohli vidět všechno pohromadě. Vidět, jak jeden typ kumštu dokáže ovlivnit druhý, jak je hezké si něco pověsit na zeď a hrát si muziku, jež k tomu pasuje. Autoři mysleli na spotřebitele nadstandardně. V cédéčku je krásný booklet, o který se postaral Ivan Křenek, tiskařský boss z Hořovic. S reprodukcemi obrazů a včetně textů k nim patřícími. Píseň „O krásné Marsce“ tipuji na hit. Jedno mi tam přece jen falíruje. Asi bych zvětšil jména tvůrců. I muzikantů. Není od věci, vidět po létech na to, kdo se čeho zhostil. Stejně, dramaturgové klubové scény mají rozhodně kam sáhnout.

^{Zdroj fotografie www.odyssea.wbs.cz}