Druhé pokračování.

1.

...chvíle,kdy jsem tiše zuřila a nemohla jsem pochopit,kde se vedle mne vzal ten ptakoještěr....

Výpověď muže u baru ještě za střízliva

...rozbrečela jsem se,rozmazala jsem si nalíčení a poškodila slavnostní účes. Ale nikdo nic nechápal.

Pohlédl z okna a zachmuřil se. Tento večer všichni čerti najednou vstoupili do manželství. Za okny vypukla sněhová bouře, jakou dlouho nepamatoval. Vlastně nikdy, odtušil v duchu.

Věř, je to nakonec únavný život, stále se bouřit proti rodičům, proti pravidlům, proti pořádkům života. Stálá vzpoura zotročuje stejně jako slepá poslušnost. Zatemňuje mysl, někdy vede k vykonání něčeho, co může nejen Tvůj život navždy zle poznamenat.

S úlevou si dlouze oddechl a zvrátil se do opěradla pohodlného křesla. Za hlavou sepjal obě ruce a opřel se. S požitkem protáhl celé tělo, až kosti zapraskaly. Dnes konečně svoji knihu dokončil.

...chodily tudy desítky lidí,a ona stála uprostřed růžového světla úplně sama

***

***

Marian šel z konference o claudech pod světly lamp, které mu v těch houštinách vedoucích k hotelu připadaly jako malá slunce. Blátivé opadané listí mu čvachtalo pod nohama, víno jej slabě svádělo z cesty, pod každou svítilnou se zastavil, pohlédl do tmy a silně vydechl, jakoby byl už v cíli...

“Slečno Třísková, hlídejte si prosím toho svého psa, rozhrabal mi na chodbě už několikrát muškáty!” Křičí důchodkyně Málková z 5. poschodí.