Pouhých šest kilometrů od dnešního Pamukkale je pořádně živo již v polovině 3. století př. n. l. Vládce Antiochos II. tu zakládá město jménem Laodikeia. To se stane základem dnešního Denizli. Starověkou baštu poničí roku 494 v Turecku velmi časté zemětřesení a lidé se stěhují o pár polí dál. Právě na kraji dnešního Denizli na vás čeká fascinující přírodní skvost, právěm považovaný za euroasijskou, ne-li světovou raritu (obdobná kouzla příroda předvede i v USA či Maďarsku, ale nedostane se jim takové pompéznosti). Pamukkale si získá přezdívku pro svou běloskvoucí barvu a také proto, že místní jsou po staletí přeborníci ve výrobě tkanin (tento um zde upadá až v moderní éře). A co tedy Bavlněný hrad ve skutečnosti je?

Původně tu stával obyčejný příkřejší svah. Vyvěrající minerály jej za dlouhá tisíciletí ale promění v travertinový zázrak. Děkovat za něj můžeme tektonickému zlomu a dostatečné zásobě vápníku. Pamukkale má dnes na šířku téměř tři kilometry a na výšku měří 160 metrů. Stále roste - stačí sledovat nejbližší torza kamenných domečků, jak je travertinový svah pomalu zahaluje do bílého pláště. O léčebných účincích koupání v bělavých jezírcích se ví již čtyři staletí před Kristem. I proto zde s rokem 250 př. n. l. vyroste lázeňské město Hierapolis. O tom ale až příště...

Neustálý příval koupání chtivých turistů památce nesvědčí. Přístup je proto omezen - zavodněny a k bosému brouzdání určeny jsou vždy jen určité kaskády. Ani velké koupačky se již nedočkáte, je zakázána. Však také nad celým Bavlněným hradem drží stráž UNESCO.Pokud se sem chystáte, připravte si pořádný příděl opalovacího krému a zásoby tekutin. Až si pobrouzdáte v teplých jezírkách, nesmíte si nechat ujít Hierapolis s rozlehlou nekropolí. A tady jde občas o úpal...