Bývaly doby, kdy i malé obce žily bohatým kulturním nebo sportovním programem, zkrátka aktivitami, při nichž se lidé setkávali, odreagovávali se od každodenních starostí, popovídali s lidmi z vesnice, s nimiž se během pracovních dní neměli šanci potkat. Přesně takhle žila i Nová Pec na Lipensku. Za to, že tomu tak přestalo být může spoustu faktorů, z nichž poslední kapkou byl covidový lockdown.
 

Období, kdy se lidé nemohli setkávat v kulturních zařízeních je naštěstí za námi, jenomže ne všude se daří po dvouleté nucené pauze opět kulturu rozhýbat. Zvláště pak obtížná situace je v menších obcích, jako třeba v lipenské Nové Peci na Prachaticku. Tam se ale starosta rozhodl, že místním kulturní akce zajistí, aby se obyvatelé mohli znovu hromadně setkávat a bavit.

Vnímání je ryze subjektivní. Každý vidíme jen to, co chceme a také jsme schopni vidět. Náš svět je složen ze sedmi miliard různých světů, které na sebe navzájem působí, někdy více a jindy méně. Jako by svět byl obrovský živoucí organismus sestavený ze sedmi miliard různých buněk.
(Jen jeden svět)
 

Plánujete velikonoční víkend, a nechce se vám sedět doma? Máme pro vás unikátní nabídku na akci, ve které si každý najde to své. Zvlášť nadšení budou fanoušci filmu Gump, influencerky Anny Šulcové a čokolády. Že to nejde dohromady? Jen čtěte dál…

„Moudrost, která neslouží lidem, je jako báseň, kterou nikdo nemá číst, jako obraz, který nikdo nesmí vidět, jako hudba, kterou nikdo neuslyší.“ (Otto František Babler)
…nebo jako fotografie, která by zůstala v zapomnění. Aby tomu tak nebylo, je tu pokračování fotopostřehů ze zákoutí mého archivu, doplněné tradičně moudrostí druhých.
 

Bloudíme světem…
… kde toho hodně ztrácíme a málo získáváme.
… kde řešíme tak moc životy druhých, až zapomínáme žít ten vlastní.
… kde upřednostňujeme snadná řešení před těmi správnými.
… kde trávíme spoustu času na cestách, aniž bychom znali cíl.
… kde nám docházejí zdroje, a přesto zvyšujeme spotřebu.
… kde chce každý mít moc, ale nikdo nechce nést odpovědnost.
 

Zrůdnosti nacismu bychom si měli připomínat zejména ne proto, abychom nenáviděli, ale především proto, abychom nezapomínali. Prvním krokem k přepisování dějin je totiž jejich neznalost ze strany těch, kteří mají tvořit národ a kteří se ke své minulosti mají hlásit.

Musím nakoupit. Nákupní vozík přetéká. U pokladny ztuhnu. ,,Bohužel, již jsme plastové tašky stáhli z prodeje." Úsměv pokladní. Vřískot dvojka! Musím ji zabít! Musím se uklidnit. Musím si zapsat jarní kiláčky se zátěží potravin pro armádu v náruči od Lidlu k autu a od auta domů do tréninkového deníčku.

Každá ženská si někdy potřebuje udělat víkend sama pro sebe. V tomhle to mají chlapi snazší, ti si za sebou umí zabouchnout dveře. Stisknou tlačítko a brána je zavřená. Nedostane se k nim ani zvuk, natož pak starosti těch druhých. Ženská ne, pořád je tady pro druhé, připravena naslouchat, pomáhat, sdílet, řešit. Jede pořád naplno. Přiznejme si, že jí to vyhovuje. Jenomže nese to s sebou delikátní problém té nejsložitější fyziky, protože i perpetuum mobile je pouze hypotéza.

K mému příběhu z malostranské hospůdky v podloubí jsem měl připraveno v úvodu několik vět v optimistickém duchu budoucího ukončení pandemie. Příběhy překypovaly radostí z konce všech omezujících opatření, dýchání bez roušek, bez testů a certifikátů, karantén a izolací. Všechna omezení byla nepříjemná, ale humor zcela neomezila. Ani rozmáhající se terorismus, narůstající rozdíly mezi bohatými a chudými, dosahy klimatických změn, zesilující migrace, stále ještě humor nepotlačila. Meze humoru nastavil až cynismus Putina patřícího před tribunál.
 

Zatímco se všichni věnujeme covidu a válce na Ukrajině, už léta si pod sebou podkopáváme úplně jinou větev, bez které život stejně pokračovat nebude - ničením přírody. Situace je mnohem horší, než se na první pohled zdá. Víte třeba, že podle současných odhadů bude v oceánech během následujících desetiletí už více plastového odpadu než ryb?

Oceány zajišťují potravu a obživu pro více než miliardu lidí. Oceány také produkují polovinu kyslíku na planetě. Na oplátku jsme z nich udělali skládku toxických a radioaktivních odpadů. 

Čeští praktičtí lékaři vyjadřují jednoznačnou podporu Ukrajině v boji proti ruské invazi a snaží se všemi dostupnými způsoby pomoci lidem postiženým válečným konfliktem. K pomoci poskytnout zdravotní péči vyzvala i organizace sdružující praktické lékaře v čele s MUDr. Šonkou. Pro mnoho Ukrajinců však může být problém jazyková bariéra a špatná orientace v cizí zemi. Někteří navíc budou potřebovat akutní ošetření a nemohou si dovolit čekat než se vyřídí potřebná povolení a pojištěni. 
 

Já vím, ještě máme měsíc čas. Ale u nás v podstatě už od začátku ledna vládne aprílové počasí. Chvíli se venku valí sníh, pak svítí slunce, následuje déšť, zase slunce. A tak už vyhlížím jaro, které pomaličku začínám cítit ve vzduchu. Nastavuji  tvář větru a nedočkavě k němu čichám jako k nedopečené bábovce. Miluji vůni předjaří, když vás na chřípí poprvé zalehtá vůně hlíny. Začíná to ťukat na dveře, na stromech vyráží první  kočičky... Na včerejší procházce už mě to zašimralo.