Mstislav Rostropovič oslovil 12 skladatelů, přátel, aby složili variace na skladbu „Tema“ britského skladatele Benjamina Brittena se zadáním, jež obsahovalo pouze vazbu k inkriminovaným písmenům, jež se sešly v mecenášově jméně. Všech 12 vzniklých skladeb pro violoncello sólo se najednou rozhodl uvést český violoncellista František Brikcius.

Ten není našemu čtenáři neznámý. Vynikající instrumentalista a ještě lepší „hledač“ nevšední hudební literatury. Systematicky otevírá hudební archivy a přivádí na podium hudbu, jež snese zastřešení nejen kulturní reprezentací, ale jak je vidět z dnešního koncertu i diplomacií. Laureát například soutěže Anglo-Czech Competentium v Londýně 1999, stipendant Nadace Českého hudebního fondu v letech 2001, 2002 František Brikcius přivedl k tomuto projektu logicky Velvyslanectví &Svýcarské konfederace, jež koncert zaštítilo, a nastudování koncertu podpořilo stipendiem Ministerstvo kultury České republiky.

Koncert v rámci Annual Daniel Pearl World Music Days. Svěr poznal Daniela Pearla jako novináře Wall Street Journal. Byl unesen a zavražděn teroristy v Pakistánu začátkem roku 2002. Nadaný hudebník, spisovatel, Během své praxe dopisovatele stavěl mosty mezi kulturami. Svět na něj vzpomíná jako na symbol naděje. Leitmotiv? Lidi, domluvme se!

Brikcius, usazený pevně mezi českými violoncellovými virtuosy, nastoupil do koncertu ve formě hodné svého vynikajícího renomé. Jeho živá vystoupení jsou milá právě svou živostí. Neakademičností, chcete-li. Ohromné intervaly mezi tóny, zahrané s vervou, cit pro dynamiku skladby. Suverénní zvládnutí techniky hry samozřejmostí, niterný smysl pro vypuštění „ruchů“ smyčce do publika, široké plochy hudby střídané s krátkými údery, tak, jak mistrně napsaná hudební literatura dovoluje. Ale, kdo se o taková sousta zasloužil?

Conrad Beck, Luciano Berio, Pierre Boulez, Benjamin Britten, Henri Dutilleux, Wolfgang Fortner,Alberto Ginastera, Cristobal Halffter, Hans Werner Henze, Heinz Holliger, Klaus Huber, Witold Lutislawski. Tucet odvážných, kteří nakonec zhrdli variací na dané téma a podle zadání vytvořili původní skladby od základu. Za zvláštní zmínku stojí práce Pierra Bouloze. Jeho Messagesguisse pour 7 violoncelles nepotřebuje překlad. Hostem Františka Brikcia zde bylo těleso Cello Ensemble pod vedením Jana Talicha. Nejsilnější skladba večera. Asi pochopitelně. Vrstevnatost a barva skladby programu vévodila.

Z předešlého je jasný play list kocertu. A to je právě to. Zatímco první třetina, za nadšení diváků vrcholila ensemblovým oktetem cell (8.- František Brikcius), tak následné skladby zákonitě neudržely úplnou pozornost publika už jen díky zvolenému tónového omezení a pak si tedy byly značně podobné a nad zvolenou produkcí koncertního večera by šlo diskutovat.

Bez ohledu na výsledek diskuse, koncert řadím k těžko zapomenutelným hudebním zážitkům tohoto roku. Nádherné prostory koncertního sálu v klášteře sv.Anežky České dojem jedině umocňují. Na příští projekty Františka Brikcia si vás dovoluji pozvat. Neprohloubíte!

_{Zdroj obrázků www.brikcius.com}