V Lípě jsem byl naposledy před rokem, kdy jsem navštívil několik představení v rámci přehlídky amatérských souborů. Pozvání do divadla na Sylvii jsem ovšem nemohl odmítnout, přestože díky práci, nemoci a jiným světským radostem jsem si zajišťoval vstupenky až v den představení. Trochu se štěstím jsem nakonec neseděl na slíbených židlích navíc (divadélko bylo zaplněné k prasknutí), ale našla se místečka v poslední řadě, odkud šlo představení sledovat bez problému.
Soubor Havlíček svou 35. reprízu zmíněné hry chtěl původně pojmout jako derniéru. Ovšem díky četným pozváním se soubor rozhodl ještě několik repríz přidat. Muselo to být těžké rozhodnutí, protože neustálé reprízování zabraňuje, či alespoň zpomalí případné nastudování nové hry.

Za režie Milana Šáry se představilo rodinné trio František Živný, Marie Živná a Soňa Klimešová společně s Jitkou Kugerovou, Mirkem Radou a Janou Kadeřávkovou. Sylvie jest hrou Alberta Ramsdella Gurneyho (Milostné dopisy, Jídelna ad.) a není typická pro ochotnická divadla. U těch předpokládáme v repertoáru spíše komedie, kde lze pod rouškou humoru přehlédnout méně dokonalý styl hraní, než jej známe od profesionálů.
Sylvie je více vztahové drama, řešící problémy rodin středního věku, kdy děti již vylétly z hnízda a osamělí rodiče zjišťují, že ztratili společnou náplň života. A tak Greg (Živný) vítá nález ztracené psí fenky Sylvie (Klimešová) přes protesty manželky Kate (Živná), která v ní časem začíná vidět sokyni. Tato situace nutně vede téměř k rozvratu rodiny, což vtipně komentuje kamarád z parku Tom (Rada). Na závěr přichází rozuzlení ve formě typicky amerického happyendu, když Greg, rozhodnutý dát Sylvii pryč ve jménu zachování manželství, je zastaven Kate, doposud neoblomnou, která seznává, že její snaha o rodinný život dle jejích plánů by spíše vyhovoval jí než oběma. Tuto fázi doplňují přítelkyně Phyllis (Kugerová) a manželská poradkyně Leslie (Kadeřávková) - která svou roli zvládla opravdu typicky a člověk by uvěřil, že je terapeutkou i v nehereckém soukromí.
"Pak spolu žili dokud neumřeli", chtělo by se říci na závěr a tak za vlastní pointou hry ještě vystoupí na scénu všichni herci a v epilogu odrecitují, jak spolu žili do sladkého konce. Tato pasáž se mi zdála poněkud přehnaná a pro mě osobně ji autor nemusel psát.

Herecké výkony odpovídaly standardu amatérské scény (byť zatím jsou pro mě favoritem herci divadla z Krupky) a proto jakékoliv výtky jsou nemístné (nemá smysl srovnávat profesionály s amatéry). Ve své roli personifikované psí slečny mě ovšem mile překvapila Soňa Klimešová (za který mimochodem v minulosti dostala ocenění). K jejímu dobrému ztvárnění vývoje psí mentality od pouličního ořecha k psí dámě přispěly i kostymérní efekty, kdy přímo rostla "do krásy" během jednotlivých obrazů hry.