Pane dirigente, pocházíte z rodiny s velkou muzikantskou tradicí, konkrétně jste ze třetí generace divadelních dirigentů, slavné rodiny Vašatů, je to tak?
Kromě otce Rudolfa Vašaty, toho nemusím blíže představovat, dědečka Josefa (principála zpěvohry na Kladně), strýců Karla (dlouholetého šéfa opery plzeňského divadla) či Zdeňka (dirigenta Městského divadla v Kladně) z této rodiny pochází i Rudolf Leo Vašata, který měl v 30. letech 20. století populární salónní orchestr, pro který psal tehdy oblíbené melodie. A snad nejslavnější byl prastrýc Jaroslav Vašata, legendární pražský restauratér, který po únoru 1948 odešel do New York, kde na Manhattanu otevřel proslulou českou restauraci U Vasatu.

Váš otčím dirigent Václav Neumann byl všeobecně známou osobností, kterou jistě nemusíme blíže představovat…
To patrně nebude třeba. Ale rád bych k tomu dodal, že pro mě byl nejen nedostižným vzorem v mé profesi, ale také mě vždy vedl k tomu, že slušné, zdvořilé a ohleduplné jednání je podstatou dirigentské autority.

Kdy jste zažil svůj vůbec první dirigentský úspěch?
Troufám si říct, že na závěr mého studia na pražské HAMU vzbudil můj absolventský koncert (Mahlerova 1. symfonie se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK) docela velkou pozornost.

Za dobu Vaší téměř čtyřicetileté činnosti jste dirigoval řadu symfonických i operních děl. Kterou operu máte nejraději?
Právě tu, kterou jsem nikdy nedirigoval: Wagnerova Tristana a Isoldu. Největší touha se bohužel málokdy vyplní. Ale alespoň se mi podařilo iniciovat a připravit v době mého šéfování v tomto divadle dle mého názoru velmi zdařilou inscenaci Tristana.

V zahraničí jste považován za janáčkovského specialistu…
Cyklus Janáčkových oper jsem v 90. letech nastudoval v Opéra du Rhin ve &Strasburku, nastudoval jsem Její pastorkyni v Teatro del Liceo v Barceloně, Věc Makropulos v Teatro Nacional de Sao Carlos Lisabon a v roce 2000 v jihoamerické premiéře Lišku Bystroušku v Teatro Colón v Buenos Aires. Když si vzpomenu, s jak velkým nadšením je Janáčkovo dílo přijímáno v cizině, je pro mě stále nevysvětlitelný nezájem domácího publika o jeho opery.
 
Vzpomenete si, kde jste Vánoce a Silvestra slavil nejdál od domova?
Co se týče vzdálenosti, tak to byly Vánoce v Tokiu. A jednou jsem &Stědrý večer strávil v nočním vlaku Berlín – Praha. Silvestra jsem v dětství často trávil v Berlíně a pak v Lipsku, kde Václav Neumann působil v tradiční a do češtiny těžko přeložitelné funkci „Gewandhauskapellmeister“. A protože konec roku a Nový rok je v Německu tradičně svázán s Beethovenovu Devátou symfonií, slavil jsem nejen Silvestra, ale i své narozeniny ve vznešené atmosféře „Symfonie symfonií“.

Co je na Vaší dirigentské profesi nejkrásnější?
To, že mi umožňuje „dotýkat se vlastníma rukama“ největších výtvorů lidského ducha.

Zdroj: Státní opera Praha