Uběhl přesně týden a my si můžeme zase literárně hrát. Centrem naší pozornosti se stanou opět figury se svou schopností měnit intenzitu a působení slovního vyjádření. A nebude jich rozhodně málo. Nevíte-li, o čem je řeč, přečtěte si nejdříve patnáctý díl (klikni) .

V krásné literatuře se promíjí i to, za co by vás učitelé češtiny měli prohodit oknem. Někdy totiž mohou zdánlivě neumělé, nevšední a chybné styly znamenat naopak výhodu – zejména na poli originality, ale i pro zdůraznění atmosféry atd. Nechejte se inspirovat!

V současné době točí televize jeden seriál za druhým. Ťukáte si občas na čelo, proč nenatočí něco pořádného? Máte v hlavě nápad? Zkuste se stát seriálovým scénáristou. Dnes vás necháme nahlédnout pod pokličku tohoto nikdy nekončícího zaměstnání…

Jestlipak znáte jméno Alexander Stainforth? Jedná se o umělecký pseudonym mladého spisovatele Davida Kapse, který vydal již pět knih. První čtyři vlastním nákladem a poslední pátou klasickou cestou přes nakladatele. Na Rozhledně jsme v recenzích představovali knihu třetí, a to sbírku povídek Harém.

Jméno Stanislava Rudolfa jistě nemusím nijak představovat, mluví samo za sebe. A tak když hledáme odpovědi na otázky týkající se tvorby, koho jiného se zeptat než autora, co má na triku hromadu profláklých titulů, některých navíc i zfilmovaných… Jo, a navíc, taky je to učitel!

„Paní, slyšela jste, že…“? Takto ústně se dříve přenášely zprávy. Ovšem v dnešním přemedializovaném světě se jednu zprávu může za vteřinu dozvědět i deset miliónů lidí. A i když tato forma přenosu informací si za dobu své existence získala určitou podobu, jeden rys původnosti neztratila. Kterýpak asi?

Víte, kde se rozvine děj vašeho příběhu? Půjde o krajinu, jakou si přesně pamatujete z dětství, nebo si vymyslíte nové planety, národy a živočichy? Zkrátka, dnes bude řeč o hloubce fikce.

Nebojte se, stále bude řeč o psaném projevu. Zaměříme se na roli autora v literárním díle. Lépe řečeno, jeho pozici coby vypravěče. Každému totiž vyhovuje jiný styl – jeden se situuje do role režiséra, který postrkuje postavy od zápletky k zápletce, další autor se rovnou mezi své hrdiny postaví a prožívá trable s nimi…

Desáté jubilejní tvůrčí psaní se snad nejlépe hodí k tomu, abychom to zpětně trochu shrnuli a vrátili se k tomu, o čem jsme už jednou mluvili na začátku. Tedy že nic z toho, o čem si tu spolu povídáme, vlastně nikoho nenaučí, jak psát. Pilováním vylepšíte svou techniku, naučíte se vyvarovat určitých chyb, ale punc originality si svou kreativitou už vytváříte sami.

V březnu se třepotá na špičce Rozhledny vlajka Japonska. I proto dnes zabrousíme do literární krajiny nám vzdálené, ale i u nás velmi oblíbené. A nebojte se, úkol vás nemine…

… rod trpný či další složité výrazivo, charakteristické to znaky autorovy horlivé snahy o verbalismus, komentoval by složitý text dotázaný inteligent. A když bychom se ho zeptali, jestli by to nešlo vyjádřit bez těch cizích slov, moudře by pokýval hlavou a pak by rozvážně odpověděl: Připouštím, že existuje i další alternativa. Ale vážně. Jestliže chceme psát poutavě, musíme se vyvarovat zbytečných a zavádějících slov. Zbytečná slova nudí a slova zavádějící zase odvádějí pozornost. V obou případech se příběh stává pro čtenáře těžkopádným.

Současná úspěšná autorka Simona Monyová má na svém kontě již dvacet dva vydaných titulů. Všechny víceméně úspěšné, poctěné dobrou kritikou, některé se vynesly vysoko na žebříčku nejčtenějších knih. Každý jistě zná „Tchyně a uzený“, „Otcomilky“ či „Opiju tě rohlíkem“. Zcela čerstvý titul se nazývá „Já o koze, on o voze“ (fotografie pochází ze křtu této knihy). Za celým úspěchem však nestojí žádné známé nakladatelství, jak bychom mohli očekávat... (Ačkoliv v jednom brněnském tato spisovatelka začínala.)

Nejprve otázku: S jakým člověkem si raději poklábosíme - s pesimistou nebo optimistou? Nejčastější odpověď: s optimistou. A to platí i v případě, že nám  pesimistovy názory připadají zajímavé. Proč? Protože raději strávíme víc času s tím, s kým se dokážeme uvolnit a zasmát, než s tím, kdo třeba moudře, zato negativně filozofuje.