Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 6.8.2020, svátek má Oldřiška 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 502
Registrovaní čtenáři: 509
Publikovaných článků: 12922
Komentářů: 11146


Měření



Na co do kina - 42. týden

18.10.2010   Stanislav Polauf   Film   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Jedenáct nových titulů v jednom týdnu - to je podzimní rekord. Podílí se na tom ovšem mimořádný projekt společnosti Hollywoood Classic Entertainment MANIFESTO, s nimiž vás seznámíme v samostatném článku. Tři zbývající filmy zahrnují komedii, hořkou komedii a historický snímek.


Jak začít jinak, nežli informací o mimořádném českém filmu s názvem OBČANSKÝ PRŮKAZ. Jeho režiséra Ondřeje Trojana zná divák z různých filmových aktivit - jako producent působil třeba u snímků PELÍŠKY, MUSÍME SI POMÁHAT, KRÁSKA V NESNÁZÍCH či MEDVÍDEK, jako herec není sice tak slavný jako jeho bratr Ivan, ale vidět jste ho mohli v menších rolích třeba jako psychiatra ve SKŘÍTKOVI či jako policistu v GYMPLU. Na svém režijním kontě má zatím tři počiny - všechny mimořádné - v roce 1991 film PĚJME PÍSEŇ DOHOLA, v roce 2003 ŽELARY a nyní OBČANSKÝ PRŮKAZ.

Hořká komedie OBČANSKÝ PRŮKAZ už názvem odkazuje: Jednak na stejnojmennou knihu Petra Šabacha, jednak na věk svých aktérů, jimiž jsou mladíci na prahu puberty a dospělosti, kdy jsou jim udělovány občanské průkazy. Pozor ale, vše se odehrává v polovině 70. let, občanky předávají slavnostně policisté v tehdejších zelených uniformách. A je to právě doba tuhé normalizace, která sice čtveřici hlavních hrdinů přináší řadu komických zážitků, ale zároveň je drasticky nenormální k nim, ke spolužákům, k rodičům i známým.

Petr, Aleš, Popelka a Míťa dospívají v sedmdesátých letech, v době, kdy strach ovládal život jejich rodičů, v době, kdy policie (pardon veřejná bezpečnost) sice měla přiblblé příslušníky, ale velkou moc, v době, kdy rozumný učitel je zbaven funkce a sankce přicházejí z té nejméně čekané strany i od nečekaných souputníků.
Právě pro toto sepětí s dobou, pro přesné a výstižné vyjádření totalitních pitomostí není film komedií, ale hořkou komedií či možná lépe řečeno dramatem s komediálním prvky.
 
Ti co dobu pamatují velice dobře zaznamenají, co znamenalo vyjít na ulici bez občanky, jak složité bylo vycestovat byť jen do Jugoslávie a jaké sankce hrozily těm, u nichž podrobná celní prohlídka na hranicích objevila snahu emigrovat. Je dobré, že se s těmito obávanými hrozbami minulého režimu mohou seznámit dnešní mladí lidé, i když je otázkou, zda jim to nebude místo mrazení v zádech a hořkého pocitu, který máme my dospělejší, připadat "pouze" legrační. Nicméně přeměna táty jednoho z chlapců (skvělý Martin Myšička) ze zbabělce, který váhá říci svůj názor, přes hrdinu až k životní trosce je silné téma, "soudružský soud" nad sexuálně rozpustilými kantory, který nehledá podstatu problému, ale toho, kdo "udal" a řada dalších motivů, které jako na šňůrce tvoří film, musí zaujmout i dnešní -náctileté. Zvláště jim pak musí zatrnout, když jejich vrstevník náhodou objeví ve svém ideálu a rebelském vzoru příslušníka těch, proti nimž provokativně vystupuje.
Jediné čeho se dnešní mladí lidé bát nemusejí je tehdejší největší strašák - vojna. Postrach tehdejších chlapců, kteří vymýšlí vše možné i nemožné, aby dostali "modrou knížku", které by je od "zbytečně ztracených dvou let" navždy osvobodila.

OBČANSKÝ PRŮKAZ přesně vystihuje dobu včetně lámání páteří a rebelantských vzdorů. V některých scénách může působit přehnaně (celní prohlídka, jízda vlakem na tajný koncert Plastiků a následný masakr policejních jednotek), všechno však vychází z reality, která byla pro danou dobu příznačná. Mozaikovost dovolila spojit různé motivy a příběhy dohromady do celku, který sice má trochu delší délku (dvě a čtvrt hodiny), ale přesto působí silně a vyrovnaně.

Díky za tento film, který může upřesnit pohled dnešních mladých na život generace svých otců a řadí se důstojně do jedné linie s filmy jako jsou POUTA či KAWASAKIHO RŮŽE.

**************************************** 
Společnost Film Europe uvede do premiéry nejnovější slovenský film LEGENDA O LÉTAJÍCÍM CYPRIÁNOVI (Legenda o lietajúcom Cypriánovi).
Vznikl podle jedné staré legendy, podle níž kdysi dávno žil v klášteře ztraceném v horách znalec tisíce věd a mistr tisíce řemesel, lékař a bylinkář, tajemný mnich Cyprián. Lidé říkají, že si sestrojil létající stroj podle ztracené knihy Leonarda da Vinci a jednoho dne na něm odletěl do neznáma. Ta legenda je možná pravdivá...říká distribuční slogan.

Fakt je, že Cyprián skutečně žil v osmnáctém století, byl řadovým mnichem v klášteře kamaldulů v Červeném klášteře, který dodnes stojí u polských hranic na konci Pienin v těsné blízkosti řeky Dunajec. Nabyl velké vědomosti z medicíny, bylinkářství, léčitelství či alchymie. Zaobíral se i psaním vědecké literatury, beletrie a sbíráním lidové slovesnosti.

Nejvíce ho však proslavil herbář, který vytvořil v letech 1765-1771. První část obsahuje 272 vylisovaných rostlin, druhá převážně německy napsané poznámky o jejich lékařském využití, opisy příznaků a diagnóz nejčastějších chorob, způsoby jejich léčby pomocí bylin na základě vlastní zkušenosti a úspěchů. Dodnes nikdo nechápe, jak je vůbec možné, že tajemný řád asketických poustevníků dokázal vytvořit dílo takového významu, hlavně, když je všeobecně známo, že jim řeholní pravidla jakoukoli studijní či vědeckou činnost zakazovaly.

Štáb historického velkofilmu Legenda o Létajícím Cypriánovi si vybral na natáčení magické a tajemstvími opředené místo - starý středověký kostel na okraji Ružomberka v Ludrové. Pro režisérku Marian Čengel Solčanskou (1978) je to filmový debut. Cypriána vytvořil Marko Igonda, který o své postavě řekl: "„Můj Cyprián je člověk, který v sobě nosí dva světy. Temno a poznání..." V zajímavé roli představeného kláštera se objevuje populární český herec Radovan Brzobohatý.

****************************************
Bontonfilm přichází do kin s animovaným filmem JÁ, PADOUCH (Despicable Me), který uvádí sloganem "Klaďasové už nefrčí." A skutečně - hrdinou filmu je NEJVĚTŠÍ ZLODUCH POD SLUNCEM. Producent Doby ledové Chris Meledandri stvořil trojrozměrnou animovanou komedii, která představuje zbrusu nového hlavního hrdinu. Ukrutného záporáka jménem Gru, který se nezastaví před žádnou špatností, na druhou stranu ale umí být nekonečně zábavný. Ať už prostřednictvím armády žlutých pomocníků, Mimoňů, nebo díky Jiřímu Lábusovi, který Gruovi v češtině propůjčil svůj hlas. V rubrice režie jsou podepsání Pierre Coffin a Chris Renaud
Distributor si film pochvaluje: "... tvůrčímu týmu se podařilo stvořit film skutečně pro všechny. Kluci ocení Gruovy technické vychytávky, s nimiž se snaží páchat nekalosti. Holky budou inklinovat k neodolatelnému dívčímu trojlístku, který si dá nelehký úkol napravit adoptivního tatínka. A pro starší jsou určené „dospělé“ gagy, jimiž je film prošpikován. A to jsme ještě nezmínili Mimoně, roztomilé žluté poplety, kteří budou v Já, padouch „tvrdit“ humor stylem Veverky z Doby ledové nebo tučňáků z Madagaskaru."

Zdroj foto: 2media.cz, cinemaview.sk, film-osobnosti.cz, dokina.tiscali.cz


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2613 s