V loňském roce se v londýnské O2 aréně mělo uskutečnit padesát koncertů již několik let aktivně nevystupujícího Michaela Jacksona. Nejprve se mluvilo o deseti koncertech a nakonec se jejich počet ustálil na padesáti, na které se lístky prodaly během rekordních dvou hodin. Fanoušci se nemohli dočkat. Až pětadvacátého června přišla zpráva o Michaelově smrti. Nejdříve se mluvilo o zástavě srdce, o předávkování léky, o tom, že zpěvák ještě žil při převozu do nemocnice, dokonce se objevilo několik fotek ze sanitky, kde je napojený na dýchací přístroj (tyto snímky byly později označeny za podvrh). Zde ovšem končí jakákoliv reálná fakta a nadále už můžeme jen pátrat v temných vodách nevědomosti.
Nad celým případem visí jedno jediné jméno – doktor Conrad Murray. Kardiolog po mnoho let starající se o Michaelovy tři děti. Doktor s upadající praxí, s hromadou nemanželských dětí a nemenší hromadou dluhů. Právě jeho najala agentura AEG, aby se staral o Michaelovo zdraví. Ať se to líbí nebo ne, je nutné si přiznat, že Michael byl po mnoho let závislý na lécích tlumících bolest (není se čemu divit, od malinka být profesionálním tanečníkem) a na lécích na spaní. Proč nemohl usnout? Osobně se přikláním k teorii, že po „soudu století“, kdy byl nespravedlivě obviněn ze zneužívání dětí, už nemohl klidně usnout nikdy. Byl sice zproštěn viny ve všech deseti bodech obžaloby, ale svět, díky novinářům, to nikdy úplně neuznal a Michaelovi to zničilo život i víru v děti a lidi všeobecně. Být jeho osobním lékařem nebylo nic jednoduchého. Podávejte někomu nelegálně léky a riskujte, že vás zavřou. Nicméně astronomický plat i dobráka lékaře přesvědčí o tom, že podat něco nelegálního není vlastně až tak k zahození.
Co smrt způsobilo? Propofol. Krátkodobé anestetikum, používané hlavně na operačních sálech a AREch. Mléčně zabarvená tekutina, která vás na krátkou dobu uspí (až na moc krátkou dobu, aby si ho někdo nechal dávat na spaní). Mimo jiné také tlumí dechové centrum. Hned po zpěvákově smrti vyplavalo na povrch několik nejasností. Údajně měl doktor Murray podat Propofol, a pak na hodinu svého klienta opustit a telefonovat s přítelkyní. Kyslíkové lahve, které tam měl pro případ první pomoci, byly prázdné. Michael vůbec nebyl napojen na monitor, který měl připravený v pokoji. Když Murray zjistil, že zpěvák nedýchá, ani mu netluče srdce, nejdříve zavolal Michaelova bodyguarda, aby zavolal zpěvákova nejstaršího syna Prince (alibi?), a pak začal s resuscitací přímo na posteli. Každý, kdo zná alespoň zdravotnické minimum, ví, že srdeční masáž se má provádět na tvrdé podložce, proto byla jeho resuscitace naprosto k ničemu. Přivolaným záchranářům se podařilo jeho srdce ještě „nahodit“, ale v nemocnici, kam ho převezli, nakonec zemřel. Toto je prvotní teorie. Hned po Michaelově smrti se objevila skupina, všeobecně mezi fanoušky nazývaná jako beLIEveři. Lidé, kteří věřili (a stále věří) tomu, že je Michael naživu. Důvodů, proč to údajně udělal, je hned několik. Dluhy, které se mu momentálně poměrně dobře podařilo splatit, to, že mu někdo vyhrožoval smrtí, dokonce jsem slyšela teorie o CIA a iluminátech. Někteří fanoušci beLIEvery nenávidí, protože prý dělají z Michaela lháře a podvodníka, někteří je chápou, protože je to pro ně pomocná berlička, jak jeho smrt překonat a někteří jsou spíš zmatení a nevědí, jestli jim věřit nebo ne. BeLIEverům napomáhá i fakt, že Murray nebyl dosud odsouzen a byla mu rovněž ponechána lékařská licence. Hledají nitky v dokumentu This Is It, který zachycuje poslední chvíle Michaelova života a tvrdí, že v tomto dokumentu nechává Michael vzkaz fanouškům o tom, že je stále naživu, a že se vrátí. Do detailů prozkoumávají jeho pohřeb a poukazují na podivné věci, které si vykládají jako nezvratné důkazy o tom, že žije. Převrací Michaelovy písně a opravdu někdy z textu, který vyjde, až zamrazí v zádech. Pokud si zadáte na serveru youtube Michael Jackson death hoax, najdete tam množství videí, které vám předkládají ony „nezvratné“ důkazy.
Pak tu máme další teorii a tou je: vražda. Není divu. Ať už se to někomu líbí nebo ne, na tomhle případu spousta věcí prostě nesedí. Proč se zpěvák nechal uspávat Propofolem, který na uspávání není zrovna nejvhodnější? Proč Conrad Murray začal s resuscitací až tak pozdě a navíc si nejdříve nechal zavolat Michaelova syna? Proč se pod postelí našly schované lahvičky s Propofolem? Proč mu podal tak neskutečné množství Propofolu do žíly, když jako kardiolog musel vědět, že ho to zabije? Proč ho nehlídal, když moc dobře ví, že tlumí dechové centrum až do zástavy? A proč, déle než rok po Michaelově smrti, stále nepadl rozsudek? Dvakrát odložený soudní proces a lékař má stále licenci. Jen mu zakázali předepisovat anestetika. Dále zaráží i fakt, že společnost Sony najednou dostala volnou ruku a začala vydávat dosud nevydaný materiál (a že ho je), což by jim živý Michael nikdy nedovolil a dokonce s nimi chtěl rozvázat smlouvu. Peníze jsou mocné táhlo a Michaelova smrt přinesla silné zisky nejen hudební společnosti Sony, ale i spoustě celebrit (včetně jeho rodiny), kteří se velice rychle a velice šikovně stihly přiživit na jeho jménu… Je ale také možné, že je to opravdu tak, jak tvrdí Murrayovi právníci. Že lékař pouze zazmatkoval, že postupoval naprosto správně. Možná bychom měli brát v potaz i v posledních dnech změněnou výpověď, že si zpěvák Propofol píchl sám. Možná bychom měli poslouchat další skupinu fanoušků, kteří tvrdí, že Michael nebyl zdravotně ani psychicky v pořádku, že ho zahubil tým lidí, kteří po něm chtěli padesát koncertů v rekordním čase. Sice jim moc nenahrává do karet pitevní zpráva, ze které vychází jako zdravý padesátník, ale nikdy jsme se nedozvěděli, jestli je ta pitevní zpráva pravá.
Ať to bylo jakkoliv, jeho život nám to nevrátí a očividně se my, smrtelníci, nikdy nedozvíme, jak to ve skutečnosti bylo. Mysleme na jeho hudbu. Je nezastupitelná.
(zdroj obrázku http://www.gallery.steady-laughing.com/)