Palác Akropolis znovu otevřel brány divadlu, které vzpřímeně kráčí po své cestě, ctí své kořeny a neohýbá se před divákem. Tentokráte mu k tomu dopomohl ruský divadelní soubor Derevo, který přivezl do Prahy premiérové představení Harlekin, v nemž tvůrci propojili dávný odkaz comedie dell´arte s poetikou jarmarečního „ruského“ divadla a stylem butó.

Úvodní scéna se odehrává na forbíně před tenkou průsvitnou oponou a zároveň pomocí stínového divadla i za ní. Mystifikace diváka pokračuje potleskem neviditelného obecenstva a proměnou postav loutek v živé bytosti. Křehkou hranici mezi reálným a divadelním světem narušuje také svou, jakoby nahodilou přítomností postava principála loutkového divadla. Obtloustlý muž zároveň propojuje jednotlivé obrazy a posouvá je do další roviny. Na konci představení se proměňuje ze znuděného živnostníka v bájného průvodce po hvězdách a dodává své postavě třetí, tentokráte mystičtější rozměr. Vzdává tak pomyslný hold všem potulným hercům dnešní doby, tedy pravé podstatě divadelního umění - životu.

Hlavními hybateli děje jsou postavy Harlekýna a Kolombíny, které přecházejí z jednoho příběhu do druhého. Na počátku je spojuje jejich touha po skutečném ne-loutkovém životě. Oba chtějí žít a být milováni. Prochází spolu příběhy o vojáčku Alkoholičkovi a o pouti za láskou a ukradeným srdcem. V portrétu o životě potulných muzikantů pak Harlekýna doprovází malá opička.

Tak jak se střídají jednotlivé obrazy, mění se i nálada představení. Vtipnost, lehkost, s něžností ztvárněné zamilované scény (námluvy přes okna) přecházejí do lyrické polohy, do melancholického, smutného, až krutého vyobrazení skutečného světa (scéna s potulným muzikantem). Zároveň se ale objevují i polohy, v kterých se vážné záměrně mísí s veselým (jeptiška při operaci). V těchto scénách se pak nejvíce projevuje inspirace starobylým divadlem, starověkou pantomimou a na scéně ožívají klauniády, gagy, taškařice a kejklířství.

Divák se na jednu stranu nechává strhnout detailně propracovanými, dokonalými a zdánlivě svobodnými pohyby těl Antona Adasinskeho a Eleny Yarovayany, jejich rozmanitými obličejovými grimasami, které se přirozeně vynořují na povrch. Na druhou stranu fascinovaně sleduje jednotlivé předěly nálad. Směje se, když se Harlekýn promění v ručník či sprchu (koneckonců Harlekýn v comedii dell´arte představoval postavu sluhy), když si chvástavý vojáček nevšímá snaživého dvoření dámy, při skopičinách opičky, při pokusu muže rozveselit svou ženu. Tyto scény jsou ale vymezeny i druhou polohou. Vojáček padne v boji, opička žije v nouzi a její majitel se do ní nikdy nezamiluje, žena ukradla srdce (červenou papriku) muži a svou lhostejností k němu zabila nejen lásku, ale i jeho. Ovšem tuto scénu shazuje Harlekýn zrychlenou pohybovou rekapitulací, čímž znovu zdůrazňuje princip divadla na divadle.

Nápadité drobnosti (z drátů vytvořené variabilní rekvizity atd.), obroušené hrany jindy syrového fyzického divadla Dereva, dokonale zvládnutý tok těla, až dětská radost z pohybu, hravost, senzibilní nasvícení plochy a postav, citlivě zvolený hudební podkres (Anton Adasinsky, Henry Purcell, Dmitry Shostakovich), nejednoznačné vymezení divadelního prostoru a magická energie proudící mezi tvůrci navzájem a mezi jevištěm a hledištěm udělaly z představení mystický zážitek podobný rituálnímu divadlu Jerzyho Grotowského. Představení tepalo srdce a žilo v mysli každého diváka ještě dlouho poté, co skončilo.

Představení Harlekin souboru Derevo v pražském paláci Akropolis
Námět, koncept, hrají: Anton Adasinsky a Elena Yarovaya
Hudba: Daniel Wiliams, Anton Adasinsky, Dmitry Shostakovich, Henry Purcell a další
Světelná instalace: Igor Fomin
Scéna a rekvizity: Andrey Bobylev
Kostýmy: Anna Frumson
Management: Isolde Matkey

Produkce a public relations: Hana Kubáčková

Více o souboru Derevo naleznete na: www.derevo.org

^{Foto: www.palacakropolis.cz}