Od dob, kdy se obrozenec Josef Dobrovský kodrcal mezi knihovnami kočárem, se společnost přehoupla do doby vybavené prvotřídní technologií a věku, kdy je planeta jako neviditelnou pavučinou opředená sítí internetu. Od roku 1987, kdy bylo k síti připojeno pouhých 27 000 uživatelů, v roce 2010 je to již přes dvě miliardy lidí. Kanadský filozof, literární kritik, spisovatel a zakladatel mediální teorie Marshall McLuhan by zatleskal, jeho vize lobální vesnice propojující svět skrze elektronická média se naplňují. „Základním rysem elektrického věku je, že zřizuje globální síť, která má do značné míry charakter naší centrální nervové soustavy. Naše centrální nervová soustava není pouze elektrickou sítí, nýbrž vytváří jediné a jednotné pole zkušenosti,“ píše McLuhan v návaznosti na vysvětlení termínu globální vesnice. Dopad globalizace pociťujeme každý den, a to jak při běžném nákupu, cestování v rámci dovolených, tak i v přerodu médií, předmětu našeho zájmu.

97 procent. Právě tolik dětí ve věku od 4 do 14 let tráví čas před televizní obrazovkou alespoň hodinu každý pracovní den. Většinou nezůstane jen u 60 minut a pokud ano, tak jen proto, aby zbývající volný čas děti strávily hraním počítačových her, brouzdáním po internetu nebo chatováním s přáteli – byť jen těmi virtuálními. Vyplývá to z dat shromážděných a zpracovaných výzkumnou agenturou Mediaresearch. Psychologové bijí na poplach. Zdá se, že v mnoha případech vychovávají děti více televize s internetem než rodiče! O skutečném dopadu na psychiku pomalu dospívajícího člověka a v důsledku i celé společnosti rodící se pod taktovkou nové generace, se vedou dlouhé polemiky. Pravdu ukáže až budoucnost. V rukou máme řadu výzkumů alarmující svět dospělých hned ve dvou věcech. Média vliv na rozvoj dítěte mají, otázkou jen zůstává, jak velký. Hůře vyznívá fakt, že děti nedokáží rozpoznat mediální „realitu“ od skutečného světa. O možných mediálních rizicích nemají tušení, stejně jako o legislativě omezující některé běžně praktikované aktivity na internetové síti (jmenujme například krádež duševního vlastnictví).

 

V době, kdy je běžné psát přes mobilní telefon o každém svém kroku na sociální sítě, se zdá nutné děti minimálně informovat, lépe však zasvětit, do principů fungování různých druhů médií i jejich rizik. Za tímto účelem se kolem přelomu tisíciletí rozbíhá velká debata o nutnosti mediální výchovy. Korunována je relativním úspěchem. Již roku 2004 schvaluje Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nové principy ve školní výuce. Reforma se s návratem žáků do lavic v září 2007 zasadí o spuštění nového školního vzdělávacího programu. &Skolní vzdělávací program, podchycený i zákonem 561/2004 Sb. , je určený školám základním i středním. Nechává coby novinku volné ruce k tvorbě takzvaných rámců, respektive rámcového vzdělávacího programu. Jeho cílem je zejména vymýcení zbytečné duplicity učiva, jeho větší provázanost a kreativita. A konečně – v novinkami vonícím školství získává své pevné místo i mediální výchova. Alespoň teoreticky.