Rennes budí respekt. Alespoň takový dojem jsem při jeho návštěvě měla. Jeho monumentální kamenné stavby, jež zde vyrostly po ničivém šestidenním
požáru roku 1720, mne přenesly do jiného světa. Ovšem pár kroků od novoklasicistního divadla a radnice s hodinami z raného 18. století jsem zpozorovala staré známé budovy z dřevěných trámů, ležérně nahnuté, jakoby tančily v rytmu změti hudebních stylů, doléhajících z restaurací a cr?perie po krajích prostranného náměstí. Rennes je městem multikulturním. Najdete zde nepřebernou směsici národů, mimo jiné zastoupenou rozmanitou škálou světových gastronomií. Při procházce mezi hrázděnými domy na Vaše chuťové buňky zaútočí vůně linoucí se z kuchyně mexické, řecké, thajské, nebo libanonské, marocké či turecké. Rennes je městem univerzitním. Ovládly jej masy studentů z celého světa, jež z velké části určují ráz města. Kulturní život tu jen vzkvétá; pořádá se zde řada uměleckých výstav a hudebních slavností, z nichž nejvíce vyniká festival „Tombées de la nuit“ (S nástupem noci či Stmívání). Jedná se o červencový jednotýdenní svátek pouličního umění plný odvážných kreací situovaných na netradičních místech, během něhož se město zahalí do nepřetržitého veselí. Oblíbeným místem studentů jsou rennské zahrady „Parc du Thabor“ nacházející se v samém středu města. Projdete se divokým anglickým parkem i precizně upravenou francouzskou zahradou, můžete bezmezně obdivovat zástupce rostlin jako gingo, magnólie a sekvoje, či si posedět u zurčícího potůčku tekoucího ve strmých kaskádách a sledovat cvrkot bezprostředního okolí.
Přibližně 35 kilometrů od Rennes se rozkládá
magií a bájemi proslavený
les For?t de Brocéliande, jenž je v dnešní době na mapách vyznačen jako For?t de Paimpont. Les původně pokrýval celé bretaňské vnitrozemí a byl příbytkem hrdinů keltských pověstí krále Artuše a jeho udatných Rytířů kulatého stolu, druida Merlina nebo Jezerní paní Viviane. Zde jako by znovu ožívaly jejich spletité příběhy. Při toulkách po tajuplné krajině v ranním oparu nad jezerem Zrcadlo víl možná zahlédnete tančící Viviane, pod monstrózním dubem Gilotin zase zahloubaného mága Merlina. Osobitost a podmanivost scenérie dokreslují četné zámky, kapličky a kostely příhodně zasazené do divoké přírody. Bretaň je pevně spojena se svou mystickou a legendární minulostí. Hrdinové keltských legend, nepostižitelní v městském shonu, vyvstávají náhle před námi v přítmí lesů, a objevují se jako mlhová sraženina na pozadí jejich mihotavé zeleně. Ten, kdo umí naslouchat, pozorovat, fantazírovat, snadno se vydá na plavbu na kouzelných vlnách
bretaňské mytologie.
A přeci jen se podíváme k moři! Pokud patříte mezi opravdové labužníky, nevynechejte návštěvu malého
přístavu Cancale shlížejícího na zátoku Baie du Mont-St-Michel. Město proslulo chovem a odbytem ústřic, které se vyvážejí do celého světa. Na nábřeží se tyto delikatesy, terasovitě vyskládané na chatrných trhových stáncích, prodávají čerstvé, právě vylovené z moře, a při jejich degustaci se pozná pravý
gurmán. Zkušební vzorek se musí otevřít jediným pohybem ruky a pokapat citronem. Můžete usednout do jedné z mnoha restaurací na nábřeží, pochutnat si na vynikajících mořských plodech a sledovat přitom neobyčejné představení odehrávající se v obrovském zálivu, kdy s pozvolným odlivem lodě ulehají do písku.
Cancale
Poslední zastávkou na cestě po Bretani je opevněné město
Vitré, ležící na hlavním tahu do Paříže. Uchovalo si nejkrásnější středověké jádro v celém regionu. Hrad Château de Vitré s hrotitými věžičkami obklopují malebné budovy z 15. až 16. století, kdysi obývané koželuhy, v nichž dnes sídlí umělečtí řemeslníci, restaurace a všudypřítomné kavárny. V uličce Rue Beaudrairie zapomenete na uspěchanost dnešní doby a pokocháte se originálními domy s předsunutými patry a hrázděním tvořícím zajímavé vzory.
Na závěr našeho putování po Bretani Vám nastíním tradice a zvyklosti tohoto nejzápadnějšího kouta Francie, neopomenu též jeho výtečnou gastronomii a bujaré slavnosti. Těšte se na příště!