Neměl snadné dětství, Jan Blažej. Dítě už váženého pražského kameníka, ale pořád ještě italských přistěhovalců se narodil v únoru 1677. S tělesnou vadou. Částečně ochrnutý a tím pádem chromý. Ztratil možnost převzít po otci prosperující firmu. Přesto se u něj vyučil. A šel vandrem, jak se tenkrát říkalo. Sbírat zkušenosti. Úžasný zvyk. V Římě se dostal do vlivu tesinského Francesca Borrominiho a seznámil se s jeho díly. Tamní radikální architekt, mnohými součastníky považovaný za blázna, se stal sudičkou v Santiniho další profilaci. Sám jmenovaný si vytvořil osobitý styl, nazývaný barokní gotika. A co nechal v Čechách? Je toho pozoruhodně mnoho a nezůstalo to utajeno ani komisařům UNESCO.  
                                                                                     
                                                                                                                   _{poutní místo Zelená hora
                                                                                                          nejvýznamnější barokní stavba u nás
                                                                                                                 zanesená v análech Unesca}         
Cidlinu jsem jel jen jednou. Ta líná hlinitá řeka za víc nestojí. Ale dodnes mám v sobě obraz zámku Karlova Koruna u tamějšího Chlumce. Santini jej vyprojektoval a další velikán doby, stavitel František Maxmilián Kaňka postavil. Santini využil dokonale nerovného terénu a přišel se stavbou o třech křídlech s válcovitým středem. Trojramenná hvězdice. Z každé strany jiná. Rodina investorů Kinských ohromně spokojena. Dle pramenů i Kaňka. Aby ne! Vnitřní prostory dokládají Santiniho genialitu a jsou interesantně propojeny. Dokonalý zážitek z fukční architektury.                                                                       _{Karlova Koruna}

Jsem Západočech jak poleno. Plzeňák až za hrob. Když Santini, tak baráky, kam bys  doplivl. A že jich tu po něm je … Plasy. Konvent cisterciáckého kláštera. Santini se seznámil v roce 1707 s opatem kláštera Eugenem Tyttlem a pustil se do generální přestavby. Trvale devastovaný středověký klášter podléhal stabilně zániku už na začátku. A co Santini? Při zakládání několikanásobně větší novostavby použil Santini založení na 5100 pilotech, které nesou rošt pod základy tvořený 500 podélnými a 1173 příčnými dubovými trámy. Piloty byly do podloží zatlučeny do hloubky 10-13 loket (6-8 m). Celá dřevěná konstrukce je zaplavena vodou přiváděnou sem štolami a tím je zabráněno hnilobě dřeva. 
   
_{Plasy, Konvent cisterciáckého kláštera}

Na severu Plzně ještě zůstaňme. Mariánská Týnice. Poutní kostel Zvěstování P. Marie a cisterciácké probošství. Santini už ve službách cisterciáckého kláštera s opatem Tyttlem v zádech. Několikrát jsem navštívil tamní Muzeum skla. Využití stavby velmi sympatické.
Nezmínit Kladruby u Stříbra a Klášterní kostel Nanebevzetí P. Marie, sv. Wolfganga a sv. Benedikta se od patriota kraje nečeká. Stavebníkem opět církev, prostřednictvím místního opata Mauruse Fintzgutha. Přestavěno místní trojlodí, následně transept (křížení před oltářem) a vybudována monumentální kopule.  Prosvětlený a desetistranný oltářní prostor je doplněn oltářem podle Santiniho projektu a dramaticky uzavírá celou stavbu.

              
                                         _{Mariánská Týnice                                                      Kladruby u Stříbra}

U Santiniho stop bychom vydrželi hodiny. Narážíme na ně po celých Čechách a málokterý architekt se podepsal pod takové množství staveb. A zvládl to za necelé čtvrtstoletí. Umírá 7.12.1723 v Praze. Ani v osobním životě neměl příliš štěstí. Jeho tři synové umírají na souchotě, zůstává dcera. Když ho v roce 1720 opustila navždy manželka Veronika, oženil se s jihočeskou šlechtičnou Antonií Ignatií Chřepickou z Modliškovic. S ní stačil zplodit syna a dceru a kmotry jim vždy byli vysocí církevní hodnostáři. Nezapomínejme. Chlebodárci.

_{titulka i fotografie www.santini.cz}