Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 13.12.2019, svátek má Lucie 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12783
Komentářů: 11044


Měření



Poľadovica

04.01.2003   Jiří Kočí   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Vždy když ráno odcházím do práce, potkávám na schodech naši domovnici-uklízečku. Nejinak tomu bylo i dnes. Na vteřinku jsem si připadal, jako Pyšná princezna ve scéně, kdy jí rádci pod nohy házejí květy při procházce zahradou. Domovnice se přede mnou ukláněla a jakoby krmila slípky, rozhazovala proso, jen to "na pipi" chybělo.


Další vteřinka mě ovšem vyvedla z pohádky. Nebyly to květy, dokonce ani proso to nebylo. Obyčejným pískem mi podhazovala nohy. Tak je to.
Proč jsem pochopil záhy. Na jediný krok jsem se klouzáním octnul i přes posyp až na hraně schodů. Prozíravě jsem zvolil předklon a jako Aleš Valenta, ovšem bez pěti vrutů, jsem hravě schody zdolal. S pocitem skejťáka co sjel své první schody na prkně jsem se rovnal v cílové rovince tři metry od schodů. Až nyní jsem zaslechl překvapené domovnické: "Pozor, klouže to!" Nasadil jsem výraz suveréna, který to takto od začátku plánoval a skr zuby procedil: "Jo, jo, klouže."
Počasí si s námi dnes ráno nemile polaškovalo. Mých ranních padesát metrů k zastávce MHD se zdálo jako pochod Praha-Prčice. Konečně jsem se doklouzal na zastávku, kde už čekalo spoustu netrpělivých spolucestujících. Nerabus bohužel así někde zamrznul a tak jsme museli vzít zavděk pražskou integrovanou dopravou. Jenomže ani 351ka pozitivně nepřispěla do kola. Nechala nás na zastávce zkrátka mrznout. A tak jsem do práce dorazil s mírným sedmiminutovým zpožděním. U vrátnice jsem zahlédl několik odvážlivců, kteří zkoušeli své štěstí na kole. Se zjevnou rezignací se plácali se svým kolem a chvílemi nebylo jasné, kdo koho vlastně podpírá.
Ačkoli Spolana jede ve dne v noci, sypalo se na jejích chodnících a silnicích snad ještě méně než v Neratovicích. Devadesát procent cesty bylo za mnou, ale zřejmě vchod do budovy mého pracoviště, který se jevil na dohled, povolil mou ostražitost při vyrovnávání rovnováhy. V místě, kde se chodník mírně svažoval, tedy na šikmé ploše, jsem zasmutnil, že nemám sebou brusle. Ozvala se dutá rána a já byl na zemi. Že hledám ztracené klíče nemělo smysl předestírat. Kolegové, spoluklouzáči do práce, se ihned zajímali zda mám něco zlomeného. Naštěstí jsem zůstal celý a překazil jim škodolibou radost.
Po dalších pěti minutách, kdy jsem překonával asi třicet metrů dokonalého zrcadla, se mi podařilo dostat do zaměstnání. Dnešní skóre není nejhorší, vlastně jsem jen vymrzlý a odřený na ruce, bolí mě rameno a chybí mi půlhodina. Tu půlhodinku si nadělám někdy jindy. Dnešek mě docela naštval.
Ale hlavně, že žiju.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2398 s