Přeskočíme ji dříve nebo později téměř všichni a už v produktivním věku jsou rozdíly smazány. Na co se kvarteto odborníků zaměřilo? Partnerství, sex a životní představy mladých v současné české společnosti. Vyrůstat v určité historické době, v konkrétním typu rodiny, v daných majetkových poměrech je víceméně osud. A pak s tou tíhou jemu určenému nákladu jedinec dospěje, nejdříve fyzicky a pak, pokud se vede, i psychicky a začne přelézat onen práh, o kterém je řeč. Někdo to zvládne levou zadní a jaksi přirozeně, troufám si říct většina. Ta menší část z nás potřebuje postrčit, možná i nasměrovat. A pak jsou tací, na které nefunguje nic. Tak to příroda zařídila. Některý pupen na jarním stromě také zaschne a strom sám z toho žádné problémy nemá. Umět přijímat zákony přírody a společnosti v ní tato zapomněla zcela určitě a myslet si, že je možné vše přemoci svým vlastním záměrem, je holý nesmysl hodný rétoriky 20.století. Každý z nás si klade otázku, odkud jdem a kam. Kniha nám pomůže se umět na té cestě orientovat. Dokonce i poradí, co můžeme nechat v těch telecích letech bez povšimnutí, ono se to vyvrbí, a naopak, kam soustředit svou vůli a chod života se snažit ovlivnit.. A co považuji za hodně pozitivní, je poznání, že kniha pomůže určit způsob myšlení každého z nás bez ohledu na jeho sociální původ. Když jsme u sociologie, ta je v knize hodně často citována. Po právu. Problém, který osvětluje, je ryze sociologický, nebo se okolo něj tře. Nedivil bych se, kdyby svazek zaujímal místo v knihovničce každého teenagera, který se chce o sobě něco dozvědět.

Termín „nerovné sociální šance“ je jistě známý každému z nás a mnohého přivedl ke skřípění zubů. Ovšem to je přístup těžce iracionální i bez pohledu do této knihy. Zdálo by se, že životní výsledky jsou podmíněné sociálním původem. Ale kniha dokladuje, že to platí pouze do věku onoho prahu dospělosti a dále je to záležitost silně individuální a tudíž ovlivnitelná. Ale nečekejme od ní návody na život. Tím se musíme nakonec prohrabat sami.
Jednotlivé kapitoly nás ovšem postrčí směrem, kterým bychom se možná vůbec neodvážili vyjít a které nám, když nic jiného, podají erudované vysvětlení, co nás v jakém případě čeká.

Svazek lze chápat jako vědeckou literaturu určenou nejširší veřejnosti. Psána je srozumitelně, prokládána množstvím grafů a ilustrací a od začátku pomáhá s orientací v ní důkladným obsahem, citujícím všechny problémy v ní probírané. Závěrem? Myslím, že potřebné čtení.

_{Tomáš Katrňák, Zdeňka Lechnerová, Petr Pakosta, Petr Fučík: Na prahu dospělosti
Vydalo nakladatelství Dokořán v roce 2011
Obálka www.dokoran.cz}