V sobotu na programu Josef Haydn, Franz Ignaz Danzi, Vojtěch Jírovec, Antonín Rejcha. Haydn významný Vídeňák, často pobývající v Dolní Lukavici u Plzně, Danzi představitel mannheimské školy, Jírovec komponoval od útlého věku a Rejcha, začínající v Klatovech, našel uplatnění sice až v Bonnu, ale uznávan rovněž. V koncertním provedení příliš často spolu k slyšení nejsou. Dramaturgie festivalu ale vedle nesáhla a interpreti, Jindra Černá, flauto traverso, Vít Nermut, housle a Ondřej Michal violoncello, čili soubor Testament 430 nám toto společenství umožnili. Porovnání tuze žádoucí. Hleďme.


Líbivost a energie sršely ze skladby Vojtěcha Jírovce Allegro moderato. Vrchol koncertu však ležel jinde. Antonín Rejcha, Grand trio G-dur. Hudba plná kontrapuktů, velkých hudebních intervalů, kánonických nástupů jednotlivých nástrojů. Nadšený ohlas především zahraničních posluchačů. Na Rejchově tvorbě je zřetelně vidět jeho původní vzdělání. Byl matematik. A přinesl to s sebou i do hudby.

Přelomovým rokem v hudbě je zván rok 1600. Kráčí k ranému baroku, přechází z polyfonie k monodii, ještě renesanční loutnisté jsou nahražováni hudebníky s nástroji vyšší technické kvality a posluchačská obec čeká s napětím každý autorský vklad.

Pořad Amor tirano se stal zatimním vrcholem festivalu. Duo Ivana Bílej Brouková a Jan Krejča rozeznělo svým hlasem a nástrojem duši asi každého. Ona znělý soprán, on theorba. Technická vybroušená zdatnost u obou. Dynamika v každé větě. Moc pěkné. Směřování této hudby za láskou je vysoce nosná myšlenka, překonávající věky.


Loutna v manýristických Čechách přinesla recitál jednoho umělce. Přemysl Vacek, renesanční loutna, arciloutna. Loutnista přednesl své party s přehledem a svou citlivou a technicky velmi náročnou hru doprovodil skvělým výkladem přednášené hudby. Radost poslouchat takový přednes. Radost o to větší, že jej ještě uslyšíme.