Když jsem se k němu po devadesátém znovu dostal, příjemně mě masíroval neotřelými myšlenkami, chcete-li citáty. Jako tím letitým z titulku, z románu Žert. Pragmatismus v literatuře. Takhle dokáže otevřít celou část knihy: Vypočítal jsem, že každou vteřinou jsou na světě pokřtěny dvě až tři nové vymyšlené postavy. (Kniha smíchu a zapomnění). Zachycení banality ve světle absurdity? Ano, ale jinak, než jsme zvyklí. Koukněte ještě sem: Grafomanie, posedlost psát knihy, stává se zákonitě masovou epidemií, dosáhne-li vývoj společnosti tří základních podmínek. (Hned ta první je nejvíc burcující.) Zaprvé, vysokého stupně všeobecného blahobytu, který umožňuje lidem, aby se věnovali neužitečné činnosti. A pak zadruhé a zatřetí. (Vyňato tamtéž) Trochu si laje sám sobě, protože za blahobytem svým způsobem odešel a je známé, že kvůli tomu tam je spousta jiných borců, vždyť Francie na svém území má 21x víc spisovatelů než třeba Izrael. Provokativně o tom povídá i dál: Každý je obklíčen svými písmeny jako zrcadlovou zdí, přes kterou nedolehne žádný hlas zvenčí. Myslí to vážně, ten chlapík, nebo to je autorská fabulace něčeho přízemnějšího, co není ani vidět a jen to kalí vodu? U spisovatele jeho formátu bych se nedivil. Ani tomu, kdyby na rodné Moravě, v řadách mezi javory vinic, dostal k tomu po hubě. Musel by ale přijet.

Je uznávaný romanopisec, který ale hlasitě třískl do stolu povídkami. Směšné lásky. První jeho titul, který se mi dostal do rukou. Člověku blízké už tím, že nikdy neopustil na dlouho tuhle hroudu a s ostatními se špinil sračkami kolem sebe. Je to o průserářích, jež do toho vlétli (do konfliktu s režimem) bez vlastního přičinění, a jsou tím víceméně pospojeni. Kundera se z toho potřeboval vypsat a my všichni vyčíst. Vyčíst se ze všeho, kdyby to šlo. Čteme o lidech, lapených mocí, z které si umějí dělat legraci, ale postavit se jí? Na to je příliš brzy. Psáno v 1963 – 1968. Vizionářství? Ne. Znalost prostředí a odvaha o něm psát.

Nesnesitelná lehkost bytí. Román, který ovlivnil kdekoho. Dodnes mluvím s lidmi, jež z knihy citují. Román o lásce v krizi. Poprvé vyšel u &Skvoreckých v roce 1985. Byť publikován venku, obsah je pořád ryze český. Ale díky klidu, jímž byl spisovatel hýčkán, propracovaný do nebývalé hloubky. A kde jsou ty výkřiky o grafomanii v blahobytu?

Žert. Dle mého vrcholné dílo uznávaného prozaika. „Ludvík Jahn isn´t dead“, řekl by dnešní punker. Kdyby mu to stálo za přečtení. Studenta Jahna, hlavní postavu románu, Kundera konfrontuje s nejhoršími lety poválečného Československa. Padesátá léta, cílená obvinění, smyšlené důkazy. Marast. Zašlapání svědomí národa do sraček. A náš studentík si dovolí z legrace vyštěknout text z titulku našeho článku? Tak to je s tebou, hošánku, konec. Román vyšel už v roce 1965. Byl jsem z něj především smutný. Proč jsem se narodil sem?

A z oceňovaného autora gotwaldovského režimu se stává sice abnormálně produktivní spisovatel, čeká ho ještě spousta zahraničních literárních ocenění, ale vystupuje jako destilovaná voda. Bez chuti, bez zápachu, díky své komunistické příslušnosti schopen problém popsat sice do detailů, ale východisko ani nenaznačuje. Ale to je možná záměr. Hamingway psal povídky taky s otevřeným koncem a nechal na nás, abychom vyústění našli. Milan Kundera je též básník a neotřelý esejista, glosátor. I tyhle drobnosti vyšly knižně.
 
Řekl bych, odchod do emigrace - jediné možné řešení. Mluvit nahlas a nemuset se pořád ohlížet, co na to politbyro. Po devětaosmdesátém přichází další paradox. Zatímco &Skvorecký, Landovský, Tříska, dokonce i Kohout se vrací, či aspoň svou domovinu navštěvují, jak mohou, jemu se moc nechce. Ze zdravotních, nebo morálních důvodů? A co jeho údajné práskačství z doby před emigrací? Vím, jednorázová záležitost, proto krajně podezřelá. Zasloužil by si, abychom mu mohli věřit. A my bychom si to zasloužili taky. V každém případě nejúspěšnější český autor druhé poloviny 20.století. A psát francouzsky? To se smí. Smát se bude pořád česky. Až půjdete kolem jeho tvorby, zastavte se. Stojí to za to. Stojí to i za přemýšlení, zda literatura o nás je mazanější z domácích luhů, nebo ta zvenčí. Nemám na to ujednocený názor. I když ten rozdíl setře zřejmě čas.

_{titulka www.johanesville.net}