Detektiv Murdoch vyšetřuje velmi bizarní případ, kdy se odsouzenému vrahovi nejspíše podaří přežít smrt pod popravčí smyčkou. Když je nehybné tělo Cecila Foxe doručeno do márnice, doktorka Ogdenová nalezne v jeho krku dutou trubici a také neklamné známky života. Nemožné se stalo skutečným. Zdá se, že "klientovi" čekajícímu na smrt, se podařilo částečně dýchat pomocí vložené trubky. To by ale na překažení rozsudku ještě nemohlo stačit...
Zdroj: ČT

Název jedenáctého dílu třetí série Případů zní v anglickém originálu Oběšenec. Ať už ovšem kat anebo oběšený, ani jedno nevěstí nic dobrého. A není to tentokrát pouze detektiv Murdoch, koho netradiční zápletka staví před nepříjemné morální rozhodnutí…

Tracheotomie a trest smrti – dvě témata, o něž scénáristé tentokrát opřeli svoji zápletku. Protože to první, díky nepřebernému množství seriálů z lékařského prostředí, zvládá pomocí dutého brka i malé dítě, zaměříme v dnešním článku svoji pozornost na druhé z výše jmenovaných. Trest smrti má totiž také svoji, byť neblahou historii…
 
Počátky trestu smrti tentokrát hledejme ve starověké Číně. V 18. století př.n.l. byl v Babyloně uzákoněn za 25 popsaných zločinů. O to paradoxnější pak zůstává fakt, že vražda mezi nimi nefigurovala. Prvním doloženým vykonaným trestem smrti však byla nakonec poprava v Egyptě, zdůvodněná čarodějnictvím, kteréžto nařčení se ve středověku jakožto vhodný důvod hojně ujalo také v dalších částech světa. Je zřejmé, že také majetkové poměry nezůstaly nezohledněny v případě plánovaných poprav, a tak jedním metrem soudy měřily poddaným, jiným jejich pánům.

Mezi nejfrekventovanější prohřešky, trestané trestem nejvyšším v historii obecně patřily krádeže, pomluvy, nepatřičné sexuální praktiky, pytláctví, čarodějnictví a pochopitelně vraždy. Způsoby sprovozeni ze světa byly různorodé a nutno podotknout, že oprátka rozhodně nepatřila mezi ty nejhorší. Jedním z rozhodně nejkurióznějších je pak dozajista římské topení provinilce v pytli společně s opicí, kohoutem, hadem a psem.

Obliba poprav stoupala především v Británii a Francii. Veřejné upalování, stínání a další chutné podívané ovšem přivedly vzdělance na myšlenku, že tresty se již dávno míjí kýženým výsledkem, neboť veřejnost lačnící po krvi rozhodně nesplňovala představu poučených mravných občanů. Reformy na sebe tedy nenechaly dlouho čekat. Thomas Jefferson navrhl trest smrti pouze za vraždu a velezradu. Italský právník Ceasare Beccaria ovšem položil otázku, zda-li by nebylo výhodnější ponechat provinilce na živu. A morální dilema bylo na světě. Cesta ke zrušení trestu smrti byla a je ovšem trnitá. Prvním ústupkem, především pak rodině odsouzeného, byla novodobá možnost začátku 19.století nechat se oběsit za zástěnou, mimo dohled krvelačného davu. Ani vynález elektrického křesla, lidstvo od zabíjení kupodivu neodvrátil. Není bez zajímavosti, že právě tento vynález vznikl zcela nezáměrně, na základě Edisonových demonstrací nebezpečnosti střídavého proudu na zvířatech. Inu, co zabije krávu, musí fungovat také na člověka…

Století dvacáté, stejně jako současnost, však vidí v trestu smrti především spojence politických bojů. Vystižením patřičné nálady společnosti politik vyřkne kýžené ano či ne. A nám zbývá otázka, nakolik je zodpovědný každý z nás.

foto: Grenada media