Podle vedení baletu Národního divadla se jedná o negativistický a nekonstruktivní přístup k reformě Opery (SOP) a Národního divadla (ND). Místo dialogu a spolupráce vytvářejí někteří členové Opery konfrontační a vyhrocenou atmosféru, kterou chápeme jednak jako obavu o vlastní existenční jistoty, zároveň však jako projev neinformovanosti a odborné zaujatosti.

„Sjednocením a celkovou transformací obou dotyčných souborů tedy v žádném případě nedojde k degradaci, či omezení jakéhokoli žánru na poli baletu a tanečního umění vůbec,“ uvedl šéf baletu Národního divadla Petr Zuska a dodává: „Naopak je to šance, jak dát konečně vrcholnému baletnímu umění u nás adekvátnější finanční podmínky, zázemí, podporu a celospolečenskou prestiž, jakou si zaslouží.“

Výhody integrace - vznik Národního baletu
Výhody spočívají zejména v nerozmělněném financování českého baletu, dále pak ve větší příležitosti pro tanečníky získat regulérní angažmá ve velkém souboru a ve využití specifického prostředí každé scény Národního divadla (historické budovy, Státní opery, Stavovského divadla a Nové scény) pro tvorbu bohatého a zajímavého programu. Soustředění těchto výhod pomůže udržovat styl a kvalitu virtuózního baletního umění a profil klasického velkého baletního ansámblu se standardně eklektickým repertoárem.
Výrazem činnosti špičkové české umělecké instituce má být inspirativní prostředí vyznačující se promyšlenou tvůrčí vůlí a plněním širší společenské úlohy.

Klasický balet tady vždy byl a bude
Dokládá to bohatá a pestrá historie baletu ND. Mimochodem, stačí jen letmý pohled do archivu a zjistíme, že repertoár baletu ND po celou svoji historii preferoval spíše původní (a dobovou) uměleckou tvorbu, ať již českých nebo zahraničních tvůrců.
Krátká historie baletu SOP (jejíž stávající soubor čítá zhruba 13 členů, ostatní jsou externími spolupracovníky) se za celý čas své krátké existence snaží pouze vytvořit nepřesvědčivé zdání, že je ochráncem „klasiky“ v Čechách a opozicí k baletu ND.
Máme za to, že klasický balet však není vázán na jednostranný výklad, totiž že klasickými tituly jsou výhradně takové inscenace, které spadají např. do 70. let 20. stol. nebo které jsou v symbióze s učebními plány scénické praxe tanečních konzervatoří. Výraz „klasický“ neodvozujeme od slova „class“ (třída, výuka) a podoba klasické inscenace nesmí být jen pouhou recyklací některé „zažité“ formy. Takové zúžení není reprezentativní ani prospěšné, poctivé ani přínosné jak pro umělecký soubor, tak pro dramaturgii a spíše představuje jakousi omezenou uměleckou „archeologii“. Nevyjadřuje ani úctu k tradici, spíše je podezřelým dogmatem.

Hvězdy a osobnosti českého baletu
Velké postavy české baletní scény jsou a vždy byly převážně svázány se jménem baletu ND a v povědomí široké české veřejnosti je pražský špičkový soubor pouze jeden. Důkazem toho je nejen historie baletu ND a výčet interpretačních a choreografických osobností s ním spojených, ale také fakt, že SOP, v rámci svého repertoáru vždy využívala hostování sólistů a členů baletu ND. A nikdy naopak. Nehledě na množství tanečníků, kteří během posledních let přešli ze SOP do ND. Což se v opačném případě nikdy nestalo, kromě těch, kterým v baletu ND nebyla prodloužena smlouva. Baletní „torzo“ SOP bylo v povědomí nejčastěji vnímáno jako soubor s repertoárem, pro který byl příznačný ničím nepřekvapující stereotyp.

Baletní soubor ND má standardní evropský repertoár
Obehraným tvrzením je, že balet ND je pouze „moderna“. Balet ND se hlásí k modernímu dramaturgickému plánu, k modernímu uměleckému programu a vizím, nikoliv k preferenci nebo zaměření na moderní tanec! Snažíme se jen vyhnout dobovým předsudkům a uzavřenému přístupu k uměleckým invencím. Pokud se totiž na nových inscenačních postupech (v každé další premiéře klasického nebo nového titulu) neprojevují jisté proměny, stává se živé divadelní umění jen „staromilským klubem“. Za poslední desetiletí je repertoár baletu ND charakteristický svou vyvážeností v rámci stylů a žánrů, což považujeme za správný a legitimní kurs.

Balet Národního divadla vede posledních devět let Petr Zuska, který je uznávanou charismatickou osobností se širokým rozhledem a profesními zkušenostmi. Je respektovaným partnerem i tvůrcem ve „společnosti“ zajímavých evropských osobností baletu. Je držitelem několika prestižních ocenění doma i v zahraničí. Vytvořil na čtyřicet choreografií, které se setkávají s velmi dobrým ohlasem zvláště zahraniční kritiky.

Vlivem tohoto Zuskova internacionálního přesahu se do repertoáru baletu ND dostala v tomto období široká škála klasických titulů a velká část význačných tvůrců světového baletu. Např.: Čajkovký, Pas de deux - G. Balanchine, Zkrocení zlé ženy, Oněgin - J. Cranko, La Sylphide / Napoli - A. Bournonville, Louskáček – Vánoční příběh, Othello - Y. V?mos, Carmen - M. Ek, Giselle - Ch. Hampson, Labutí jezero - K. Greve, Popelka - J. Ch. Maillot, Stamping Ground, Petite Mort, Last Touch - J. Kylián, Jardí Tancat - N. Duato, Through Nana´s Eyes - I. Galili a další…

V baletu ND se také objevily zajímavé (někdy dokonce unikátní) inscenace původní české tvorby. Např.: Lucrezia Borgia, Faust - L. Vaculík, Zlatovláska, Camoufl▪AGE – J. Kodet, edukativně-zábavné přestavení Baletománie a samozřejmě množství opusů z dílny Petra Zusky (Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři, Mozart? Mozart!, Svěcení jara… a další)

Povědomí o baletu ND se rozšířilo v zahraničí také díky mnoha zájezdům v posledních letech a hostováním souboru v USA (Washington, Houston), v Rusku (Moskva, Petrohrad), ve &Spanělsku (Madrid), Portugalsku (Lisabon), Estonsku (Tallin), Německu (Bonn), Maďarsku (Budapešť), Řecku (Athény), Číně (Peking, &Sanghaj - EXPO 2010), dále festivaly ve Finsku, Itálii, Kanadě a v dalších zemích.



_{Zdroj: Helena Bartlová, tisková mluvčí baletu ND
foto: narodni-divadlo.cz - balet Popelka}