Tuto báseň jsem napsal 5. 6. 2019. Připadá mi stále aktuální.
 

Tuto báseň jsem napsal před rokem jako varování. Dnes tedy můžeme posoudit, nakolik se obavy z kabinetu Petra Fialy potvrdily.
 

Chci pohádku vám vyprávět,
v níž nevítězí krutí.
V níž ptačí trylek vítá svět
od rána s velkou chutí.

Napsáno v roce 2019.

 

Věnováno Josefovi Abrhámovi (14. 12. 1939 - 16. 5. 2022)
 

Jeden přítel mi nyní k 42. narozeninám na facebookový profil napsal přání, jehož si moc vážím – a na něž jsem reagoval výše uvedenou básní, takže ho ocituji: „Máš duši dítěte, tak ať Ti vydrží touhy a sny. Ať nejsi dospělý, jako mnozí kolem, kteří dospěli k hájení svého zájmu a klidu! A stále lepší inspiraci!" K tomu dodávám: Pokud dospělost znamená otupení a rezignaci kvůli relativnímu komfortu a falešnému uznání, nechci dospět nikdy.
Dospělost by měla zahrnovat odvahu hlásit se k duši dítěte, a ne se stát brněním pro oploštělost a přetvářku.
Nezapomínejme na Císařovy nové šaty a důležitost hlasu dítěte. Neumlčme ho v sobě, jinak ztratíme kus svého já, součást své integrity…
 

 

... alias pohled z druhé strany, z jiného úhlu
(Psal jsem zcela střízlivý.)

 Všem vám přeji poklidné prožití velikonočních svátků.


 

... a pak už vesluj jak o život....