Mají Čechy něco, co jiné země ne?
Ano, výbornou kuchyni. Na mých cestách Jižním Pacifikem jsem sklidil úžasný úspěch se svíčkovou, gulášem a houskovými knedlíky. Jako malý kluk jsem rád nahlížel mámě pod pokličku a později jsem jako kormidelník a kuchař objel na jachtách celý svět. Mé zážitky popisuji ve dvou knihách Jižní Pacifik a Tichomoří.

Když v cizině řeknete, že jste z Česka, jak lidé reagují?
I přesto, že jsem většinu zemí procestoval s kanadským nebo německým pasem, se ke svému původu rád hlásím. Ještě nikdy jsem nezažil negativní reakci. Pod výrazem Czech Republic si však celá řada cizinců nic nevybaví, ale Československo je všeobecně vžitým pojmem a většině se vybavuje naše hlavní město a plzeňské pivo.

Co vám z vašich cest nejvíce utkvělo v paměti, máte nějaké zábavné historky?
V Pacifiku jsem zažil velmi neobvyklou hostinu. Bylo to na Cookových ostrovech, kde mi domorodci na banánovém listu předložili ještě živé mořské slimáky pokapané citrónem. Dlouho jsem váhal, jestli tuto lahůdku ochutnám. Ale příliš dlouho – utekla mi z „talíře“.

&Slo Vám někdy o život?
Musím přiznat, že za můj dlouhý cestovatelský život jsem se dostal již do celé řady velice prekérních situací. Před mnoha lety při plavbě napříč Jižním Pacifikem jsem se dostal s plachetnicí do oka hurikánu. Nic horšího jsem nezažil! Tenkrát jsem se loučil se životem. Nikdy jsem ještě nepopisoval půl dne stráveného na stromě v kanadské divočině. Prchnul jsem tam před rozzuřeným grizzly medvědem. Tím že toto můžu vyprávět, je zřejmé, že jeho obležení ho po dlouhé době přestalo bavit. Naštěstí to byl dospělý jedinec, který po stromech narozdíl od mláďat již neleze.

To je pořád cizina, cizina. Byl jste vůbec třeba v Adršpachu, nebo u Vydry na &Sumavě?
Adršpach mám za humny, žijeme v Jestřebích horách. &Sumavu mám prochozenou již v mém mládí s otcem, který byl vášnivým turistou. Tenkrát jsme se bohužel nedostali do pohraničních oblastí, které jsem hned po jejich otevření prochodil a projezdil s celou rodinou na horských kolech. Zatím mě však nikdy nenapadlo o naší zemi vydat knihu, ale nikdy neříkám nikdy…

Co plánujete dál, kam se vydáte?
Většina mých spolužáků si už užívá důchod, ale sám si neumím představit, že bych v parku na lavičce seděl s pytlíkem zrní a krmil holuby. Nejradši mám daleké a exotické destinace, a proto mě stále víc vrtá hlavou vyrazit po ostrovech Indického oceánu. Na některých jsem už byl (Maledivy a Mauritius). Na Seychely a Réunion se už těším, hlavně na tamní velmi aktivní sopku.

Leoš &Simánek (*1946) začal svá mnoholetá putování v roce 1974, kdy poprvé navštívil Kanadu. Od té doby procestoval celý svět, část života strávil na jachtách jako kuchař a kormidelník. Na svých cestách vyzkoušel snad všechny způsoby dopravy a nikdy nepotřeboval průvodce. zajímavostí rozhodně je, že svá cestovatelská dobrodružství uskutečňuje s celou svou rodinou, přičemž starší (nevlastní) syn Jakub cestuje od šesti let, dcera Veronika již od třech. Leoš &Simánek své výpravy realizuje často přes léto, v době letních prázdnin, které se pak i o měsíc prodlužují. V jarních až podzimních měsících pak žije se svou rodinou v Jestřebích horách, kde píše své cestopisné knihy a reportáže (časopis Koktejl) a odkud vyjíždí do celé republiky představovat své fotografie a líčit své zážitky na panoramatických live-show. V současné době probíhá turné o Austrálii, na příští rok &Simánek divákům slibuje oživit na představení vzpomínky na Nový Zéland.

_{Zdroje: denik.cz/online_rozhovory, www.leossimanek.cz/}