Cynthia Freelandová není profesionální spisovatelka. Vystudovala filosofii a psychologii v Michiganu, momentálně vede katedru těchto věd v Houstonu na tamější univerzitě. Přednáší a publikuje, především na téma filozofie umění a filmu. Jako každá vzdělaná Američanka neváhá do svých úvah (a ony to úvahy jsou) vpašovat špetku feminismu. Je to módní, ale pranic to nepomůže k cestě za vytčeným cílem. Tím by měla být specifikace něčeho, co se vznáší nad námi. Ať chceme, či ne, umění je nadstavba života. Velice potřebná, ale zbytná. Jde chytit? Jde svázat? A bude to pak ještě umění? To se ptám já a v knize hledám odpovědi. Zvědavý jsem jako vy a momentálně jen trochu rychlejší. Soudy zbudou na vás.

Kniha je zpracovaná precizně. Přiznává na úvodních stránkách rozmanitost pohledů na problém, pomáhá nalézt až tabulkové rozlišení jednotlivých praktikáblů, na kterých ta obdivovaná činnost stojí a na kterých ji lidstvo znovu a znovu buduje. Hledám odpověď na první otázku: Má být umění a jeho tvůrci privilegovaní v množině jiných specializací? Dle autorky nikoli a není důvod s ní nesouhlasit. Jestliže má někdo talent, dejme tomu k sochání, jiný umí zase bytelnou postel. Nedá mi to, abych nevzpomněl na legendární duo V+W. Ten dělá to a ten zas tohle … Ti dva, aspoň v Čechách, kotví v divadelnictví. A co?

Je tu množství kapitol, jež se zase velice módně zabývají činností, která má jediný úkol: šokovat! Namátkou jejich názvy. Krása a krev. Krev a rituál. Utrpení a vykoupení. Druhá otázka: Jde o umění, když se překračují všechny hranice estetiky? Autorka jde na dřeň pohledu. A co tam nachází? Poslouchejme: Nehledejme umění tam, kde jde o pouhý rituál. Náboženský, dokonce regionální, či jen kmenový, prostě dědičný zvyk. Cítíte krev? A co?

Je logické, že se v knize, i díky svému základnímu vzdělání, upíná ke jménům jako je Kant, Hume, Nietzsche, i k partě z antiky. Platón, Aristoteles, ale i Pythagoras. Na druhé straně tvůrci. Michalangello, Goya, Boticelli, ale i Serrano, problematik nad jiné. Jejich vztah k umění a hlavně k teorii umění je tuze zajímavý, ovšem nejzajímavější je jejich praktické sepětí s projekty obecně známými. Věděli jste, že Kant stál u zniku Versailes? Víte o tom, že Nietzsche považoval za nutné rozcupovat Wagnerovu operu Parsifal? Pozor! Otázka třetí a zásadní: Dělal Andy Warhol umění nebo vykalkulovaný byznys? Včil mudruj, čtenáři, protože jednoznačné odpovědi se z knihy nedočkáš. Ale spoustu jiných ano. Důležitá pomůcka pro všechny, jichž se tématika týká. Někdy dokonce vodítko. 

Fotografie, vyčerpávající jmenný rejstřík, dnes nutné vybavení podobných publikací. A nežili bychom v 21.století, kdybychom nekončili kapitolou Digitalizace a distribuce. Že je to pohromadě? Cynthia Freelandová vám to vysvětlí. U mě se jí to povedlo.

_{Cynthia Freelandová: Teorie umění
Vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2011
Obálka www.dokoran.cz}