Filmové návraty bývají poučné. Pokud si divák zapne ČT2 v pondělí od 21,40 hodin může se setkat s jedním z významných děl „mistra hrůzy“ Alfreda Hitchcocka – se slavnou Rebekou z roku 1940. Film natočený podle populární románové předlohy Daphne du Maurierové je uváděn pod názvem českého překladu knihy MRTVÁ A ŽIVÁ.
 

Životopisný snímek o slavné mexické malířce Fridě Kahloové (1907-1954), uvede záslužně ČTart ve čtvrtek 4. září. Frida byla nejen vynikající malířka (tvořící převážně fantaskní autoportréty), ale i levicová bojovnice, handicapovaná žena, oddaná manželka i milenka významných mužů a žen. 

Ač film svým názvem může odkazovat na mytologické válečnice či na operu Richarda Wagnera jde v něm o historii ne tak dávnou - historicky i filmařsky poctivou rekonstrukci skutečného příběhu plukovníka Clause von Stauffenberga, který se spolu s nespokojenými důstojníky Wehrmachtu pokusil v roce 1944 o atentát na Adolfa Hitlera.

Alespoň tak tomu je v novém filmu režiséra Tomáše Magnuska ´Stáří není pro sraby´. Čtveřice hereckých bardů si zahraje důchodce, kteří vyrazí na svůj poslední velký výlet. Jedním z míst, které navštíví, je Grandhotel Pupp, protože přáním kamaráda z party bylo navečeřet se v restauraci Grandhotelu a pak přespat v jednom z apartmánů.
 

Americká věznice Alcatraz na ostrůvku poblíž San Franciska patřila k nejdůkladněji střeženým trestnicím a její ředitel se vždy chlubil, že odtud nikdy nikdo neutekl. Až se psal rok 1962 a jistý Frank Morris se s několika jinými odtud dostal. Jak? To už uvidíte ve filmu ÚTĚK Z ALCATRAZU.
 

Lásky mohou být různé - zamilovat se můžete na první pohled nebo si vztah uvědomit až po mnoha letech. Celosvětový bestseller Davida Nichollse JEDEN DEN, známý i z českého překladu (nakl. ARGO, Praha, 2009) natočila dánská režisérka Lone Scherfigová. Neobyčejný vztah v něm trvá plných dvacet let.

První část natáčení dojemného psího filmu ´Gump - pes, který naučil lidi žít´ se blíží ke konci. Film inspirovaný stejnojmenným knižním bestsellerem autora Filipa Rožka se z kulis bezdomovecké osady na pražském Bohdalci přesune do jiné části republiky. „Gumpův příběh se od ostatních psích příběhů liší svojí opravdovostí“, prozrazuje režisér F. A. Brabec. „V rolích psích herců totiž nebudou cvičení psí profesionálové, ale opravdoví pejsci z množíren a útulků. Tenhle poetický rodinný film bude hlavně o síle psí lásky a o naději.“
 

Z předválečné české filmové tvorby se na obrazovky dostalo už téměř vše. Většinou – taková byla doba – nešlo o kvalitní umělecká díla, ale tyto „filmy pro pamětníky“ měly a mají své vděčné publikum. Přesto jsou některé filmy málo známá a těžce dostupné. Příkladem je film SVĚTLO JEHO OČÍ z roku 1936, považovaný již v době svého vzniku za superkýč a po válce již nikdy v kinech neuvedený. Snad právě proto se stal legendou,  jíž se dnes můžeme vysmívat, , koukat se na ni z nadhledu, ale je dobré se s ní seznámit. Třeba i proto, že – jak kdosi řekl - „kýč je nesmrtelný“ a určitě se najde dost těch, kterým přijde k chuti.
 

Eva Holubová, Bolek Polívka, Ivana Chýlková, Karel Roden, Patricie Pagáčová, Nela Boudová a Richard Krajčo. Herci, které si vybral režisér F. A. Brabec do rodinného filmu inspirovaného knihou Filipa Rožka "Gump - pes, který naučil lidi žít."
 

Vzít do svých rukou spravedlnost za válečné zločiny a soudit Adolfa Hitlera se rozhodla skupina německých důstojníků. Hitler tedy nespáchal sebevraždu, ale byl unesen - to je východisko českého filmu JÁ, SPRAVEDLNOST z roku 1967.

Diváci celého světa vždy milovali drsné detektivy, lstivé právníky a nekalosti odhalující novináře. Tu poslední sortu sice v dnešní době zastínili televizní reportéři, ale pohled do usilovné a tvrdé práce novinářských maniaků zřejmě ještě nezastaral. To si zjevně myslel i režisér Ron Howard a zkušený scénárista David Koepp a tak se nyní do zázemí redakční kuchyně pojďte s nimi podívat.
 

Po delším čase se na obrazovce můžeme setkat s významným ruským hercem a režisérem Nikitou Michalkovem a jeho filmem UNAVENI SLUNCEM. Mimořádné dílo se vrací do období stalinských čistek v druhé polovině třicátých let a deklaruje povahu pravdy o tom, jak revoluce požírá své vlastní děti.

Toulavý pes Gump se devět měsíců po vydání knihy „Gump: pes, který naučil lidi žít“ stal fenoménem. Neotřelé, poetické, chvílemi až bolestné vyprávění očima psího tuláka Gumpa. Příběh o cestě plné překážek, o neochvějné psí obětavosti položit život za svého páníčka, o naději, kterou nespoutá ani ten nejpevnější řetěz, ale také o zvířecí moudrosti, která nám lidem otevírá oči.