Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je neděle 7.3.2021, svátek má Tomáš 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 505
Registrovaní čtenáři: 514
Publikovaných článků: 13027
Komentářů: 11223


Měření



Internet urazil dlouhou cestu, od volného prostoru až k mediální špíně

14.04.2011   Martina Bittnerová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Ještě před deseti lety jsem hrdě prohlašovala, že internet je nejsvobodnější prostor na zemi. Dnes bych si za tento výrok vyťala políček. A přitom to ze začátku vypadalo tak nadějně, otevřeně a idylicky. Vstup velkých mediálních hráčů do virtuálního prostoru však zamíchal kartami a vykonal své. Jinak řečeno všechny nectnosti, které se objevovaly v tištěných denících a časopisech se přenesly do jejich elektronické podoby.

Moderní internetová média dobře prodávají laciné titulky a krátké texty s povrchním obsahem. Nejvíc se pak vyplácí okopírovat téma odjinud, nebo se vytasit s fotkou Gottových dcer. Tudíž v zásadě balancují na hranici bulváru a nedokáží opustit onen nevkus, jež na nás číhal předtím v každém novinovém stánku. 

A ono se vůbec zdá, že nic z toho, co se na internetu dělo v jeho začátcích není pravda. Když jsem vstoupila do prostoru, existovalo pár magazínů a pár stránek pro nadšené autory nabízející šanci publikovat. V současnosti se většina tzv. nezavedených uchyluje na Idnes.cz, kde si otevře blog a snaží se o co nejvyšší karmu, čili ulovit co největší zájem a čtenost. A ono to vlastně stačí. Proč někde bojovat o své místo na slunci, proč vcházet do neprobádaných vod. Stojí to moc úsilí a moc práce. Nač informovat spoluobčany o zajímavém divadelním představení, když můžu psát o tom, co mi vyvedlo batole a jak mě naštvala manželka.


Říkali to v televizi

Úroveň českých médií je hrozná a nemohu se utěšovat tím, že pouze kopírují stav společnosti. Vždyť média jej v podstatě spoluvytváří. Denně nás zásobují tragickými zprávami, kdy útočí na nejzákladnější emoce. Tudíž jejich příjemce může chvíli plakat, pak mít hrůzu v očích a nakonec se smát, protože všechno dobře dopadlo. Pocity se prožijí a odplynou. Nic dál nezůstává. Na druhou stranu vliv médií na jakoukoliv komunitu nelze podceňovat. Navíc ještě stále se najdou lidé, kteří argumentují: „Říkali to v televizi, tak to musí být pravda.“

Nejde jen o televizi. Často se do podobné role dostává i internet. Přitom každý rozumný tvor musí sbírat informace z několika zdrojů a obrázek si utvořit sám a ne aby si jej nechal přežvýkat a naservírovat i s osobním stanoviskem reportéra. Samostatné myšlení zřejmě bolí a takto předložené zprávy nevyžadují žádné další úsilí. Konzumní způsob lidské existence pronikl až sem. Češi se nechali ukolébat usměvavými blondýnami z obrazovky a tzv. investigativci z deníků, jejichž pero řídí více mocenské zájmy a finanční pozornosti, než skutečná touha „chránit demokracii“.

Mediální fast food

Samozřejmě vývoj a pokrok nezastavíme. Ostatně vždycky přinese i něco dobrého. Dnešní šéfredaktoři kupříkladu nenaráží na bariéry jako já před osmi lety, kdy internetový magazín nezískal recenzní výtisky knih, vstupy pro své spolupracovníky do divadel apod. Tudíž cestičku ke spolupráci s různými subjekty jsem musela budovat postupně a rozhodně ne všude mě vítali s otevřenou náručí. Nicméně díky tomu jsem se mnohé naučila a o mnohém se poučila. Naštěstí se vnímání v tomto směru posunulo a naopak mnozí pracovníci PR pochopili, že právě na internetu mohou najít zajímavější propagaci pro své akce. Do hry navíc vstupují i sociální sítě, které se stávají dokonalým marketingovým nástrojem.

Uvnitř jsem publicista starého střihu a dokáži si představit, že bych s Nerudou sedávala na poradách. Nalézám pro to několik důvodů. Redaktoři tehdy šli za originálními náměty a snažili se odvádět práci, co nejkvalitněji. Neodbyli článek hodinovým škrábáním v kanceláři, ale měli možnost si s ním doslova pohrát. Prostě se neprovozoval žádný mediální fast food. Zároveň bych ráda vrátila dobu, v níž jsem na internetu začínala a bavilo mě přispívat na různé portály a docházelo zde k tomu, co nazýváme výchovou čtenářů.

Teď mě však opanuje pocit naprosto opačný a listování stránkami mi často připomíná pochod městskou stokou. A to nehovořím ani o úrovni lidí, kteří na daných projektech pracují. Nebudu se ptát, kam se vytratila základní úcta a respekt k člověku. Ptala bych se zbytečně. Vždyť nejoddanější čtenářka Písmák.cz před rokem zemřela a nekompromisní webmaster Totem.cz Dušan dělá kariéru v USA. Jednoduše vzato – časy se mění.

Proč jsme se nechali připravit o jediný svobodný prostor?

Bohužel právě my, občané a weboví tvůrci, jsme si ten jediný a opravdu svobodný prostor nedokázali uhájit. Umožnili jsme, snad svou naivitou, aby se tzv. nezávislá média, nezávislá jen podle názvu, začala rozpínat jako chobotnice. Chapadla vysbírala postupně vše života schopné a nastolila jednotný kurz, jež se snaží všichni ostatní, v rámci zachování obživy, následovat.

V češtině používáme krásné rčení– lidé mají takovou vládu, jakou si zaslouží. Určitě bych ho rozšířila i na média. Dokud se nezačneme proti tomu, jakým způsobem nás informují, bouřit, půjdeme stále tím samým kanálem. Jsem jen zvědavá, kam až můžeme dojít.

ikona: josh.st



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Dagmar Hermannová - 16.4.2011 - 22:58

To nemá chybu
Ano, paní Martino, internet dospěl až k mediální špíně. Naprostý souhlas se vším, co jste napsala. Ale stejnou cestou jde lidstvo - k nihilizmu a ke špíně. Asi je to nějaké zajímavější - hodnoty se převrátily, deviantní je normální, normální je deviantní, špinavé je čisté a in a obráceně, co říci o lidech, kteří nevědí, jaké opery složil Bedřich Smetana,nezajímá je to, a osobně neznají ani jednu, ale vášnivě je zajímá, jestli ve skutečnosti byl luetik jak se spekuluje, nebo nebyl - o tom se debatuje. Smutné. Zasloužilý herec - umělec,- ještě lépe - umělkyně,baví lidi více když zestárne a stařenku ukazuje Blesk. Zábavné je to tím více, čím bývala krásnější. Jo a taky opuštěnost je v bulvární módě, a úplně nejvíce umírání na rakovinu, tam se cpou novináři fest - známá celebrita umírá - jééééé. Je to úplný hnus a nikdo s tím nic neudělá. "Ano - to je ale hnus paní, že jo?" řekne se a hned se sáhne po dalším Blesku - jak to dopadlo? To není o tom, že "každý je svého štěstí strůjcem" anebo máme mít vládu a media, jaká si zasloužíme, to je o vkusu a špíně, úpadku morálky a devastaci všech normálních lidských hodnot. Špína a bordel přestaly lidem vadit a dyť vona ta stoka se záhadně leskne, černá se a bublá, vono se sice vo bahnu říká, že je zrádné a co schvátí, to nepustí ale kdo ví, třeba jsou to kecy, každopádně je lákavé - co na tom že na dálku smrdí - tak hups, šups - a ven už to nejde.

Od: Martina Bittnerová - 17.4.2011 - 10:37

Dagmar - samozřejmě v médiích se odráží stav celé společnosti. To je samozřejmé. Já jsem z toho ale silně znechucená, snažím se o tom psát i na svém blogu apod., ale mám pocit, že jsem v této zemi snad jediná. Většina jde s trendem - česká média jsou výborná, redaktoři jsou zachránci demokracie a pomáhají odhalovat korupci. To mají v sobě konzumenti hluboce zaseto.
Třeba týdeník Respekt. Léta se vnímal jako svobodný tisk, nezávislý. A přitom co ve skutečnosti dělá? Resp. dělal v poslední době ve všech těch kauzách. Jeho šéf, mimochodem ze slané rodiny Štěpánků, je stále v tv a vyjadřuje se ke všemu jako expert. Z toho mi bývá až úzko.
Problém však vidím hlavně v tom, co jsem napsala v článku.Internet mohl ledacos měnit, ovlivňovat, ale vydal se stejnou cestou jako velké deníky apod. Není to už ten prostor, jaký jsem znala před deseti lety. Je to škoda, svým způsobem, protože jsem byla u zrodu mnoha zajímavých projektů, minimálně jako autor, vnímám to jako určité selhání. Vždyť i já jsem ze zvědavosti blogovala na Idnesu. Dnes bych si za to nafackovala. A o tom, co se tam dělo, co dělali správci blogů, to se také veřejně nemluví. Je to tam nastaveno - buď rád, že máš prostor, tak drž pusu a krok.
To by vydalo ale na další článek. A mně už se asi úplně nechce špinit pořád prsty. Proč tu pravdu neřeknou ostatní?

Od: Dagmar Hermannová - 23.4.2011 - 19:54

Všeho do času
Já i tak myslím, že "všeho do času". Je to stará a moudrá pravda. Kdysi byla v téhle zemi doba "temna" a asi to byla doba dost hrozná, vždyť kromě služek téměř všichni mluvili německy,divadla hrála německy,čeština byla opomíjená - hrozil jí úplný zánik a přece! Někdy mám dojem, že už teď začíná svítat na poli kulturním a mediálním na lepší časy. Není to samozřejmě nic elegantního, pouze důkaz, že "lid" se točí všema směry, jak korouhvičky - po větru.Určitý boom, který je zpočátku šokující, ale tváří se jako převratná změna a začne přinášet nějaké kačky - a to je hergot příznivců. Každý se ze dne na den tváří, jakoby nikdy nemyslel, neříkal a nedělal nic jiného. No a pak se směr větru zase změní, názory se převrátí. Teď je "lid" obecně dost zhnusen, a zase se volá po změně. Staré bude zase nové.Prachy se začnou sypat za počestnost a morálku,a každej bude našup přes noc morální a počestnej, media časem jakbysmet.A kdyby každý novinář - a já myslím, že k tomu také jednou dojde až dojdou prašule na rozmary - že by každý novinář musel své články nabízet novinám a časopisům, jako když se nabízejí rukopisy nakladatelům, všichni by se jinak kroutili a snažili, bulvár by byl za béčko, protože by to zmoralizovaní čtenáři znechuceně odhazovali.A co více - začala by být poptávka po kvalitě,po formě, po obsahu, a po článcích bez hrubých a gramatických chyb. A až bude spousta nových škol chrlit ty debily ( už teď je chrlí),a korektoři opravující ty protekční blbiny půjdou do penze,těžko bude mediím. Já tomu věřím - pomalu ale jistě se ze špatného narodí dobré, jako se z dobrého narodilo špatné.Já pamatuji časopisy Vlasta, nebo Žena a život o něčem jiném - nebyla to jen propagace, jako dnes.A bohapusté kecy okolo. Četly to všechny ženy a čerpaly z toho pro život - nejen jak a čím být namalovaná, jak svádět ženáče a jak na orgazmus v pár minutách.Dříve mohly časopisy pro ženy bez urážky číst ženy všech věkových kategorií, dnes tyto časopisy starší ženy uráží - své babičce bych to nekoupila, a takový Blesk bych jí vyrvala z ruky, kdyby jí to někdo dal. Nač jí kazit iluze o životě, který žila a věřila že je dobrý a správný. Ale aby se to urychlilo - myslím ta náprava společnosti i cestou kultury, medií, a literatury - musí všichni, kdož umí vládnout perem, se o to zasloužit. Ne to vzdát - naopak.

Od: Martina Bittnerová - 26.4.2011 - 17:42

Dagmar, máte pravdu, mimochodem před pár lety jsem v Ženě a život vydávala povídky. Dnes už to téměř asi ani není pravda.-)

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2482 s