Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 10.12.2019, svátek má Julie 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 505
Publikovaných článků: 12780
Komentářů: 11044


Měření



U Moniky a Jakuba

20.08.2012   Ivo Fencl   Poezie   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

(Včetně autorovy osobní interpretace pod verši.)

1.
Abych nebyl tak sám
Monika mě jednou pozvala
na návštěvu.
Přišel jsem pěšky a říkal jim, že jsem
přijel autem
V tom autě jsme ale cestovali
teprve potom a Monika řídila,
když neřídil Jakub.
Nakonec naučili řídit i mě
Jak jsem se bál, že nesu
zodpovědnost, ale Monika řekla:
„Neboj se.“
Měla i koťátko.

2.
Nepil bych s nimi nikdy,
kdyby to jednou nenavrhli.
Bylo to v pondělí po práci a
neuměl jsem odpovídat na
Moničiny otázky.
Ptala se: „Jsem zajímavá?“
„Nevím. Pro Jakuba.“
„Jsem zajímavější než Jorika?“
„O něco méně.“
A potom jsem vzpomínal, jak
Jakub chodil s Jorikou, i když
jsem o tom nevěděl skoro nic.

3.
Den co den se Monika a
Jakub domlouvali na svatbě.
Do toho bych nešel,
ale snil jsem, že mě tam pozvou.
Nebudu-li tam,
taky ale neumřu,
ani Joričinu svatbu
přece neuvidím.

4.
Jednou po svatbě vzala
Monika Jakuba do knížky,
kterou jsem napsal v úterý.
Cestovali do Paříže a Florencie,
neměli ještě děti,
ale jedno jsem trochu já,
a Monika snila o domově.
A doma jsme tam, kde
nás nikdo nesleduje,
a když nás sleduje Monika,
tak nám to najednou
nevadí.

5.
Také jsem je sledoval,
anebo si to naplánoval, ale
co je podstatné,
to je očím neviditelné.
Díval jsem se, aby se
náhodou neurazili a já nebyl
zase sám,
ale ve skutečnosti jsem měl
oči zavřené – a snil.
***
Taky trochu o Jorice

6.
Jednou jsem zase psal a
Jorika prožívala dobrodružství,
ale Monika za mnou přišla a
řekla: „O mně piš!“
„To by bylo banální.“
„O mně a Jakubovi. Ne?“
„Jorika má přednost.“
„Uneseme ji tedy a zavraždíme,“
řekla Monika, ale
jenom žárlila.

7.
Potom se našla jiná dívka,
kterou Jakub svedl.
Jitka. Monika se zlobila a
náhodou jsem vedle zkoušel auto
pro Diamond Race,
i zeptala se: „Lorenci,
zajedeš Jitku?“
„To je vaše věc.“
„Ale pláču!“
Rychle jsem odjel, ale
ještě předtím ji ujistil,
že u mužů nevěra nic
neznamená.

8.
Jorika mi nešla z hlavy,
ale nikdy jsem se na ni Jakuba
neptal, protože mě
subjektivní názory nezajímají.
Ale nepomlouval by ji.
To vím.
A to je rozdíl mezi
pohlavím.
Některé ženy pomluví.

9.
„Kdy budete mít děti?“
Monika: „Brzy.“
A já se zeptal, jaká jim dají
jména.
„Po tobě?“
„To snad je samozřejmé,“
řekl jsem, „ale co zbytek?“
„Zbytek dětí se bude
jmenovat po Jorice,“
pomyslila Monika na dceru.

10.
Jorika z toho měla radost,
tak se spřátelili.
Ona – a ten pár.
„A tvoje děti?“ ptali se Joriky.
„Zatím mám Lorence. Ne.
Přeřekla jsem se.
Zatím mám svého kluka.“
A když jsem se probudil,
tak jsem byl úplně sám,
anebo tedy s Monikou a Jakubem.

11.
„Rozvedeme se!“ řekl mi Jakub.
„S Monikou? Po tolika letech?“
„Všichni to dělají.“
„Já ne.“
„Ale kdyby ses oženil, taky bys to
udělal. Nakonec.“
„Kdybych se oženil s Jorikou?
Vyloučeno!“
To je pobavilo.
Z rozvodu sešlo.

12.
„Napíšeš nám něco pro štěstí?“
zeptal se Jakub.
„To nevím.“ Ale vzal jsem
papír, a protože se mi
stýskalo, napsal jsem tohle.
Anebo to skrze mě
napsala joričí síla
na nebi?
Nevím, ale nezměnil jsem
ani písmeno.
(8. 5. 2012)

Jistě není na místě, aby autor interpretoval vlastní díla, jakým je v tomto případě to následující uveřejněné i v Literárních novinách a zde: http://www.stary-plzenec.cz/view.php?nazevclanku=zivot-v-kostce&cisloclanku=2012070002, nicméně to není zakázáno. Interpretace je ovšem věcí každého a každý má právo vysvětlit si báseň nebo povídku po svém a vidět v ní právě jen to, co uvnitř vidí, anebo taky nic. Následuje...

interpretace textu U Moniky a Jakuba

Úvod.

Poe vysvětlil, jak psal Havrana, a tak můžu žertem konstatovat, že podám obdobné vysvětlení.
Tady je, a především chci zdůraznit, že jsem básnickou formu volil hlavně kvůli přehlednosti, a tedy čtivosti textu, ale dílo je fakticky povídkou.
Je to možná povídka (a báseň) naivistická, ne však úplně naivní a naivita je ostatně věcí hlediska. Spíš než o lásce, je text o přátelství, které tak může, ale nemusí fungovat.
Uznávám jedno: Pokud někomu připadají líčené záležitosti banální anebo normální, po právu může text vnímat jako příběh „o ničem“. Ale já jsem jako autor v jiné skupině, pro kterou byly takové příhody jaksi nedostupné, takže jsem je právě proto zaznamenal místo toho, abych je prožil, což byla i má terapie. Zkrátka a dobře jsem vše napsal v jisté depresi a taky bez předběžného plánu, doslova na koleně (a v tmavé chodbě), rovnou napoprvé a bez oprav (což samo o sobě nic neomlouvá) a pořád jsem to pak četl kolem dokola a čtu to dodnes a nenacházím nic, co bych měl doplnit nebo opravit, protože to odpovídá mé představě: A podle mého názoru se ten text může i hodně lidem líbit.
Skoro bez metafor je napsaný záměrně, ale chápu jej i tak, že jde skoro až do konce o sen toho, kdo vypráví. V desáté sloce je to ostatně naznačeno – a celek se podle mě stane zřetelnějším, když si čtenář připustí, že má vypravěč silný vztah i k tomu druhému muži.

Ten postupně chodil s Jorikou, s Monikou a nakonec s Jitkou, což báseň nepřímo komentuje. Vypravěč, který to jen chabě sleduje, je postupně zamilovaný do Joriky, do Moniky už jenom kvůli němu - a Jitka, ta už komentář ani nezasluhuje.

První sloka v podstatě metaforou je: Hrdina tu má, zdá se mu to aspoň, strach z normálního vztahu a jaksi dává přednost vztahu „kotěte“ k rodičům.
Druhá sloka naznačuje tuto častou situaci: Muž se opravdu zamiluje, až když zahlédne dívku jako předmět zájmu jiného muže.
Třetí sloku lze komentovat i následovně: Právě tady může být vypravěč nejvíc podezřelý z homosexuality (i tak ať to lze interpretovat).
Čtvrtá sloka je prostě jen jedním z možných způsobů, jak definovat domov, a chápu ji tak, že si tu hrdina jen vymýšlí příběh, ve kterém může jet s Monikou a Jakubem na výlet.
Pátá sloka tvrdí se vzpomínkou na známého letce-spisovatele, že když máme někoho rádi, nemusíme se na něj dívat.
Šestá sloka už je docela jistě vypravěčův sen. Vztah s Jorikou nezvládl, vztah s Joriky a Jakuba se rozpadl - a jemu zbývá vztah Moniky a Jakuba.
Jedním z důvodů k sedmé sloce je pak jednoduše to, že se tam naznačí, že je vypravěč možná bohatý – a tím se úplně nenaivně dodá všemu větší pravděpodobnost. Ano, lze si říct: kdyby byl ten, co to vypráví (Lorenc), bohatý, možná by se s ním ti dva skutečně i takto bavili.
Osmá sloka je pak o tom, že si hrdina Joriku zidealizoval tolik, až nechce, aby mu o ní její bývalý partner, který ji nechal, cokoli říkal. Nevěřil by mu.
Devátá část je nejméně pravděpodobná. Ale taky se už blíží chvíle, kdy se ukáže, že se mu všechno jen zdá.
I z desáté sloky jasně vyplývá, že se hrdina „radši“ cítí jako dítě – a za dítě ho tu dokonce označí i Jorika, přičemž místo něj chodí s někým jiným (i když se před tím na chvíli „přeřekla“).
Jedenáctou sloku bych pak interpretoval takto: Tváří v tvář vypravěčovu idealismu - vyplývajícímu ovšem právě z jeho infantility - se Monika a Jakub obdobně idealisticky nerozvedou. To je i jistá pointa básně a jeden z jejích praktických „smyslů“.
Poslední sloka už pak jen dotvrzuje, že byl text napsán ze stesku, a protože pochází ze stesku, tak si vypravěč Lorenc dokonce namlouvá, že ho „skrz něj“ a díky jeho lásce vlastně napsal „někdo na nebi“. Ten, kdo ostatně lásku opravdu způsobuje, ale...

Ale nemusel jsem to vysvětlovat. Je to jasné.


ikonka: funnymadworld.blogspot.com


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Ivo Fencl - 25.8.2012 - 6:55

Od Michala Černíka
Ahoj, Ivo,
třikrát jsem si četl tvou básnickou skladbu U Moniky a Jakuba a poté založil do desek mezi své nejoblíbenější básně. Je skvělá!
A zdravím pěkně!
Michal Černík
P. S. Že jsi verše napsal jedním dechem v zajetí euforie, je z textu cítit, a nic bych na něm asi neměnil, já to považuju za skvělé, má to velmi moderní epický tvar a silnou emocionalitu. A je to neopakovatelné.


ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.4434 s