Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Nezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungliJen jeden svět: Kdo je vrah?Festival Mezinárodní týdny tance a mladé talentyČerti nejsouBirgusovy kontrastySurfování, rafting nebo kayak cross v centru Prahy
Chystá se již 2. ročník Dne dyslexie, který prozatím slaví jen lidé a děti v České republice. Po celý den budou probíhat v Národní galerii workshopy s lidmi, kteří trpí handicapem DYS, představí se výtvarní umělci, tvůrci pomůcek a také ti, kteří s dyslektiky, dysgrafiky a hyperaktivitou žijí a pracují.
Tak nevím....
Tak nevím - do školy jsem začala chodit před mnoha lety - v době, kdy ještě asi nebyli dyslektici ani leváci,ani další postižení. Do tříd nás chodilo běžně čtyřicet i více, byli jsme silné ročníky.Čtyřicet úplných normálů,se stejnými právy i povinnostmi - není to strašné? Není to nepochopitelné? Asi před pěti lety jsem jezdila doučovat jedno dyslektické dítě češtinu a angličtinu. V češtině nepsala interpunkční znaménka, když psali diktát,prvních pár vět šlo, pak vynechávala slova, pak jí to přestalo bavit a nepsala vůbec - směla dělat jen to, co chce.Nesměli ji známkovat, tak o co jde. Angličtina jí šla kupodivu lépe, na to rodiče více dbali,protože "ve světě" je to nutnost.Jinak byla velmi bystrá, počítač ovládala s bravurou experta - byla v páté třídě. Mluvila normálně,věděla přesně, čím by chtěla být - něčím dobře placeným, ale holt ta čeština jí dělala problémy. Nepřečetla jedinou knihu - nebavilo ji to - lovila v internetu - to ji naopak bavilo. Postupně jsem odhalila celý problém. Rodiče - podnikatelé - si zaplatili dyslektický posudek, a současně bylo dítě ještě dysgrafik .. dys..tělocvik, zkrátka nemusela dělat nic, co ji nebavilo a nesměla mít horší známky. Mým hlavním úkolem nebylo ji předměty naučit, aby je uměla výborně, nedělala chyby a měla jedničky, ale dělat její domácí úkoly, které ji taky nebavily, aby alespoň nějaké pěkné známky měla. Když byly školní akce, které ji nebavily, byla nemocná.Přišla jsem na úžasné tajemství. Když máte prachy, můžete mít až do osmé třídy a možná ještě i na střední škole a dokonce i na vejšce, dítě úplného imbecila, pitomce a lenocha, a všechno je důsledkem nemoci,postižení a tak, a potom někdy se dítě zázračně uzdraví, svých postižení se rázem zbaví a je z něho genius, schopný pracovat jako manažer čehokoliv. To je o dnešní české inteligenci, intelektu a tak. Dřív tu peníze nehrály vůbec žádnou roli,také je nikdo neměl,zato bylo plno chytrých, bystrých,schopných a nadaných dětí.Takový musel,anebo se snažil být každý, kdo chtěl něčím být. Proto jsem nepoznala až do roku 1995 živého dyslektika ani leváka, nebo dysgrafika - tato postižení se začala hromadně objevovat až po devadesátém. Na to později navazují opsané diplomové práce a zaplacené vysokoškolské diplomy. Možná,že dyslektici v mizivém pidiprocentu skutečně existují,a uvedené aktivity, o kterých je článek, jsou pro tyto opravdové dyslektiky, a možná by na to stačilo pár vyškolených odborníků. Ale když čtu, kolik organizací a spolků se tomu věnuje,nebude to zas až tak špatný džob - isn´t it? Při této úvaze vycházím ze skutečnosti, že dnes se nedělá nic,co se nevyplácí. Spousta užitečných, obecně prospěšných a příjemných aktivit se proto bez náhrady vytratila, protože se přestaly "vyplácet" Ale můj názor i zkušenosti jsou možná mylné - možná i podjaté - a možná i ovlivněné minulostí, samozřejmě že špatnou.
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.