Román Sary Gruenové, Voda pro slony, není vůbec žhavou knižní novinkou, jak by se mohlo na první pohled zdát. Působivý příběh osiřelého nedostudovaného veterináře Jackoba, jehož život navždy změní jedna velká slavná cirkusová manéž, spatřil světlo světa v roce 2006 a prakticky okamžitě stanul na špičkách čtenářských žebříčků oblíbenosti a dočkal se překladu do 22 jazyků. V České republice Vodu pro slony představilo o několik let později slovenské nakladatelství Tatran, které nyní, ku příležitosti uvedení filmu do kin, připravilo její dotisk – jak jinak, než s atraktivním plakátem filmu na obálce.
 
Gruenová o svojí knížce říká: „ Celé je to o chování lidí vůči ostatním. Někdy se chováme dobře, jindy špatně.“ S jejím výrokem jistě nelze nesouhlasit. Je toho však víc, co může tenhle román čtenáři nabídnout. Kromě romantického, přitom inteligentního a poutavého, příběhu, také exkurz do minulosti, konkrétně do 30. let 20. století, do nichž je děj Vody pro slony zasazen. Komentáře těch, kteří by snad chtěli Gruenové román přirovnávat k Cirkusu Humberto nelze brát stoprocentně vážně. Určitou podobnost tady samozřejmě najdeme, ale Voda pro slony skutečně víc než cokoliv jiného řeší lidský charakter, jehož rysy právě ve vztahu ke zvířatům vystupují zřetelněji než kdykoliv před tím.
 
Román je velmi čtivý. Především úvod a první kapitoly, vysvětlující Jackobův původ a způsob, jakým se k cirkusu dostal, na nás jistě zapůsobí – mimo jiné už proto, že situace, v níž se mladý hrdina na začátku z nenadání ocitá, je bohužel také dnes, o takřka 90 let později, značně aktuální. Na rozdíl od filmu: 1) román jasně a celkem vtipně vysvětluje původ svého názvu; 2) je pojatý jako retrospektiva fyzicky sešlého, nicméně, mentálně zcela zdravého, starého muže, který vzpomíná na svůj život. Právě pasáže z ústavu, v němž se starý Jackob nachází, a které ve filmu vyřešili elegantní kličkou, mají důležitý morální podtext především pro mladší generaci, protože cíleně poukazují na naše omezené vnímání starých lidí a naše chování vůči nim. Samozřejmě, Voda pro slony je především milostný román. Milostný, zároveň nečekaně expresivní, tvrdý, bez servítků popisující dobu a podmínky, v nichž se hlavní hrdina nachází. Román obsahuje i několik popisů sexuálních scén (která kniha je však dnes neobsahuje, že...), ale nemyslím si, že by pro dospělého čtenáře byly jakkoliv neskousnutelné.

Osobně mě román bavil, měla jsem možnost jej přečíst jak v anglické tak v české verzi a ani v jednom případě nemám větších výhrad. Snad pouze ohledně, podle některých ohlasů, překvapivého konce, který ve skutečnosti navazuje na tradici starých dobrých...Ale víte co, to už si radši přečtete sami.

PS: Recenzi filmu Voda pro slony čtěte na Rozhledně tento čtvrtek.

Sara Gruenová: Voda pro slony
nakladatelství Tatran, 269 Kč

foto: Tatran.sk