Filozofické úvahy od Nováčka, který se tak narychlo nedokázal zorientovat. Prostě jsem akademickou filozofii odložil na delší dobu do pozadí, a to včetně samotné historie filozofie. Musím dále konstatovat, že jsem nikdy akademický jazyk nepokládal za nutný v oblasti amatérského kruhu. Snad kromě základních slov, která se v tomto oboru používají. Možná i proto jsem veškeré další studium skončil u Kanta a jeho dialektiky. To už na mé dosavadní vědomosti nestačilo. Tuto hranici ale také budu muset překročit. Tak za mnou prosím nechoďte s Wittgensteinem a Vídeňským kruhem.

Jenže filozofie není jen Platón, který je samozřejmě svým způsobem zakladatelem hledání, pochybností, empirického poznání (rozuměj zkušenosti). A v mých prvních studiích filozofického poznání světa chyběla opravdu ta zkušenost. Tehdy, před lety jsem si také pokládal otázku, otázky. A samotný akademický jazyk, který používal můj učitel byl a je pro mě neznámým. Myslím, že bych už pak asi těžko našel čtenáře v tomto okruhu (nikoliv Vídeňském).

Filozofie bez jakýchkoliv předpokladů, zkušenostních je odsouzena nejlépe k akademismu, a ten je tím, který nám dává navrch nad ostatními ( amatéry), vč. vysokoškolského diplomu. Dělá z nás to, o čem se dnešní sociologie zmiňuje, tedy o kariérismu v podobě neempirického filozofického akademického amatérismu. A platónovy ideje jsou zde naprosto jasné. Neměnné. Dané. Univerzální, absolutní.

Co si myslím o platónových idejích. Konečně jsem se po depresích dostal k této otázce a prohrabal se v knihovně. &Skoda, že jsem ztratil ty své úvahy, ale to nevadí. Byly psány spíše studentem než člověkem, který se díky poznání posunul o něco dále, k vlastnímu názoru. Ke komu se kloním nejblíže, ke kterému směru, tak to je problém mého návratu, spíše opakování. Po tak dlouhé době, kdy jsem se zajímal zcela o jiné vědy. Možná mi uniklo to základní. Ovšem nikoliv zkušenosti.

Právě jsem načrtnul podobenství o jeskyni. (Ústava - Platón). Zde žijí lidé od dětství připoutáni, vidí jen rovně před sebe.

V podstatě žijí tak, jak vidí. Pouze to, co vidí. Je to jejich zkušenost. Když jim někdo povolí pouta nebo se z nich dostanou mohou oslepnout, díky nevědomosti. Tudíž. Nastupují ideje, neměnné dané. Chceme-li Bůh, absolutno, dokonalost, jasná podstata. Proto možná i kdysi někdo spálil špatné knihy, tak odlišné od ideje, dokonalosti, neměnnosti. Mohl bych konstatovat, že to je právě začátek filozofického ptaní (otázek, podivu, nazírání na tak obyčejnou věc). ¨

Můj názor? Ideje mohou být počátkem filozofického poznání, pokud začneme otázkou, “existuje Bůh?” Máme pochybnosti. Stejné otázky mohou povstat tehdy pokud se idejí vzdáváme ve prospěch filozofie. Je to počátek pochybností a otázek. Je-li to součástí filozofie? Ano, hledáme příčinu, odkud, kdy, kde a proč se tato idea objevila. Co bylo příčinou.

Osobně, po zkušenostech mých? U mě byla spíše otázkou, co to je ta idea, začal jsem mít pochybnosti o jasném výkladu světa, materialistického. Idea, ideologie. Tak začala má filozofie.

Počátkem filozofování je pochybnosti na ideami, (ideologií), které nám vnucuje svět. Nyní třeba ten konzumní. Idea (ideologie) konzumu. Pokud přijdou otázky, zde ekonomické, politické a odlišné od těch jasných, tedy ideu skutečnosti (např. televize, lidé aj.) pak mohu konstatovat, že můj názor na platónovy ideje je jasný. Zde filozofie začíná. Mnohdy i u mnohých končí.

Až budeš vědět, co chceš, skončí i filozofie. Přijde idea ( snad ideologie).