Člověk by totiž měl být schopen vidět pouhým okem až tři a půl tisíce hvězd. Jenže podle výzkumů Light Pollution Science and Technology Institute 50 % obyvatel Evropské unie žije v oblastech, v nichž obloha není nikdy tmavší než jako za měsíčního úplňku. Viditelnost hvězd je tedy opravdu omezená a pravá noční tma je pro většinu lidí jevem naprosto neznámým. Proč tomu tak je? Jsou dva hlavní faktory, které spolu úzce souvisí. Tím prvním a nejdůležitějším je umělé světlo. Je všude, jakmile se setmí. Reklamy lemující silnice všude okolo, továrny, osvětlené kanceláře, pouliční osvětlení. Jakmile vylezete na kopec, namísto tmavě modré noční oblohy a rozzářených hvězd, často vidíte jen zvláštní mléčnou tmu zabarvenou do nepěkné oranžové barvy – světla města. Druhým faktorem je znečištění ovzduší. Byť máme pocit, že se nám dýchá pěkně, vzduch je plný zplodin, které jsou při denním světle neviditelné, ale v noci se všudypřítomné osvětlení odráží od neviditelných částic a vrací nám zpátky světlo. Dohlédnout až na hvězdy je proto velmi obtížné, ve větších městech prakticky nemožné.

Řešení?
Můžete se odstěhovat do méně obydlených oblastí (osobně doporučuji odlehlá místa v Austrálii nebo severní pól) nebo se přidat do sdružení za jasnou oblohu, které se již mnoho let snaží, aby například veřejné osvětlení bylo kvalitnější a nerozptylovalo světlo slepě kolem sebe – hlavně do oblohy, ale jen na chodník, kvůli kterému tam lampa stojí. Zdánlivě stačí tak málo – „přiklopit“ světla. Tak snad to jednou někdo pochopí a my se pokocháme pohledem na jasnou noční oblohu s hvězdami padajícími až za obzor.


^{ikonka: southernmaineastronomers.org}