Ostřihom, maďarsky Esztergom, slovensky Ostrihom, polsky Ostrzyhom, německy Gran, latinsky Strigonium, je nádherné maďarské historické město, ležící na Dunaji v sousedství slovenského &Stúrova.

Od 10. do 13. století byla Ostřihom hlavním městem Uherského království, a proto na ni Maďaři nedají dopustit (později bylo hlavní město přesunuto do Visegrádu a následně do Budína). Ostřihom nabízí krásné památky, restaurace, rušná místa i klidové zóny a je zasazena do krásné přírody, kdy hned za městem se zvedají první vrcholky pohoří Piliš. Těžko byste hledali jiné místo, na které jsou Maďaři tak hrdí. I nedávné oslavy tisíce let maďarského národa vychází právě odtud.

Roku 1000 tu byl korunován první uherský král, později svatořečený &Stěpán I. Město na Dunaji, propojené obnoveným mostem Marie Valérie jako pupeční šňůrou se slovenským &Stúrovem, je v Maďarsku opravdovou raritou. Nekonečné roviny s ještě nekonečnějšími lány kukuřice. Ostřihom se z téhle jednotvárnosti maďarské pusty vymyká. Stojí mezi kopci a vápencovými skalami. Přitahuje pozornost už jen monumentální klasicistní bazilikou z devatenáctého století. Přicházíte-li ze slovenské strany od &Stúrova, jako by stála přímo před vámi, jako by stačilo jen pár kroků, a přece je až na druhém břehu Dunaje.

Již ve druhém století tu stál vojenský tábor Solva, hraniční pevnost Pannonie, severní části Římské říše. Jeho předměstím bylo sídlo Anavum, dnešní &Stúrovo, které zabezpečovalo spojení obou břehů Dunaje. Odtud Římané podnikali výpravy proti odbojným germánským kmenům. Při jedné takové akci proti Kvádům se tu zastavil i římský císař Marcus Aurelius a podle dostupných pramenů zde sepsal první knihu svého rozsáhlého díla Samomluva. Dokazuje to i dodatek na jejím konci, v němž Aurelius zmiňuje: „Napsáno na území Kvádů u Hronu.“

 

Nejznámější památkou Ostřihomi je světoznámá bazilika sv. &Stěpána. Bazilika je 118 m dlouhá a 40 m široká, vnitřní výška kopule je 71,6 m. Její průčelí zdobí osm 22 m vysokých sloupů korintského stylu. Současná bazilika vytvářející dominantu města se na podnět slovenského arcibiskupa Alexandra Rudnaya začala stavět v roce 1822. Slavnostně byla vysvěcena 31. srpna 1856 a zcela dokončena v roce 1869. Byla postavena podle vzoru Baziliky sv. Petra v Římě na místě bývalého katedrálního kostela, který byl zpustošen roku 1543. Důležitou součástí komplexu jsou dvě boční kaple - Kaple sv. &Stěpána a Bakóczová kaple, která původně souvisela se starým kostelem z 11. století. Kapli postavili v letech 1506 až 1511. Na poschodí baziliky se nachází arcibiskupská klenotnice, v níž je sbírka středověkých i novějších sakrálních předmětů, mezi nimiž se nachází i renesanční Kalvárie krále Matyáše. V kryptě postavené ve staroegyptském stylu pod hlavní lodí jsou pohřbeni ostřihomský arcibiskup.

Vedle baziliky se vchází do hradního komplexu. Archeologové v něm odkryli část středověkého královského hradu, který zničili Turci v roce 1543. Nejcennější částí hradního komplexu je románská Královská kaple s růžičkovou oknem nad vchodem. Její klenba patří mezi nejstarší díla ve střední Evropě. V obnoveném paláci umístili Hradní muzeum s exponáty připomínajícími historii města a jeho okolí v době tureckých bojů Světoznámá klenotnice, nacházející se na patře baziliky, je nejbohatší církevní klenotnicí Maďarska. Její sbírka textilních a kovaných artefaktů je celosvětového významu. Vystavené předměty sloužily původně církevním obřadem, muzeum bylo zřízeno až v r. 1883 díky arcibiskupovi Jánose Simora. Je neuvěřitelné, že sbírka klenotnice, která byla 13-krát přestěhována, zachraňována a částečně i vykradena, je jednou z nejbohatších sbírek ve Střední Evropě. Asi nejvzácnějším artefaktem sbírky je Korunovační kříž z doby Arpádovské dynastie. Používal se při korunovačních ceremonií, v průběhu skládání přísahy. Další vzácností je kalvárie Matiáša z ryzího zlata, zdobená perlami a drahokamy. Bazilika by se dala považovat ve své vznešenosti za opravdové genius loci tohoto města.