Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 10.12.2019, svátek má Julie 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 505
Publikovaných článků: 12780
Komentářů: 11044


Měření



Kosmonaut, Helenka, nebo učitelka?

13.09.2010   Julie Kolocová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Když jsem byla malá, chtěla jsem se stát kosmonautem, nebo Helenkou Vondráčkovou. V mých představách byla princeznou, o kterou musí v zástupu bojovat rytíři, aby se pak mohli utápět v jejích tmavých očích. Na dětských hřištích jsem zase počítala, do kolika vydržím být hlavou dolů, zábradlí sloužilo k přemetům jako ve stavu beztíže. A přitom všem jsem snad v každé volné chvilce pobrukovala Malovaný džbánku, z krumlovského zámku…

Zněl mi i tenkrát, když jsem šla poprvé do školy. Holčička s dlouhými copánky, obrovskými tylovými mašlemi v barvě pomněnek a s taškou na zádech, která byla pomalu větší nežli já. Cupitala jsem za ruku s maminkou a v maličkém hrudníčku divoce tlouklo srdíčko. Neznámý svět mě hodně děsil. Rytmus bušení se proměnil v divokou jízdu při pohledu na mumraj v davu stojícím před školou. Neurvalé pokřikování puberťáků, partičky suverénů. Leckde vykukoval cigaretový dým. A vtom jako by dav zešílel. Ztečí vzal vchod budovy, jak já jsem v tu chvíli byla ráda, že ta ruka, co mě drží, je tady a je pevná. Škola? Změť nekonečných chodeb plných křiku, nakonec šatna a slzy, celou dobu dobře držené, protrhly svou hráz. Tak v téhle kleci zůstanou mé krásné boty, co mi maminka pro tuhle příležitost koupila? Nechápala jsem, proč ty naleštěné zázraky nemohou jít se mnou. Tak krásně klapaly. Poprvé. A jak tiché mé krůčky do třídy po mechovce bačkůrek, tak tišší a tišší byla i já.

Konečně moje třída. Byla krásná. Světlá, plná obrázků s rozesmátými písmenky. Ještě teď vidím B, babičku s velikým bříškem a puntíkatým šátkem na hlavě. Nebo C, pokroucený klaun s dlouhýma, nepřirozeně zakulacenýma nohama. Asi největší záhadou pro mě bylo velké dřevěné počítadlo zavěšené na stěně hned vedle obrovských oken, jimiž se zrovna smálo sluníčko. Jak na něm, když jsem tak malá, budu moci počítat? A otevřely se dveře. Do nich vcházela vysoká tmavovláska. Asi jsem vůbec nevnímala, co v tuhle chvíli povídala. Mně totiž připadala hodně povědomá. Odkud ji jenom znám? Najednou se ozvalo: „Tak copak nám o sobě povíš ty?“ „Jé, vy jste paní Urbánková!“ došlo mi. A za ohromnými brýlemi se zablýskly v očích plamínky upřímného pobavení. „Ale já se jmenuji Chalupecká, nebude ti to vadit?“ a v hlavě se rodil nový nápad. Co kdybych jednou byla učitelka?



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2628 s