Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 9.8.2020, svátek má Roman 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 502
Registrovaní čtenáři: 509
Publikovaných článků: 12923
Komentářů: 11146


Měření



Škola, kde se nepropadá - LFŠ Uherské Hradiště

07.08.2010   Stanislav Polauf   Film   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Vážní zájemci o filmové umění již zkratku LFŠ dobře znají. Letos již po šestatřicáté se Letní filmová škola opět otevřela v Uherském Hradišti. I letos připravil pořadatel - Asociace českých filmových klubů natolik pestrý a zajímavý program, že účastníci mohli jenom litovat, že zdaleka nemohou stačit zhlédnout a vyslechnout vše, oč by měli zájem.

Název "škola" který vystřídal před zmíněnými lety označení "rekreační seminář" znovu dostává svoji platnost. Poté, co se před několika lety změnilo vedení školy (i vedení AČFK) se rozšířil počet přednášek a seminářů, o samozřejmém zasvěceném lektorském úvodu ke každému filmu nemluvě. Nejde již jen o to "vidět" množství filmů, ale také se "dozvědět" množství informací - třeba v celodením semináři na téma Digitalizace kin. K tomu pak bohatý doprovodný program koncertů a divadelních vystoupení - to vše do Uherského Hradiště láká tisícovky především mladých lidí - lotos uvádí pořadatelé více než 5500 akreditovaných účastníků.

Naštěstí má Uherské Hradiště dostatečnou kapacitu na ubytování, od drahých hotelů přes internát a koleje až po noc ve vlastním stanu. Vzhledem k málo příznivému počasí ti "venku" letos trochu trpěli, ale zase se neopakovala pověstná vedra, která účastníky sužovala v minulých ročnících. Pořadatelé rovněž zvládli i zvýšení kapacity promítacích sálů přidáním projekce ve Sportovní hale (mimochodem na tamní podmínky velice kvalitní). Rovněž různé začátky představení v sálech umožnili těm, kteří se na některý film nedostali, přejít jinam. Že bych se do zaplněného sálu nedostal, což bylo v minulých letech časté, se mi stalo jen jednou - překvapivě na polský film a navíc do lepší časy pamatujícího kina Mír - takže jsem moc nelitoval. Ale snažil jsem se jinam chodit s dostatečnou časovou rezervou.

Každý pohled na desetidenní uherskohradištské dění musí být nutně subjetivní, každý si vybíráme z bohaté nabídky to, co nás nejvíce zajímá. A mohu potvrdit, že bylo z čeho vybírat a od 8,30 hodin ráno až po půlnoční projekce bylo stále kam jít a na co se dívat. Pro ty, kteří nepřijeli, nemohli, zapomněli či nevěděli chci alespoň ve zkratce připomenout co "škola" letos nabídla - a zůstanu jen u filmů.

Osobně mě snad nejvíce překvapila skupina "filmů noir" datovaných do let 1940 - 1958. Z klubových kin známe pouze HLUBOKÝ SPÁNEK Howarda Hawkse s Humprey Bogartem. Stejný herec mě mile překvapil mnohem lépe odvedou hereckou kreací hollywoodského scénáristy bez práce ve filmu Nicholase Raye NA OPUŠTĚNÉM MÍSTĚ (viz foto). A čekala i další řada skutečných skvostů z filmové historie, které není možno jinak zhlédnout - třeba proslulý přepis známého románu Dashielda Hammeta MALTÉZSKÝ SOKOL v režii Johna Hustona, další "chandlerovky" Wilderova POJISTKA SMRTI a Altmanovo DLOUHÉ LOUČENÍ, Siodmakovy ZABIJÁCI podle Hemingwaye či další slavné tituly, o nichž můžete jen číst ve filmových publikacích - POŠťÁK ZVONÍ VŽDY DVAKRÁT, ASFALTOVÁ DŽUNGLE, Wellesova DÁMA ZE ŠANGHAJE nebo Kubrickovo ZABÍJENÍ. Překvapivě byli do tohoto cyklu zařazeny i novější snímky - Kaurismäkiho SLOUVA S VRAHEM, Jarmuschova HRANICE OVLÁDÁNÍ (známé z klubových kin) a největší překvapení - nejstarší československý televizní film V PASTI v režii Alfréda Radoka z roku 1955 s Karlem Högerem, Danou Medřickou a Bohušem Záhorským. Velmi zasvěcené byli lektorské úvody Věroslava Háby a fundovaná přednáška Michala Málka.
Humprey Bogart a Gloria Grahameová ve filmu NA OPUŠTĚNÉM MÍSTĚ. Poklidná atmosféra tohoto "černého" filmu trvá však jen několik minut.

Další obsáhlý cyklus filmů byl věnován severským kinematografiím hlavně pak Islandu. Od němého snímku EYVIND Z HOR Victora Sjömana z roku 1918 jsme si mohli vzpomenout na film KDYŽ LETÍ HAVRAN Hrafna Gunnlaugssona, známý z českých kin a doplnit si režisérův profil o další čtyři snímky. Jméno Baltasar Kormákur je také u nás známé - film S MILENKOU MÉ MATKY se stále hraje a tak přišla zavděk jeho dva roky stará variace na Čechovova Ivanova pod názvem SVATBA ZA BÍLÉ NOCI. Velký prostor dostala tvorba snad nejznámějšího islandského režiséra Fridrika Thóra Fridriksona od známých titulů jako DĚTI PŘÍRODY, ZIMNICE či ANDĚLÉ VŠEHOMÍRA až po jeho dokumenty jako OKRUŽNÍ SILNICE a nejnovější snímek MATČINA ODVAHA. Svůj profil zde měl islandský mladík Dagur Kári k jehož u nás uvedenému filmu ALBÍN JMÉNEM NOI přibyly dva nové tituly OUSIDER a DOBRÉ SRDCE.
Hrdinou filmu ANDĚLÉ VŠEHOMÍRA Fridrika Thóra Fridrikssona je přecitlivělý mladík Páll. Na čas se ocitá v blázinci, kde najde skupinku kamarádů s nimiž provede řadu povedených kousků...

Z profilů režisérů byl představen francouzský herec a režisér Jacques Tati - jako začínající herec v Autant-Larově filmu ĎÁBEL V TĚLE až po jeho slavná díla MŮJ STRÝČEK, JEDE, JEDE POŠTOVSKÝ PANÁČEK, PRÁZDNINY PANA HULOTA či PLAYTIME. Dostalo se i na vzpomínku na plodného německého tvůrce Rainera Wernera Fassbindera (1945-1982) z jehož bohaté tvorby jsme si mohli připomenout epilog k televiznímu seriálu BERLÍN, ALEXANDROVO NÁMĚSTÍ, EFFI BRIESTOVOU A STRACH PŘED STRACHEM, které byli doplněny o filmy u nás zatím neznámé jako VAROVÁNÍ PŘED SVATOU DĚVKOU. Hostem LFŠ, jemuž byla udělena Výroční cenu filmových klubů (z rukou kdysi slavného sportovního komentátora Karola Poláka) byl anglický režisér Ken Loach, jehož filmy mě osobně vždy znovu a znovu zasahují. Bohužel nebyl uveden mistrovský a nezapomenutelný KES, ale vychutnali jsme si filmy JMENUJI SE JOE, NĚŽNÝ POLIBEK či ZVEDÁ SE VÍTR a musím jen litovat, že Loachův nejnovější snímek HLEDÁ SE ERIC (viz foto) se slavným fotbalistou Ericem Cantonou zařazený do cyklu "fotbalová horečka" nenašel zatím českého distributora.
Fotbalista Eric Cantona hraje sám sebe ve filmu HLEDÁ SE ERIC.
Na snímku s režisérem filmu Kenem Loachem

Jen stručně se zmíním o profilu maďarského tvůrce Bély Tárra, na jehož téměř osmihodinové SATANSKÉ TANGO jsem nenašel odvahu jít - prý do konce vydrželo tento maraton kolem 150 diváků - v úctě se před jejich výdrží skláním. Velkou pozornost si zasloužil Ján Kádár, z jehož tvorby byly připomenuty jak snímky poplatné minulému režimu - jeho debut KATKA, filmy společně režírované s Elmarem Klosem ÚNOS, HUDBA Z MARSU, kritizovaná TŘI PŘÁNÍ i vrcholná díla SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN, OBŽALOVANÝ ČI OBCHOD NA KORZE. Závěr cyklu tvořily dva filmy natočené Kadárem v emIgraci - ANDĚL LEVINE a CO MI TÁTA NALHAL. 
 
Pokud již nejste přesyceni filmovou krmí pak věřte, že toto zdaleka není vše, čím letošní filmová škola doslova překypovala. Nezmínil jsem se o obsáhlé přehlídce latinsko-amerického filmu, není čas připomenout krátké filmy jak profesionální (třeba Jana Špáty či Mariusze Wilczynského) tak studentů uměleckých škol nebo nejnovější filmy ze Slovenska, Maďarska a Polska, které marně usilují o místo v českých kinech. Nezmiňuji se ani o uvedení filmů nově zakoupených Asociací českých filmových klubů o nichž budeme psát až budou mít distribuční premiéru.

Sečteno a podtrženo: Letošní letní filmová škola jakoby dospěla do tvaru, který by si měla zachovat i do budoucna. Nedoporučoval bych rozšiřování na více dní ani více uváděných filmů, zato úvody, přednášky a besedy jsou tím co dělá školu školou a jsou podnětné. Už se budu těšit na objevná témata, které budou čekat za rok, což ponechám na rozhodnutí dramaturgů i na možnostech sehnat kopie filmů. Pokud bych měl za sebe nějaké přání pak pokračovat v nastoleném trendu uvádět i filmy z opačného gardu kvality. Letos uvedený dokument o transvestismu "nejhoršího režiséra světa" Eda Wooda GLEN A GLENDA (viz foto) svojí naivitou nesmírně pobavil. S úsměvem si oddechnete nad tím, že duch našich budovatelských let let již dávno a doufám že nezvratně pominul a bavíte se při projekci třeba socialistické HUDBY Z MARSU Kadára a Klose. Stejně tak je dobré si připomenout některá veledíla ne tak dávné minulosti - třeba Balíkovu ATOMOVOU KATEDRÁLU či "nejhorší hudební film 70. let" Brynychovu ROMANCI ZA KORUNU. Myslím, že uvedení "nejhoršího českého filmu všech dob" HROCHA Karla Steklého by rovněž stálo za úvahu stejně jako dalších "perel" našeho filmu typu KARHANOVA PARTA, PŘICHÁZEJÍ Z TMY ČI ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE. Připomenout v jaké době jsme my více pamatující museli žít nejde mladým zprostředkovat přednáškami. Podobné filmy mluví samy za sebe i za svou dobu.

V cyklu "Půlnoční delikatesy" uvedla LFŠ avantgardně pojatý dokument o transvestismu GLEN NEBO GLENDA Eda Wooda

V článku použité fotografie: lfs.cz, fdb.cz, 3.bp.blockspot.com, leoslo.com a judgmentobserver.files.wordpress.com



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2556 s