Výzva adresovaná malířovým příbuzným, přátelům, milencům i oddaným studentům, k nimž měl až otcovský vztah, se nemine účinkem. Ve vlaku se sejde nesourodá skupina lidí. Je tu Francois (Pascal Greggory), jeho bývalý milenec, Jean-Marie (Charles Berling) a Claire (Valeria Bruni Tedeschiová), které trápí nadcházející rozvod. Cestují i Lucie (Marie Daëmsová), bývalá Emmerichova milenka a Louis (Bruno Todeschini), blízký přítel Francoise, který se zamiloval do HIV pozitivního Bruna (Sylvain Jacques). Pěkný propletenec, že? A jsou to vlastně všechno Emmerichovi přátelé? Jaký kdo měl k němu vztah, kdo ho miloval, kdo ho využíval, a kdo se před ním trvale přetvařoval?

Cestou vlakem se postupně ukáže, že poslední malířovo přání nebylo tak z cesty, jak se na první pohled zdálo. Tento egocentrický cynik věděl, že setkání "přátel" přinese odhalení jejich charakterů a životních postojů, že každý z nich projeví své sobectví i vedlejší pohnutky. Jakoby smrt odrážela jejich vlastní životy. Jsou mezi nimi opravdoví přátelé, ale i ti falešní, dědicové právoplatní i nelegitimní, rodina pokrevní i nevlastní. Z jejich vzpomínek pozvolna vyplyne i portrét pohřbívaného.

Z oken vlaku mohou pozůstalí občas zahlédnout vůz s rakví zesnulého, který se jim stále a stále připomíná ve skutečnosti i ve vzpomínkách. Postupně dojde i k nečekaným setkáním. Na hřbitově Jean-Marie potká svého otce Luciena (Jean-Louis Trintignant), který je Jean-Baptistovým dvojčetem, a při karu zjistí Claire, že přítomná mladá žena Viviane (Vincent Perez) je ve skutečnosti Jean-Baptistovým synem, který si změnil pohlaví...

Režisér Patrice Chéreau odjakživa rád provokuje. V roce 1983 způsobil v Cannes svým fimem PORANĚNÝ ČLOVĚK skandál pro jeho jednoznačně silné homosexuální zaměření, o 11 let později bylo jeho nekonvenční pojetí historických postav v KRÁLOVNĚ MARGOT předmětem vášnivých diskusí a jeho erotická INTIMITA vzbudila skandál v Berlíně a upoutala pozornost jak na karlovarském festivalu, kde se její premiéry zúčastnil i tehdejší prezident Václav Havel ale i později v našich kinech. Chéreau označil svůj snímek TI, CO MĚ MAJÍ RÁDI, POJEDOU VLAKEM za "film o kladných stránkách pohřbů." Uvedl také, že autorem výroku, jež dal filmu název je francouzský režisér dokumentarista François Reichenbach, od něhož si ho jeho přítelkyně, scenáristka Daniele Thompsonová, vypůjčila nejen název snímku, jehož je spoluautorkou, ale i jako klíč k němu.

Film klade mnoho otázek o povaze otcovství, o lásce v partnerských, manželských i mimomanželských vztazích a najdete v něm i otevřeně vyjádřené téma homosexuality. Originální nápad se podařilo ztvárnit brilantní režií a nebylo divu, že film zahajoval v roce 1998 festival v Cannes (na cenu ale nedosáhl). Ve Francii však získal 3 Cézary. Přes velké množství postav se filmovými prostředky - krátkými střihy a mistrnou kamerou - podařilo vykreslit psychologický portrét každé z nich. Rozhodně by film neměl zapadnout ani v programu České televize. Už proto, že do českých kin se nikdy nedostal.
Fota: tv.sms.cz, ceskatelevize.cz