Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 11.8.2022, svátek má Zuzana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13257
Komentářů: 11310


Měření



Pozdě bycha honiti

02.12.2011   Karel Nováček   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Jirka seděl na lavičce, rozhlížel se po okolí. Kousek dál byla oplocená zahrádka a za plotem si hrály děti. Muž se ženou se dohadovali, kam zasadit ten malý stromek. Zda doprostřed zahrady či ke zdi.


Žena byla krásná blondýnka, modré oči. Vlastně na ní pořádně neviděl, byla daleko. Znal jí. Poznal její smích, jak si hraje s dětmi, jak je milá na svého muže.

---------
"Miluju tě," řekla a políbila Jirku na rty. Byla tak krásná, drobná, něžná. Laskavá, princezna, jakou si přál. Jeho sen o víle tančící na louce za chaloupkou. Jako v jeho dětské pohádce.

Když za ní jezdil Jirka od nich z domova, bylo to asi sto kilometrů. Vždy na něj čekala u nádraží a on jen zářil. Spolucestující jakoby tušili, že je Jirka zamilovaný, a byl.

V sobotu, opět cestoval vlakem. Zapovídal se s jedním dobrodruhem. Mladý kluk, na hlavě stetsona, vestu, kytaru na zádech. Foukací harmonika mu právě vypadla z kapsy. Zahrál na ní a pak přidal několik tónů ze strun kytary.

Jirka se zaposlouchal a vybavily se mu ty neznámé zvuky z křovin. Právě když sehnal suché dříví, aby mohl rozdělat oheň. Uvařit si čundráckou polévku. Otec ho donutil stát se dobrodruhem už ve dvanácti letech. Naučil se spoustu věcí z literatury o zálesácích.

Cestoval, potkával různé lidi. Znal příběhy a dokázal je vyprávět i dětem ve vlaku, aby nezlobily při dlouhých cestách. Neznal tu lásku, jakou prožívaly jiné děti v teple domova.

Chyběla mu, ale neuvědomoval si, že jednou přijdou chvilky, že samota není právě ta pravá věc pro člověka. A kdo mu to měl říci?

Dobrodruh s kytarou vystoupil, "a nezapomeň někdy někde u táboráku."

Jirka seděl v kupé a s lidmi se nebavil. Jen se tak díval z okna na krajinu. Kopce, řeky, údolí zelenou trávu, kterou tolik znal z dřívějška. Než jí potkal. Jak studí země, jak se choulit do listí. Jak se chránit před deštěm.

Políbila ho. Byla tak krásná, něžná, milá.

"Nezlob se, odjíždím, navždy."

Měla v očích slzy, stékaly jí po tváři. Chtěla ho obejmout. Uhnul.

--------------------------------

Na lavičku si přisedl starý pán. V ruce měl hůlku a zeptal se, "mladíku nemáš sirky?"

"Ne, nekouřím," odpověděl a stále se díval z dálky na tu šťastnou rodinku.

"Už si někdy viděl tolik štěstí najednou? Mají pět dětí. Tohle jsou ty nejmenší," vložil zpět cigaretu do krabičky, "ona je moc hodná, pomáhala mojí babičce, když nemohla chodit."

"Mohla být moje, ale jsem dobrodruh," řekl Jirka.

"Vidím, poznal jsem to, viděl si toho hodně. Potkal moc lidí, rozdával radost i smutek, také jsem takový a moje babička byla také," usmál se a znovu se zasnil, "procestovali jsme celou Evropu, spolu, děti nemáme."

Vstal z lavičky a šel pomalu k plotu.

"Pozdě bycha honiti," zavolal za ním.

"Dobrý den, máte hezké děti," prohodil Jirka.

"Děkuju," řekla ona a věnovala se sázení stromku.



ikonka: vi.sualize.us



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0281 s