Sayblee Safipourová se vynořila z vířící šedé materie a mžikavě se rozhlížela v potemnělém svitu vlahého obývacího pokoje, prosyceného vůní kokosových ořechů, ananasu a jemného mořského vánku. Vdechla cosi sladkého a kořenného, závan touhy, který se vznášel v ovzduší. Jakmile přivykla světlu, které se chvělo žhavým vedrem, stáhla si kápi a dlouhé světlé vlasy shrnula dozadu. Otevřenými okny sem mírně vanula teplá večerní bríza, z vlhké trávy se ozývalo bzučení nočního hmyzu a žabí kvákání. Rozepnula pelerínu, odhodila ji na pohovku potaženou jemným sametem a uhladila si blůzu a sukni. Ubezpečila se, že během cesty z Londýna do Hila se nic nepomačkalo; materie fungovala jako nenarušený proud energie.

Cestování materií obvykle nebylo obtížné. Někdy ovšem vlnění energie způsobovalo jisté drkotání, materie zkrabatěla a tvořily se v ní záhyby. Obvykle to zavinilo něčí zlovolné čarování, nebo jen zlomyslnost. Cesta se pak podobala spíš jízdě po hrbolatém dláždění místo rychlé přepravě po hladkém eskalátoru. Ale nejobtížnější na této pouti byl pro Sayblee sám fakt, že se musela vydat na Havaj.

Přejela si rukou po čele. Ani se tu nemusela rozhlížet, a bylo jí jasné, co uvidí. Ale nedalo se nic dělat. Spustila ruku a podívala se kolem. Ovšem, dalo se to čekat. Bylo to žalostné - chlapský pořádek. Jeho pořádek. Tak se konečně rozhlídni! pomyslela si a ze všeho nejdřív upřela pohled na světle béžovou pohovku, na jejímž bočním opěradle se pohupovala růžová krajková podprsenka. Přejela očima tlustý bílý koberec s přesvědčením, že někde se tu budou povalovat i tanga. Ale žádné další spodní prádlo se tu nevyskytovalo. Možná ta ženská ani žádné neměla, protože Felixe znala a chtěla mu umožnit postup bez překážek. A on zřejmě vskutku postupoval rychle k cíli. Na vybledlém dřevěném kávovém stolku stály dva křišťálové poháry s nedopitým světle žlutým nápojem.

Ty jeho zatracený koktejly, pomyslela si. Ani nedopije, a už vleče tu chudinku do ložnice.

Místností zněla něžná hudba, která měla zřejmě konejšit rozrušené nervy návštěvnice. Brnkání kytary, flétna a nějaký domorodý nástroj. Didgeridoo? Nebo hůl na přivolávání deště? napadlo Sayblee a prudkým hnutím mysli ty nesympatické zvuky vypnula. Světélka na přehrávači zablikala a pokoj ztichl.

Na podlaze blíž k chodbě ležela rozepnutá bílá pánská košile. Zpoza dveří ložnice zazněl chichot a něžný, svádivý smích, který jí připomínal táhnoucí se karamel.
Čuně jedno, pomyslela si. Ne, to je moc drsné. Kojot. Nebo snad kozel. Kdepak, kozy jsou milá zvířata. Tak tedy skunk. Anebo zkrátka čuně.

Sayblee přikročila ke knihovně a probírala se zarámovanými fotografiemi šťastné rodinky, kterou dobře znala. Byli tu jeho bratři, obě švagrové a matka Zosime. Dívala se jim do očí a hned pocítila jejich vřelý vztah k němu. Prima chlapec, jako by zaslechla, když přejížděla prsty po fotografiích. Nebo si to sama pomyslela? Proč se neusadí? Takový hezký chlap. Jenom by potřeboval dobrou manželku. Kdyby nebyl tak kouzelný, zabila bych ho. Zvážní někdy? Je tak okouzlující. Jen se ti podívá do očí, jsi jeho. A ten úsměv!

Nahrbila se. Zhluboka se nadechla a odtáhla ruku z fotek.

Přijala tuto misi a souhlasila, že bude spolupracovat s Felixem Valasayem. Bude s ním spolupracovat, i kdyby ji to mělo zabít. Ale bude to těžké jednat s někým, kdo žije takhle - kdo potřebuje každý den svést nějakou puťku, tady, kde takzvaně plní své poslání. Na koho z příslušníků Les Croyants des Trois, Těch, kteří věří ve tři, by tady mohl narazit, aby ho přivedl ke Quainu Dalzeilovi, sorci?rovi, který chce zničit Croyanty i jejich způsob života? Tento čaroděj v posledních letech těžce zasáhl všechny Croyanty, jejich životy i dílo, ty nejlepší a nejbystřejší očaroval a ostatní přinutil žít ve strachu. Jistě, Felix přišel na pomoc, když se před rokem na anglickém venkově skupina Croyantů pustila s Quainem a Kallisto do boje. Ale tady na Velkém ostrově? V tomhle domě, prosyceném parfémy a plném sexuálního vzruchu, až se otřásá zem?

Sayblee potřásla hlavou a otočila se k chodbě. Proč vlastně Adalbert Baird, zvaný zbrojnoš Rady Croyantů, trval na tom, že právě Sayblee je ta jediná sorci?re, čarodějka, která je schopna absolvovat tuto misi? Protože je schopná zapálit, co se jí namane? – ocel, beton, křemen či titan? Jenomže teď musejí na čas zapomenout na čarování, splynout s obyčejnými lidmi, Moyeny, a nastražit past zcela nenápadně a jakoby nic, aby nevzbudili pozornost Quaina a jeho špehů. Její zvláštní schopnost nebude k ničemu, nanejvýš až na samém konci mise. Tak proč právě ona se má tady zahazovat s tímhle svérázným sorci?rem?

Do místnosti znovu pronikl ten protivný chichot a poklidný smích.

 

Jessica Inclán
Vydavatel: Metafora
Počet stránek: 240
Cena: 199, e-shopy 165

^{_{Ikonka: vydavatelství Metafora}}