Česká filmotéka se bohužel rozmanitostí nechlubí a povětšinou jde o zajeté žánry jako je komedie, psychologické drama, občas nějaký horor nebo slabší thriller. Kde jsme mistři svého řemesla je jednoznačně dokumentární tvorba a její současná nejvýraznější představitelka Helena Třeštíková, ovšem to by bylo na delší povídání. Co se výběru témat týče, tam už jsme trochu vynalézavější, i když popravdě jsme se posledních pár let zasekli na tématice válečné, popřípadě z dob komunismu. Ostatně na udílení letošních Českých lvů byla „různorodost“ české kinematografie dostatečně patrná. Že by se snad čeští tvůrci báli vymykat standardu? Na druhou stranu, nemůžeme se jim divit. Světové jedničky jako Quentin Tarantino nebo Tim Burton se i přes vytvoření skvělého snímku právě díky vlastnímu stylu většinou oscarového ocenění nedočkají.

Naštěstí se u nás našli tací, kterým pokus o odlišení se celkem vyšel. Jedním z nich je režisér Tomáš Vorel. Možná i podobné vzezření s Timem Burtonem je jedním z důvodů směřování jeho tvorby. Především však jeho počin z roku 2005, Skřítek, nemá k burtonovskému pojetí daleko. Sice jsou zde „cítit“ české kořeny, ale i tak má zpracování podobně „divný“ ráz. Film Skřítek by se dal žánrově zařadit mezi groteskní rodinné komedie s pohádkovými prvky. Se samotnou groteskou má režisér Vorel nemalé zkušenosti a na vlastní kůži si ji vyzkoušel ve filmu Pražská pětka v příběhu Výlet na Karlštejn z roku 1989.

Skřítkův příběh se točí okolo jedné městské rodinky, ve které jsou si její členové díky zájmu o vlastní individualitu nebo v případě otce o mladou řeznici vzájemně odcizeni. Matka, která jediná má o rodinu starost a snaží se ji ucelit, především chce znovuzískat manželovy sympatie, postupně blázní a za pomoci své profese pokladní v supermarketu, kde jí jde z pípání hlava kolem, skončí na psychiatrii. Otec, řezník, má zájem o svoji mladší blonďatou kolegyni, se kterou skončí nejprve rozvášněn v mrazicí místnosti a nakonec i u ní na ubytovně, když po manželčině hysterické scéně odchází od rodiny. Dospívající syn také není žádný svatoušek a kvůli otcovu přání -budoucímu povolání řezníka - rezignuje, kouří marihuanu a je vegetarián. Nejmladší dcera má problémy s technickými předměty, škola ji nebaví a jediné, co ji zajímá, je skřítek, který se jí zjevuje vždy, když ostatní řeší nějakou vážnější situaci. Skřítek dává příběhu tragikomický ráz a vše obrací v absurditu.

Při obsazování Vorel vsadil na ověřené tváře, které grotesce dodají šťávu. Bolek Polívka a Eva Holubová jsou tím pravým manželským párem, který se k sobě hodí podobně jako &Simek s Grossmannem nebo Svěrák se Smoljakem. Pro obsazení dětských rolí nemusel chodit daleko. Jednoho představitele našel přímo doma, a to v podobě syna Tomáše. Druhou představitelku si vypůjčil od kolegy, režiséra Václava Marhoula, dceru Aničku. Během příběhu se na plátně mihne tolik známých osobností, že je divák nestačí počítat. Dokonce i sám Vorel se nenápadně obsadil do role policisty, kterého si sotva všimnete. Na světové poměry nic neobvyklého, Hitchcock nebo Tarantino tyto perličky praktikují běžně. V České republice je to ovšem jeden z dalších téměř nestandardních postupů.

A v čem je celý snímek tak okouzlující? Chybí zde filmová řeč. Tedy, abych byla přesná, na filmové řeči je celý snímek založen, ovšem jde o typ řeči, který je vlastní jedině Vorlovi. Klasickou mateřštinu v podobě ať už spisovné nebo obecné tu nahrazují skřeky, zvuky a nesrozumitelné bláboly. Děj je vyjádřen pohyby, respektive gagy, skeči a komickými situacemi. Filmový obraz je zrychlený a grotesknímu žánru dodává pestrost. Celý Vorlův netradiční koncert je doplněn melodiemi kapely MIG 21.

Stejně jako Burton si Vorel dokáže pohrát s barvami, technikou, herci a všemi dalšími složkami nezbytnými pro film. Je schopný udržet diváckou pozornost i navzdory jednoduše vystavěnému příběhu, který by je bez ostatních „vychytávek“ unudil k smrti. Český Burton zkrátka přesně ví, čím své příznivce přitáhnout, čím je překvapit a pobavit, aniž by měl přezdívku předního filmového tvůrce. Jak praví jedna ze slok písně MIG 21 - Jak snadné je žít - by se v případě Vorla dala přeformulovat na frázi vypovídající o jeho práci - Jak snadné je zajímavě točit.
_{Zdroj foto: www.sms.cz}