Jednotlivé lekce tohoto kurzu jsou koncipovány tak, aby si účastníci prakticky vyzkoušeli různé výtvarné techniky, naučili se od základu vystavět obraz, pracovat s barvou, kompozicí, světlem, vyjádřit se kresbou i malbou. Maximální počet účastníků jedné lekce je 12 osob, čímž je zajištěn individuální přístup ke každému. Kurzy jsou určeny převážně začátečníkům, amatérům nebo zájemcům o studium. Každý semestr je zakončen celovíkendovou akcí věnovanou volné kopii obrazu přímo ze sbírek. Tedy dlouhodobě navazující témata oproti minulé dílně (viz článek Co se ještě vaří v Národní galerii?). Dnes Omezená barevná škála.
Hodně lákavá cesta, jak na vlastní kůži poznat tvůrčího ducha starých mistrů.

Silně namotivována vcházím 14.11.2010 do Veletržního paláce nejen s plátnem a barvami, ale hlavně s pokorou. Já mezi těmi všemi mistry. Třetí patro, ateliér, rozechvění. Uvítají mne malířské stojany, mezi nimi uprostřed naaranžované podzimní zátiší, které mi ihned připomene, že nejsem dostatečně vybavena. Nevím proč, ale nemám ráda zemité barvy, tedy ne pro malbu. Taška plná odstínů modré, šedivé,… Vtom mne přivítá úsměv mladé lektorky, je stejně teplý jako ten podzim a obavy jsou rázem tytam. Stojany už mají své majitele. Naproti mně je studentka ekonomie, vedle ní dovádivý mladík, po mé pravici dvě dámy ve středním věku, za chvíli přichází manželský pár, prostě různorodá společnost se silným pojítkem. Láska k výtvarnému umění a touha jen tak si tvořit.

A začíná se pracovat. Cílem je dvěma, či třemi barvami zobrazit vybraný námět s maximálním využitím jejich barevných možností. Technika: akryl, olej. Tady tedy ta omezená barevná škála! Zavládne tvůrčí atmosféra. Někteří využívají připraveného zátiší, jiní „mizí“ v prostorách galerie, kde se promísí s návštěvníky a nechávají se inspirovat opravdovými mistry, nebo najdou inspiraci v postavě malujícího souseda. Do otevřených dveří zvědavě nakukují návštěvníci galerie, dokonce jeden japonský turista evidentně nepochopil, že tady se nevystavuje. Mezitím se u každého v pravou chvíli, jak to jenom dělá, objevuje lektorka, aby konzultovala, interpretovala, chcete-li, pomáhala. Ale nevede za vás tahy štětcem, také by to nikdo neočekával. Přichází se podívat i bývalá účastnice kurzu a posmutnělým hlasem si posteskne, že se letos pro veliký zájem do skupiny nedostala. Po sedmi hodinách se všichni scházejí v ateliéru, hodnotí se, debatuje.
 
A plátna zůstávají do příští lekce, aby v klidu zaschla. To už bude na řadě motiv a volba námětu obrazu.

Myslím si, že není třeba vychvalovat. Kdo umí správně číst, sám vycítil z mých řádků nadšení a spokojenost z toho, co pro nás všechny Národní galerie připravila.

Národní galerie - Veletržní palác
Cesta k mistrům/Omezená barevná škála
14.11.2010
Lektorka Anna Plešmídová

Foto: autorka článku