Navzdory Ladovým obrázkům i zasněženému prosinci, ta pravá vánoční atmosféra prý vládne jedině u našich sousedů – v Rakousku a Německu. Snad právě proto nebylo jediné cestovní kanceláře, která by letos neměla na repertoáru zahraniční adventní zájezdy. Někdo by mohl podotknout, že šlo o poslední zoufalý pokus, jak se alespoň trochu finančně zahojit po nevalné sezóně. Ať už to ovšem bylo cokoliv, vzhledem k totálně vyprodaným zájezdům, úspěch to mělo. Co tedy táhne našince do ciziny? Měly pravdu reklamní poutače nebo dokážeme podobnou vánoční atmosféru vykouzlit i v tuzemsku? Zde tedy malé srovnání:

Obraz první

Procházíte úzkou uličkou, kolem vás nařezané smrčky, nad vámi girlandy z chvojí, ve vzduchu nevtíravá melodie koled a vůně vánočního pečiva. Kupujete klobásu s certifikátem pravosti, ochutnáváte ten jediný pravý punč z malovaného keramického hrníčku, který, pokud se vám líbí, si můžete ponechat. Pak s dětmi navštívíte malou zoologickou zahradu a necháte je projet elektrickým vláčkem. Místo konání: zámek Hellbrun, Rakousko.


Obraz druhý

Prodíráte se davem cizinců, dáváte si zatracený pozor na peněženku a doklady, pijete silný punč či svařák z plastových, pálících kelímků, platíte vpravdě nekřesťanské peníze za trdelník. Pak si kupujete dvě předražené ozdoby na stromeček původu neznámého, mrknete na vánoční strom a hnáni vtíravou melodií Jingle Bells prcháte domů. Místo konání: Staroměstské náměstí v Praze.

Co si vyberete? Pro mě je volba jasná. Přesto ale, trh na Staroměstském náměstí se, hlavně cizincům, co nebyli obráni kapsáři, líbil. Jsem moc náročná nebo málo otrlá? To se hned dozvíte.

Na první pohled, za denního světla, zase tak velké rozdíly mezi našimi a rakouskými a německými trhy nejsou, na ten druhý to je ovšem o dost smutnější. Začněme celkovým dojmem z vánočních vesniček. Stejně jako u nás, na celé čáře vyhrávají malá městečka, a to jak na rakouské straně, tak německé. Pokud jsou městečka starobylá, zachovalá, starosvětského rázu, o to lépe. Proto u mě vyhrály roztomilé trhy ve sv. Wolfgangu v Rakousku a v Rottenburgu v Bavorsku. Malé, dřevěné domečky trhovců, ozdobené často chvojím, které na sebe neupozorňovaly řvavými barvami (mimochodem ani v jednom případě neměly tyto stavby zuřivě červené střechy jako na Staroměstském náměstí), ale pouze podtrhovaly celkovou atmosféru.
 


Ne, že bychom takový trh v Praze neměli. Ten na náměstí Míru v Praze 2 se jim dost podobal. Ovšem až na jednu maličkost, námi tak docela nezaviněnou: jak v Rakousku, tak Německu, jsou v blízkosti trhů celodenně otevřené církevní stavby (Na náměstí Míru se letos otevírací doba chrámu sv. Ludmily vysloveně s trhem míjela. Ve chvíli, kdy bylo možno do kostela vstoupit, byl trh již rozebrán.).

Osobně chápu důvody pevně uzamčených kostelů na území Prahy - krádeže jsou na denním pořádku. Přesto nedokážu pochopit, že třeba Týnský chrám, jehož majestátní osvětlené věže doslova vybízejí ke vstupu, je na 2. svátek vánoční v pět hodin odpoledne uzamčen jak trezor Státní banky československé. Nelibé, často vulgární poznámky zklamaných návštěvníků, Ježíška v chabě nasvícených jesličkách za dvojím mřížovým určitě nepotěšily. Napadá mě, nestálo za to podobné situaci předejít a za magistrátní peníze – jistě by se nějaké našly - najmout pro chrám ochranku, aby mohl být alespoň přes svátky vánoční celý den přístupný? Každopádně, naše pověst neznabohů se tímto postojem v očích cizinců jen utužila.

Kapitolou samou pro sebe jsou vánoční stromy. U našich sousedů to řeší různě. Některé stromy jsou velké a nádherně nazdobené (Bayreuth), jindy jsou jen nenápadné. Najdou se i umělé stylizované blikající jehlany, ovšem to, co stojí u nás na Staroměstském náměstí nepřebije nic. Letošní strom doslova vyráží dech, a to hlavně do daleka zářícími světelnými reklamami „ekolamp“, firmy, která se postarala o bombastické osvětlení. Tenhle strom určitě drží prvenství v celé Evropě, a to sice v nemožnosti vyfotit ho bez reklamy, či tabule WC. Osobně také nechápu, proč je vmáčknut na ohyzdnou konstrukci scény, opět polepenou reklamami a obklopen dryáčnickými světélkujícími domky, včetně podivné rozhledny, která ho fakticky stíní. Tolik nevkusu na jediném místě je pro slabší povahy, ke kterým se počítám, příliš.

K hlavní nabídce každého trhu patří vánoční punč. Na Staroměstském náměstí nebyl zrovna levný, nicméně, co se alkoholu týká, nešizený. A to je další problém. V cizině je samozřejmostí nabízet různé druhy i nealkoholických punčů. Jdou velice na odbyt už proto, že ho nepopíjejí zdaleka jen děti, ale též motorizovaní dospělí. A někdy jsou tyto ovocné mixy tak rafinované, že máte pocit, že pijete skutečný horký alkoholizovaný nápoj. Také plastové, papírové kelímky u nás nepřispívají ke kultuře prodeje. Proč se tedy nepoučit a zvyk zálohovaných hrníčků? Byl by to takový problém?

Hrozně ráda bych napsala ohledně našich trhů něco pozitivního, Ano, letos se na vánočních trzích, tedy těch hlavních v Praze, nabízelo opravdu vánoční zboží. Občas to ale mělo malý háček, nebo, emocionálně vzato, velký hák. Přistoupila jsem k jednomu domečku a žádala tradiční český výrobek,„Andělské zvonění“. „Vot? Něpanimaju“, ozvala se nevlídně paní zpoza pultu. Vedle stojící trhovec v dalším domečku se k ní naklonil, něco zadrmolil v jazyce, který jsem neidentifikovala (snad to bylo chorvatsky) a podával mi malou krabičku „made in Taiwan“ s napodobeninou, podotýkám nevalnou, žádaného „echt“ českého zboží. V té chvíli mi došlo, že můj průzkum je na nic. Srovnávám totiž německé a rakouské národní až vlastenecké trhy s jejich tuzemskými specialitami – v každém městě a městečku mají nějakou, ať už se jedná o štoly, klobásy, nebo dřevěné kouřící panáčky a louskáčky - na které jsou náležitě hrdí, s našimi vpravdě globalizovanými trhy, kde má podezřelý původ snad i vizovické pečivo či panenky z šustí. A jestliže vám toto zboží ještě prodá cizinec nehovořící vaší mateřštinou, pak se nikdo nemůže divit, že se ve vlastní zemi začnete cítit jako cizinci a nadále, k radosti cestovek, budete tu pravou, vánoční atmosféru hledat u našich západních sousedů. 

foto: archiv autorky; novinky.cz