Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 8.8.2020, svátek má Soběslav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 502
Registrovaní čtenáři: 509
Publikovaných článků: 12923
Komentářů: 11146


Měření



Jiřina Štěpničková - žena i herečka stíhaná osudem

20.08.2011   Stanislav Polauf   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Obsáhlá biografie Jiřiny Štěpničkové (1912-1985) seznamuje podrobně s divadelní i filmovou kariérou přední české herečky a s jejím dramatickým a pohnutým osudem.


Už tím, že autor knihy Jindřich Černý je známý divadelní historik a kritik (a také překladatel ze španělštiny a čínštiny) je dána skutečnost, že mnohem větší pozornost je v knize věnována dramatické tvorbě herečky než její kariéře filmové. Divadelní role jsou zmíněny téměř všechny, pochopitelně největší pozornost je věnována těm, které tvořily mezníky v kariéře Jiřiny Štěpničkové. Některé filmy - hlavně z počátku její filmařské dráhy, nejsou zmíněny vůbec nebo jen okrajově a poprvé se její práce pro film rozebírá až u slavné MARYŠI a srovnává se s divadelní podobou.

Co na knize v prvé řadě překvapí je klasický způsob vyprávění - chronologicky od dětství a pak rok po roce pěkně popořadě. Je to až nudně neměnný recept na psaní podobných knih a přitom právě život Jiřiny Štěpničkové si přímo říkal o to, začít dramaty jejího života, především jejím pokusem o únik z komunisty ovládaného Československa a následným obviněním a odsouzením. Těch zákrut - dodnes nepříliš jasně objasněných - je v životě Štěpničkové vícero. Černý přiznává, že dnes už asi nikdo nerozřeší její "tajemný" vstup na jeviště Národního divadla v pouhých sedmnácti letech (zapůsobil její v knize citovaný "suverénně drzý" dopis šéfovi divadla Hilarovi, skutečnost, že ji Hilar viděl na nějakém představení a zalíbila se mu, či zapůsobila "tlačenka" třeba Marie Hübnerové či Jiřiny Naskové? Nejasnosti jsou kolem jejích platů v divadle i s jejím studiem na konzervatoři a pokud jde o její osobní život pak třeba kolem svatby s "jistým studentem Kopřivou", jejím vztahem s kameramenem Pečenkou či dohady o kmotrovství Jana Masaryka jejímu synovi Jiřímu. Nymbus tajemnosti hvězdám vždy svědčil a nezlobme se proto, že některé otázky již asi nelze rozřešit a některé je lépe neotvírat - tady mám na mysli právě onen tak často zmiňovaný dokument (nikdy nezveřejněný a možná vymyšlený) s údajnými podpisů kolegů a kolegyň Vinohradského divadla, žádající pro Jiřinu Štěpničkovou trest smrti za pokus o ilegální přechod hranice, který útvar PS Planá komentoval: "Konečně se vítězným proletářům podařilo srazit tu buržoázní hvězdu k zemi."

Tato "buržoázní hvězda" měla v té sobě za sebou již mimořádně úspěšnou kariéru jak v divadle tak ve filmu. Tuto její uměleckou dráhu plnou zákrut, úspěchů ale i nedorozumění a menších proher v knize pečlivě, citlivě a s velkým pochopením krok za krokem sleduje Jindřich Černý. Bohatě využívá dobových materiálů a kritik a o některých přelomových inscenacích dokáže napsat živě a poutavě, takže máte pocit, jako by je právě zhlédl. V tom je úloha psaní o divadle obtížná - jde již jen o vzpomínky na rozdíl od filmu, který si může recenzent znovu a znovu pustit. U divadelních inscenací se musí recenzent spolehnout na dobové kritiky a ohlasy. Pokud píše o filmu pak Jindřich Černý dokáže popsat a rozebrat doslova každý pohyb, každé gesto třeba ve filmové MARYŠE a z jeho psaní je cítit hluboký obdiv k herečce i k jejímu výkonu.

Černý také patřičně ocenil skutečnost, že Jiřina Štěpničkové se nenechala "zaškatulkovat" do jedné jediné role, kterou měla být její "prostá venkovská dívka," což začalo filmy ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ a TATRANSKÁ ROMANCE a jak k tomu přímo sváděla MARYŠA. I když těch Frantin z PÁTERA VOJTĚCHA, VOJNAREK ze stejnojmenného filmu, Nán z BOŽÍCH MLÝNŮ či Marjánek z JANA CIMBURY bylo dost Jiřině Štěpničkové se z nich podařilo vyklouznout. Nejprve do rolí mondénních dam vyšší společnosti jako operní zpěvačka Helena v CO SE ŠEPTÁ či americká milionářka v MUŽI Z NEZNÁMA až po životem zhýčkanou titulní BARBORU HLAVSOVOU. A pak už přišly role matek třeba počínaje ženou vychovávají dítě své sestry v TANEČNICI, milující ženuška Hugo Haase v JEDENÁCTÉM PŘÍKÁZÁNÍ či nevěrná manželka v LÉTĚ či energická katovka Rosina v POČESTNÝCH PANÍCH PARDUBICKÝCH.

A po dramatickém, již zmíněném zlomu s útěkem a odsouzením, je návrat Jiřiny Štěpničkové v šedesátých letech již ve znamení stárnoucích a starých žen, z nichž určitě nikdy nezapomenete na Dorotu Groerovou v KLADIVU NA ČARODĚJNICE a na její poslední, mimořádně významnou roli v málo uváděném filmu HVĚZDA, kde Jiřina vytvořila roli stárnoucí herečky, která se nemůže smířit s faktem, že její sláva již definitivně pohasla.

Sláva Jiřiny Štěpničkové nepohasla, o čemž svědčí i tato kniha a její úspěch na knižním trhu. Milovníci divadla v ní najdou nepřeberné množství těžko dosažitelného a citlivě uspořádaného materiálu, ctitelům filmu přiblíží hlavní a významné role herečky. Méně budou uspokojeni ti, jimž jde především o soukromý život umělkyně od vztahu s Ladislavem Peškem, přes její nezdařená a v mnohém tajemná manželství až po datum narození syna Jiřího oficiálně (a také v knize) uváděný 10. duben 1947 v Londýně, přičemž toto datum sám Jiří Štěpnička v nedávném rozhlasovém pořadu zpochybnil a mluví o 16. dubnu. Kniha je mnohem více o Štěpničkové jako umělkyni, mnohem méně o Štěpničkové jako ženě a matce. Po jejím přečtení možná budete mít pocit, že její umělecká dráha je podrobně a někdy až množná příliš pedantně zachycena, ale její osobní názory, postoje, vztahy ke kolegům a nadřízeným, její myšlenky, pocity, úvahy - to, že zůstal autor čtenářům trochu dlužen.

Publikace z nakladatelství XYZ je doplněna několika černobílými fotografie na křídovém papíře, jichž by čtenář určitě uvítal více. Soupis divadelních i filmových rolí je přiložen. Škoda je, že už nedošlo na soupis jejích televizních rolí - divák si jistě vzpomene třeba na maminku Náprstkovou ve SŇATCÍCH Z ROZUMU nebo Snížkovou v F.L.VĚKOVI. Vítám to, že u všech titulů je uvedena role, jakou umělkyně ztvárnila, u filmových titulů by možná bylo vhodné uvést ještě jméno režiséra. Škoda, že chybí rejstřík, protože ke knize a k některému konkrétnímu titulu či roli se určitě bude čtenář vracet. Překvapí, že ve výběru z použité literatiry není uvedena kniha, která ve spojení se jménem herečky na vás vykoukne z internetu - nese titul JIŘINA ŠTĚPNIČKOVÁ: HEREČKA V PASTI a jako autorka je uvedena Šárka Horáková, vydalo nakladatelství SinCon.

Kniha Jindřicha Černého patří do série záslužných a podnětných biografií, jimiž nakladatelství XYZ obohacuje náš knižní trh a naše povědomí o významných osobnostech české kultury. O některých z nich jsme vás podrobně informavali také ve webmagazinu.cz - např. Oldřich Nový, Zdeněk Podskalský, Ladislav Chudík či Miloš Kopecký.
Foto: xyz-knihy.cz, magazin.ceskenoviny.cz

Jiřina Štěpničková jako Viktorka spolu s "černým myslivcem" Gustavem Nezvalem v přepisu BABIČKY Boženy Němcové (1940, režie František Čáp).
****************************************************
JIŘINA ŠTĚPNIČKOVÁ
autor Jindřich Černý,
vydalo nakladatelství XYZ s.r.o.v Praze roku 2011.




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2555 s