Odbočení od Joriky.

Úryvek z knihy Kočkování: 

Smysl života je v dětech.

Pokud dítě nahradíte kočkou Luckou, pak jste ovšem jako má paní, tedy jako kastelánka Judita, i když pro tu je ona záměna asi jen dočasná.

Gore Vidal říká v rozhovoru s Markem Ebenem: „Nechápu, když se ptají: Proč píšere. Pro mě je záhadou, jak někdo může nepsat.“ Souhlasím. Psaní je lepší než psychoterapie a blíží se nutnosti. Klíčem ale navíc je, jak jste byli nastaveni v dětství.

Z nenapsaných pamětí

Pestré výlohy trafik a novinové regály v obchodech nabízejí dlouhé řady časopisů plné krásných tváří a vzrušujících titulů, jeden přitažlivější než druhý. Do čeho se začíst? Na koho se podívat zblízka? V níže uvedeném fejetonu se zamýšlím nad současnou barevnou lidovou tvořivostí.

Z knihy Styky s Jorikou: U jediného ze stolů někdo seděl. Dva milenci. Usrkávali koňak. Nešlo o Joriku s Jakubem, ale podobně se k sobě tulili, zatímco skutečná Jakubova hlava spočívala na křížovce. Dřímal na pultě. Kdo ví, co dělal v noci, když jsem spal, i šel sem k němu, dotkl se ho a vyhrkl: „Policie."
Odlepil obličej z papíru a bludiště kolonek a mě napadlo, že předtím tak docela nespal a možná mě registroval dokonce už ve dveřích. Neboť nebyl včerejší. Teď se flegmaticky zvedl, udělal krok či dva k regálu a podal mi žvýkačku. „Už je objednávat nebudu,“ podotkl.

Z knihy Styky s Jorikou:
Odložil jsem kavárenské noviny: „Zuzano? Slyšela jste o Diamod Race?“
„Už jste mi to vyprávěl.“ Usmála se. „Taky jste jednou povídal, jak vám vykládání pomáhá. Je to pravda?“ Zuzana se vždycky zajímala o všechno, ale tenhle dotaz bych nečekal.
„Pomáhá každému. Ne?“ povídám. „Pábíte, odreagujete se.“
„A co tuhle večer? Hnal jste na ten koncert? Na Milana Schelingera?“
„Jo. Hned po práci.“
„A po kole s rumem?“
Zavrtěl jsem hlavou. „Copak jste tu nebyla?“ A předstíral jsem před Zuzanou, že zapomínám na Joriku.

Z knihy Styky s Jorikou

Úryvek z románu PROTIKLADY o odlišném vnímání muže a ženy...

K činu se přiznávám zcela dobrovolně!

Z knihy Styky s Jorikou: Vytrhl jsem se z představ. Znova jsem vnímal realitu, ale nějak černě. Bouřkově, jako deprivovaný. Anebo by ten stav můj pomyslný terapeut Jekyll pojmenoval jinak?
Takový Sherlock ne. Ale Sherlock by mě asi navíc ujistil, že mám stále ještě méně informací, než abych směl vytvářet jakékoli teorie. Vzhlédl jsem.
Blížila se bouře a taky osmnáctá hodina. Nebem pluly mraky a já jenom po chvilkách četl Utažení šroubu. I tak jsem však muzeum hlídal lépe než kterákoli opatrovatelka děcko. A taky rozčarovaně chápal, že styky s Jorikou skončily dřív, než začaly.

Z románu Styky s Jorikou

marně jsem se snažila navázat rozhovor