Tragedie nastane, když zjistíme, že vlastně tolik věcí nepotřebujeme, že nás zážitky stály dvojnásobek původní ceny.   

Obracíme se na vykladače budoucnosti, děláme z toho skoro božskou záležitost, stejně jako kdysi Řekové, vše bylo v rukách bohů. Stejně jako dnes, obracíme-li se slepě k Bohu, který za nás vše vyřeší. Jeho Syn, který zemřel na kříži za naše hříchy. Čím více spoléháme na mýty druhých, kteří našli "řešení," končíme v tragedii. Přijímáme slepě víru, aby v nás vyrostly pochybnosti.     

V čem to spočívá? Nedůvěřujeme sami sobě, považujeme se za hloupé, ve své vlastní nedokonalosti, nevzdělanosti. Modlíme se k Bohu a důvěřujeme, že za nás vše vyřeší, bez našeho přičinění. A slepě věříme v mytologii, kterou nám předkládají jiní.  

V dnešní době například uplácení lékařů za lepší péči, které bude v příštím roce zlegalizována. Pokud bychom si ve skutečnosti uvědomili, že každý lékař je přeci jen člověk, může dojít k omylu i u zkušenějšího lékaře, odborníka. Komercializace zdravotní péče je mýtus a tragedie zároveň. Pokud použijeme metodu náhod, zjistíme, že je velmi nízké procento, že nám zničí zdraví kdokoliv. Stejně tak postupují pojišťovny. Tragedii je, že nepojistí dům v záplavové oblasti, nebo zaplatíte mnohem víc. Váš úver pojišťovna nepojistí, pokud jste těžce nemocní. Ale přesto vám půjčí. Tragédie je, zda se dožijete konce splátek.    

Je tragedií hledat pomoc, když musíme řešit své vlastní pochybnosti, rozhodování, které za nás stvoří sama reklama. Oni jsou tu od toho, aby vám usnadnili život. Pokud dodržujete jejich pravidla. Cestou do pekla je pokud zapomenete, něco se vám stane. Podepisujeme dnešní stav, který se může kdykoliv změnit. Ve své zaslepenosti věříme,  bude tak, jako je tomu dnes. Nehledáme už dnes možnost, jak se zajistit na zítra. Už dnes se spoléháme na mýtus, že tak bude navždy. Podepisujeme smlouvu s ďáblem, vlastní krví.    

Antická filozofie vznikala na těchto základech, tragedie a mýtus. Vracíme se zpět, v hlouposti a neznalosti a dále žijeme v mýtu, že jiní jsou tu od toho, aby vám pomohli. Jen tak? Je tak vás vyvedou z omylu? Filozofie nikdy prý nikomu nepomohla.   

Z mé vlastní zkušenosti mi pomohly nejen k zdokonalování sebe sama, zkušeností úteku a návratů. Ale hlavně možností dát lidem na výběr. Jsem tu pro vás, proto hledám cestu k poznání. Ale hlavně cestu z tragedie a mýtu. Zkušenosti složené nejen z úspechu, ale i pádů a omylů.    

Filozofie sama o sobě není pouze citování slavných, ukázka mechanické paměti, ale možnost uplatnit myšlenky do praxe. Mnohdy je to těžké, protože mluvit o problému je lehčí, než ho praktikovat. Což u filozofie není tak jednoduché, pokud je považována za obtíž. Proto se raději obrátíme k osvědčeným metodám. Dělat stále ty samé chyby, spoléhat se na jiné a nepoučit se z vlastních chyb. Možná i proto je čím dál méně optimistické literatury a umění vůbec. Zapadá kamsi do snových mytologických představ o dokonalosti. A ztrácí se skutečnost v kopírování reality, pesimistického náhledu na svět.   

Sám se snažím vybřednout z pokusu o přizpůsobení se literární tvorbě, tak příznačné pro dnešek. A hledám návrat ke skutečnosti, hledání, poznávání, citu, lásky. Schopnosti vnímat. A hlavně úteku od náznaku přílišné vulgarity, násilí, nepochopení a vyžívání se v realitě života, který potkáváme denně. Jak to sám nazývám, "jedna paní povídala."  

Pokud se to někoho přímo dotklo, omlouvám se, ale nemohu za husy, které se cítí potrefené.   

Poznávání světa skrze sebe je i cestou k dobré tvorbě. Té, která je vašim originálem, ne napodobenina. Mýtus o slávě, která vede tudy, jen proto, že se to stalo. Tragédii je, napodobování a považování se za boha, který si je jist, že cesta vede právě tudy. Staneme se možná jen imitátory slavných.   

I já osobně jsem jen člověk. A nejhorší je, že tak mnohdy činíme celý život. Jsme špatnými šašky života a stáváme se součástí  a cestujícími lodi bláznů.


^{ikonka: paintingsbychriswhite.com}