Autor detektivních příběhů, skrývající se pod pseudonymem Dominik Dán nejen, že umí poutavě psát, ale dokáže také kolem své osoby vytvořit auru záhadnosti, pro tvůrce podobných příběhů přímo ideální. Jeho pravá totožnost není dosud známa, a to i přes to, že u našich slovenských sousedů představuje skoro každá jeho kniha bestseller. Říká se o něm, že pracuje u policie, možná snad i v tajných službách nebo oddělení vražd, je tedy jisté, kde bere svoji inspiraci i proč jsou jeho příběhy tak uvěřitelné a čtivé.
Detektivka Kapitán smrt staví na skutečném příběhu vraždy kněze &Stefana Poláka. Na tomto základním kameni vystavěl napínavý, do detailů propracovaný detektivní příběh. Při rekonstrukci starého hřbitova vypadne z rakve lebka, ve které je zatlučen hřebík. Všichni zúčastnění uvažují, zda by nebylo jednodušší prostě mrtvolu vrátit zpátky a na nic se raději neptat – ale touha po spravedlivém potrestání viníka nakonec zvítězí. Bude ale ještě koho? Kam až vedou stopy? Detektivové z oddělení vražd, začátečník Richard Krauz a protřelý Eduard Burger, budou mít práci a brzy rozmotají nitky záhadného příběhu natolik, že se octnou ve smrtelném nebezpečí.
Jak zhodnotit tuto, na detektivku poměrně objemnou knihu? Z pozice čtenáře, který danému žánru nijak zvlášť neholduje, musím autorovi složit několik poklon. Zaprvé, i když je trochu složité se do příběhu začíst, možná na prvních stránkách „neodsýpá“ jak by měl, plyne později tak, že si ani nevšimnete, že venku už se setmělo, váš pes zoufale škrábe na dveře a partnerk/ka na vás už půl hodiny mluví o něčem, z čeho si pamatujete jenom „mám dost“. První půlka knihy je v tomto doslova brilantní. Postavy a prostředí tvoří pevné, uvěřitelné ukotvení příběhu, dialogy jsou nenásilné a čtenář je napjatý až k prasknutí. Musím se ovšem přiznat k jednomu. Jakmile asi v polovině knihy, ze které jsem začínala být opravdu nadšená, na scénu vstoupili templáři, pohasl o polovinu můj zájem. Současná knižní tvorba, mám-li to říct mírně, se mi zdá už trochu „přetemplářovaná“ a červený kříž už automaticky zařazuji někam mezi „vrah je zahradník“ a „nůž v nohavici, který je pro svázaného hrdinu vždy přítomen k použití, i kdyby tento předtím kráčel v obleku do opery“. Zkrátka – klišé.
Naštěstí jsem knihu neodložila a příběh dočetla. Poupravila jsem následně svůj názor. Sice templáři – ale rozhodně se ctí. Z Kapitána Smrt možná nebudete mít klidné spaní. Jde o výborný detektivní příběh, který lze jedině doporučit. Smutné je jen jedno. Templáři, kteří možná stejně jako mě leckoho částečně odradí, jsou vlastně v příběhu úplně nadbyteční. Působí trochu, jako by se autor za každou cenu snažil přidat do příběhu tajemno a mystično. Asi jako byste na vynikající chlebíček s bramborovým salátem kladli ještě drahého lososa. S největší pravděpodobností nic nezkazíte a nikoho neurazíte – ale nezdá se vám, že se ingredience spíš tlučou, než doplňují? Nedali byste si radši dobrý salátový chlebíček bez lososa, i když oboje máte rádi? Konflikt církve se zrůdností minulého režimu by pro dobrou zápletku i pole příběhu úplně postačil.
Dominik Dán: Kapitán Smrt
Vydalo nakladatelství XYZ
Foto: xyz-knihy.cz