Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 11.8.2022, svátek má Zuzana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13257
Komentářů: 11310


Měření



Figurina a žebrák

29.02.2012   Dagmar Hermannová   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

...chodily tudy desítky lidí,a ona stála uprostřed růžového světla úplně sama


Už nějakou dobu ležela nahá mezi ostatními těly, a čekala,jestli si ji vyberou,obléknou, a postaví vedle dalších krasavic, blondýnek a brunetek,sama černovláska s uhrančivýma očima, ozdobenýma dlouhými řasami.Milovala obdiv a byla ráda středemn pozornosti.
Začátek prosince - sníh,město plné světel,rolniček a vánočních vůní.Zatoužila mít krásné dlouhé plesové šaty se třpytivými korálky kolem krku a přes rameno taštičku na řetízek.Anebo kožich?Jako když předváděla stříbrného norka, a dělalo jí dobře vzdychání kolemjdoucích žen.Ale nejraději vzpomínala na dobu, kdy - jako nová - začínala. Oblékli jí kratičkou kostkovanou sukni s páskem, svěží halenku, a černé vlasy nad malýma ouškama jí učesali do dvou culíků, ozdobených červenými mašličkami.K tomu byla červená kabelka a červené kozačky.Moc se všem líbila,dokonce jí dali i jméno "Jája".
"Tak snad tuhle" - zaslechla konečně hovor několika mužů. "Ty vlasy jí ale trochu přistříhneme.Takové kratší mikádo bych si představoval."
Dočkala se.Přinesli jí oblečení,jaké ještě nikdy na sobě neměla.Když byli hotovi s její úpravou,řekli .."Jo! To bude ono!Paráda!"

A pak už stála v přívětivím, narůžovělém světle, a dívala se přes širokou ulici přímo na obchodní dům, nasvícený stovkou světel. Kolem jezdily trolejbusy,autobusy a auta, chodily tudy desítky lidí, a ona stála uprostřed růžového světla úplně sama.
Na štíhlém těle měla docela jiné oblečení, než všechny ostatní.V celém městě nebyla druhá taková, komplet v černém. Nohy nad něžnými kotníky měla obepnuté černými koženými obojky, a na těle měla navlečený černý přiléhavý trikot z jemné kůže. Krásné oči s dlouhými řasami blýskaly za krátkou černou maskou, a místo taštičky jí dali do ruky červenočerný bičík. Kolem ní museli všichni,kteří spěchali na vlak, nebo kteří se rozhodli čekat poblíž, na zastávce čtyř trolejbusových linek.
Už tam stála,když vybírali i ostatní věci, které pokládali kolem.Byly to krabice s obrázky polonahých, nebo černě a červeně oblečených žen a mužů, vedle umělých penisů, vagin, pout a bičů, a přesně za ní bylo napsáno,že prodej těchto věcí je mládeži do osmnácti let zakázán.

Tak tedy zakázán - ale prohlíželi si ji úplně všichni! Ani v kostkované sukničce, krásných šatech nebo kožichu si ji tenkrát tolik lidí neprohlíželo. Nikoho nenapadlo,že tady stojí jejich "Jája"
i když má krátké mikádo a vypadá úplně jinak. Dívali se na ni šestnáctiletí puberťáci i desetiletí školáci, mladí i staří,kteří nevěřícně kroutili hlavou,i docela malé děti.
"Čert - čert!" křičel malý chlapeček a jeho matka ho táhla pryč.
"Kudy ta paní čůrá"? ptala se zvídavá holčička,když se zespodu dívala mezi její stehna,kde v černém koženém trikotu byla malá dírka,zatímco tenkrát v dlouhých šatech jim připadala krásná, jako princezna.
Obklopila ji skupina chlapců a děvčat.Smáli se a ukazovali do výlohy ale nebylo poznat jestli na ni, nebo na vedle ležící vakuovou pumpu.
"Mlátička" - řekl pak jeden mládenec.
"Podívej,to je ale hnus" - řekl starší pán, který šel okolo se svou paní - "a ani se nestyděj to veřejně ukazovat!"
"Ještě že už jsme staří," řekla paní, a zašli spolu do vedlejšího obchodu s levnými knihami vybírat dárky.

Ten den od rána sněžilo, byla zima, a lidé kolem pospíchali zabaleni do kabátů a šál. Stála ve svém růžovém výkladu smutně, že se nikomu nezdá krásná,malé děti táhnou lidé pryč,mladí se jí smějí, a pro ty starší je dokonce hnus.
Ani si nevšimla,že kolem jejího výkladu projel na vozíčku žebrák.
Zastavil se jen o kousek dál, mezi trolejbusovou zastávkou a domem,
kam ještě dopadalo růžové světlo.Měl šedivé,neučesané vlasy,a přestože byla zima,byl oblečený do chatrného saka, s šálou omotanou kolem krku.Vytáhl z kapsy malou harmoniku a začal tiše hrát.On vlastně hrát neuměl, proto hrál úplně tiše, a možná stále tutéž melodii, kterou se zatím naučil.Ale neuměl ani žebrat - nemohl přece kolemjdoucím vykládat,jak těžký je život pro člověka jako je on,když je úplně sám a nemá nikoho,kdo by mu uvařil,vypral,vyžehlil,ostříhal
vlasy, a pomohl mu teple se obléknout.Všiml si, kolik Jája přitahuje
lidí, a myslel si,že když bude hrát poblíž,uvidí i jeho,a dají mu do mističky pár drobných. A tak tam byli spolu. Ona ve své kožené kráse, a on vedle jejího růžového výkladu tiše hrál...
U ní se zastavil skoro každý...má krásné nohy ... chválili...
U něho se nezastavil nikdo.
Neměl nohy.




ikonka: instructables.com


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0282 s