Pohleďme na ten posaz. Cirille Oswald, tenor saxophone. V Praze usazený Holanďan, nedávno jsem zde zveřejnil pohled na jeho již 4. album. Dan Tepfer, piano. Nesmírně invenční klavírista z New Yorku, Hobzek se s ním seznámil při natáčení alba „Overseason“, čili Organic quartet hamonďáka Ondřeje Pivce. Pamatujete? Taky je to zde. Akustickou basu ovládá další výtečník z neobyčejně silné současné české jazzové generace Tomáš Liška. Známe ho z kapely Points. A Tomáš Hobzek svou lídrovskou pozici jistí od bicích.

Kvarteto se zahnízdilo, dle svých slov, na území jazzu a blues. O jazzu nepolemizujme, to je jasné. Muzika zvaná blues mi zůstává zřejmě utajena. Neslyším ji. Ale to je jedno. Jazz, který ano, zaujme posluchače od prvního tónu. Hobzek valí do posluchačů své autorské počiny, neobyčejné zřetelné suity, vyprojektované do posledního tónu ve vyklenuté duze. A přitom zvuk téměř komorní, dynamické výbuchy se nedějí, hudba zve naopak do hloubky svých niterných pokojíčků, ale je tam vše, co tam má být. Při několikátém poslechu se jeví kapela jako jedině možná současná sestava kolem Tomáše Hobzeka, vhodná pro toto album. Do posledního muže.

Muzikanti se nebojí dlouhých hudebních ploch a mám dojem, že nebýt věrného hudebního režiséra Lukáše Martínka, byly by ještě delší. Realizační tým, prakticky neměnný od prvního CD, které se mi od Animal Music roztočilo na disku, považuji za malý zázrak na našem trhu. Zázrak milý, ale nevídaný. Od mixáže po cover. Funguje to. Ale dát dohromady takový tým?! Klobouk dolů, pane Petře Ostrouchove. Váš tah na bránu je obdivuhodný. 

Nejhezčí je fakt, že současná špička českého jazzu je natolik široká, že umožňuje tu krásnou dětskou hru „Hejbejte se škatulata“ a přitom ještě pořád přehledná, aby to člověk uhlídal a poznal z toho „proč“. Ať je to jak chce, tady je opravdu co poslouchat.
_{CD Stick It Out, vydalo vydavatelství Animal Music v roce 2010
Zdroj obrázků www.ireport.cz}