Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 26.11.2020, svátek má Artur 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 503
Registrovaní čtenáři: 510
Publikovaných článků: 12976
Komentářů: 11166


Měření



Obrázky na těle - výlet do světa filmu

20.06.2010   Stanislav Polauf   Film   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Na otázku proč se nechává tetovat by snad uměl opravdu nejlépe odpovědět  Vladimír Franz. Právě on - a s ním řada slavných osobností - mohou potvrdit, že tetování není jen symbolem muklů. Na to se ptá v titulku článku Jaromír Komorous na Rozhledně přede mnou a my už víme, že se jedná o NETRADICI jako hrom.

Stačí malý (a zdaleka ne úplný) pohled do světa filmových herců, abychom vylovili řadu těch, jejichž tetování není jen namalované maskéry, ale opravdové. Angelina Jolie, i o ní byl jmenovaný článek (klikni), se netají tím, že se spolu s Bradem Pittem nechali na důkaz vzájemné oddanosti tetovat. "Obrázek" na těle nosí třeba Johnny Depp (i když ho neukazuje, je prý jen pro jeho rodinu). Řada herců se nechá tetovat pro roli ve filmu. Tak třeba Val Kilmer pro roli v Salton Sea, Russell Crowe, když vytvářel postavu neonacistického skinheada v Romper Stomper, Robert de Niro pro Mys hrůzy či Orlando Bloom pro film Sympathy For Delicious, kde představoval frontmana rockové kapely. Ale je to i opačně - tetování pro některé role vadí a herci si je za drahé peníze nechávají odstranit. Rozlédneme-li se i po českých luzích a hájích, pak z hereček najdete s tetováním třeba Zuzanu Norisovou nebo Ivu Pazderkovou - ta má v oblibě egyptské motivy jak na zádech, tak mezi ňadry.

Tetování hraje důležitou roli ve filmových příbězích. Snad nejslavnějším filmem, proslaveným i tím, že se poprvé a naposledy setkali v jednom filmu dvě legendy francouzského filmu Jean Gabin a Louis de Funès, je film nazvaný - jak jinak než - TETOVANÝ. V roce 1968 ho ve francouzsko-italské koprodukci natočil Denys de la Patellière. Jeho námět je zajímavý ne tím, že záda Jeana Gabina zdobí tetování, ale že tento obraz vytvořil známý umělec Modigliani. Když to bohatý obchodník s obrazy Félien Mézeray (Louis de Funès) náhodou zjistí, nejen že si nechá vyprávět, jak obraz na zádech vysloužilého legionáře vznikl po vítězné přehlídce 14. července 1919 ve dvě hodiny ráno na biliáru montparnaské kavárničky. Jeho zajímá sám obraz a je rozhodnut ho okamžitě získat. Nabízí za něj Legrainovi pět set tisíc a postupně zvyšuje svou nabídku až na dvacet milionů. Legrain však tvrdošíjně odmítá, nestojí o peníze. Přijme ale nabídku, že mu obchodník nechá zrekonstruovat jeho venkovský dům. Félien se ale zděsí, když zjistí, že domem je myšlen daleko od Paříže ležící polorozpadlý zámek z 11. století, sídlo šlechtického rodu Montignaců, jehož je legionář Legrain posledním žijícím potomkem. Na opravu se zvyšují nároky, ve hře je místní hladomorna, obchodník s obrazy je přinucen se podrobit drsnému vojenskému výcviku, odborný lékař doporučuje, aby tetovaný prováděl nějaký sport, aby se obraz neznehodnotil a sportovat s ním začne i nemotorný Félie atd. Oba postarší muži se nakonec sblíží a když v závěru přijede vzácná návštěva - sám ministr s prefektem - končí, jak už bylo naznačeno - v hladomorně. Film je v dějinách filmu považován za satiru na nečisté metody kapitalistických obchodníků s uměním.

Námět tohoto filmu z pera scénáristy Alphonse Boudarda se zdá být originální. Ale tak tomu bude jen do doby, než si český divák vzpomene na téměř zapomenutý film scénáristy a režiséra Jana Moravce MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ. Ten vznikl o rok dříve (!) na Barrandově (za režijní spolupráce Zdeňka Podskalského) a točí se kolem podobného námětu. Že by tady hrál roli špion, který Francouzům původně český námět donesl? Nebo je to v životě tak, že v určité době se najednou objevují stejné náměty na různých místech (podobně jako je to s vynálezy)?

Film MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ je vydařenou komedií s prvky grotesky i hlubokého zamyšlení nad životem. Je i stále aktuální - nejen "stoupáním v ceně" (nebo lépe stoupáním cen), ale i pro motiv manipulace s člověkem. V Moravcově filmu jde o skromného pana Bendu (Jozef Króner), který má nezvyklé zaměstnání - pracuje v ničírně starých bankovek. Rád se napije, což se mu stane osudným. Po jednom tři dni trvajícím flámu, z něhož si nic nepamatuje, se u něj najednou objeví neodbytný člověk. Představí se jako malíř (Otakar Janda), který v opilosti vytetoval na jeho záda obraz - prý své nejlepší dílo a žádá Bendu, aby k němu přišel do ateliéru obraz dokončit. K tomu dojde, ale ještě téhož dne malíř umírá. Stává se nesmírně slavným a cena jeho děl stoupá do nebetyčných výšek. Pan Benda, pyšný na svůj obraz, se nechá přemluvit manželkou (Jaroslava Tichá) chtivou slávy a peněz, aby svůj obraz ukázal řediteli galerie (Valtr Taub). Tím si ale pěkně zavaří. Znalci obraz uznají za pravý, ale zároveň se zjistí, že malíř celé své dílo před smrtí galerii věnoval. Tím i obraz na Bendových zádech dostává evidenční číslo, dostává svého restauratéra a Bendu (přesněji obraz) neustále střeží dva zaměstnanci galerie (Jan Libíček, Josef Chvalina). Polonahý Benda je přinucen "dílo" vystavovat a s putovní výstavou odcestuje i do zahraničí. Necestuje ale jako člověk, ale jako obraz - ve stěhovacím voze a bez stravování, které "obraz" nepotřebuje. Věc dojde až tak daleko, že ředitel galerie od Bendy, který mezitím přijde o zaměstnání, požaduje půjčovné za obraz, když si jej nosí každý den domů. To ještě není vše - Benda zkouší krást, končí v psychiatrické léčebně a u soudu. Jeho obhájce (Zdeněk Řehoř) ho nutí k hladovce, bodyguardi z galerie ho zase nutí jíst. Bendovi se podaří uprchnout a pokusí se svůj beznadějný případ vyřešit sebevraždou. Vrcholem absurdního humoru filmu je, že se Bendovým narodí dvojčata, která mají na zádech obrázek. Ředitel galerie okamžitě zjišťuje, které se narodilo jako první, protože první grafický list se považuje za originál. S panem Bendou se naposledy setkáme v lese, kam před ničivou civilizací uprchl... Kritika tehdy napsala: "Situace, kdy lidé jsou pod více či méně průhlednou záminkou, že "stoupají v ceně", zbavováni své lidské důstojnosti a snižování na úroveň věci, tedy předmětu, jímž může druhý člověk libovolně manipulovat, není, nebo alespoň v nedávné době nebyla, ničím výjimečným."

Myslím, že tyto dva příklady "tetovacích" filmů postačí. Chce-li někdo v tomto duchu pokračovat, doporučuji se zajímat třeba o film TATOO režiséra Boba Brookse (USA 1981), v němž se tetovací umělec jako Narcis zamiluje do svého díla na těle Maud Adamsové. Čerstvějším příkladem je stejně nazvaný německý krimi thriller z roku 2002 (režie Robert Schwentke), v němž jde rovněž o obchod (ale víc o vraždy) s potetovanou kůží, na kterou vytváří své originály japonský umělec Hiromicu.

Použité foto: fdb.cz (Karel Šebek), cinereves.com


Dvojice slavných z filmu TETOVANÝ

Jozef Króner ve filmu MUŽ, KTERÝ STOUPL V CENĚ


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2487 s