Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 9.8.2022, svátek má Roman 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13254
Komentářů: 11310


Měření



Jednou je málo, desetkrát moc...

26.09.2012   Dagmar Hermannová   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Už nějakou dobu jsem věděla, že si musím urychleně najít jiný model, než se úplně zblázním a ztratím poslední zbytek sebeúcty...



Raději jsem neměla ten román - neměla jsem ho číst. Snad ani list. Jednotlivé stránky děje nahlodávaly mou duši,a když jsem dočetla poslední,byla jsem rozhodnuta,že si najdu obdiv,každodenní porci lichotek,dráždivé pohledy patřící jen mně,galantní péči, i spalující lásku.Dám svému životu nový smysl,i když v mém případě nešlo o nedostatek mužné vášně,čím bych byla trpěla.

Spadl na mně tenkrát jako lístek z javora.Celkem dobře stavěný,
domýšlivý frája,byl ale všechno jiné,než smyslně galantní a milující Kája,muž v nejlepších letech z mého románu.Můj frája byl sice rovněž v nejlepších letech,ale dlouhodobě a trvale je odmítal brát na vědomí
a do smyslné galantnosti měl - při své snaze předvádět roztomilého darebáčka - také daleko.Po rozvodu s manželkou si létal nezávazně životem,hrdý a pyšný na svůj "šestý smysl",kterým pronikal rád především do tajemství věku všech žen, s nimiž přišel do styku,a poškleboval se, že svá léta tutlají.Zapřisáhle nikdy! by prý nemohl obcovat se ženou starší než on, byť byla sebekrásnější,a ještě nikdy se mu nestalo,že by ho v tom byla nějaká žena oklamala. V mém případě mu jeho šestý smysl - ještě kromě zraku a čichu - napověděl asi tak dva až tři roky věkového rozdílu, pro jeho vkus sice nepříliš bombastické, nicméně laškování oproštěné od dalších hodnot nám nejspíš šlo docela dobře,protože z něho postupně vznikl "vztah",který jsem samozřejmě vnímala jako pouhopouhé "prozatím - bohužel. Když jsem se občas zasnažila vypadat obzvlášť vzrušivě a mladě,můj frája mi pořádal kastrující přednášky o neklamných známkách stárnutí na ženském těle,které nelze zakrýt,zamaskovat šminkami,účesem,ani mladistvým oblečením.

Už nějakou dobu jsem věděla,že si musím urychleně najít jiný model, než se úplně zblázním,a ztratím poslední zbytky sebeúcty, a právě v tom největším citovém zmatku mi přišel do ruky román,který někdo zapoměl na lavičce u autobusové zastávky.Citově mě rozpoltil ještě více,a zatoužila jsem nejdříve dát našemu vztahu novou šanci.Těšila jsem se na společný víkendový piknik na pláži u přehrady,a na navazující romantický večer.Spekulovala jsem,že třeba ještě vytepu ze svého frajera citový zázrak,o který budou ženy svádět bitvy,a ponechám si ho.Po slunění a koupání jsme se v letním podvečeru usadili
proti sobě u stánku s občerstvením. Snažila jsem se dívat s láskou do jeho očí,šedých jako ocel vedle pikantně prošedivělých skrání, zatímco on měl přes mně výhled na hladinu přehrady a na široké dálavy lesů, jenomže - jak se ukázalo - jeho zaostřený pohled v dálavách nespočíval.

"Takhle nějak bych si představoval nohy,které mají šmrnc a jsou dobře stavěné" - vstoupil náhle doprostřed mého vyprávění o čapí rodince,
která vždycky sedí tamhle na komíně a každý rok vyvádí mladé. Otočila jsem se směrem k opáleným nohám pod vyhrnutou sukní nějaké pětadvacítky,která si u břehu přezouvala sandály.Změřila jsem si toho domýšlivého slimáka nenávistně.Jakmile si najdu náhradu,zbavím se ho ve chvíli,kdy to bude nejméně čekat!

Od té doby jsem přemýšlela o nejrychlejším způsobu.
"Musíš chodit někam mezi lidi", poradila mi kamarádka.
"Myslíš tím divadlo,koncerty,výstavy a tak?" zeptala jsem se blbečkovsky.
"Myslím tím víno,ženy a zpěv - kam rychle zapadneš bez ohledu na to, co o tobě prozrazuje tvoje rodné číslo", dodávala mi kuráž a jmenovala podnik,kam kdysi právě chodil s oblibou i můj frája, tančit,okouzlovat ženy,a odhalovat jejich věk svým zázračným šestým smyslem.
"Jo - je tam hudba - a co z toho?" - odpuzoval mně ale pokaždé, kdykoliv jsem o tom začala mluvit, a konkretně právě tenhle podnik pomlouval nejvíce, - že je "pro starý".
"Jak to myslíš? Hudba a tanec jsou přece pro každého bez rozdílu věku přičemž právě tanec se ze všeho nejvíc podobá létání".
"Ty snad potřebuješ nějaký úlet?" poškleboval se.
"Myslíš ještě vedle tebe? Jde mi o to, se jít občas taky bavit a podívat se, jak se baví ostatní - třeba krásné ženy" - vklouzla jsem na jeho oblíbený led.
"Tam se nevyskytujou" - otočil se ke mně zády a zabalil se do deky..."samej důchodce"...jsem ale zaslechla ještě dost zřetelně.
Zatřásla jsem s ním a z deky jsem ho zase vybalila.
"No a? I kdyby! Jednou jsme generace střední. Já se k ní hlásím, i ty bys měl,a někdo už je prostě kousek dál od ideálního středu" - hájila jsem seriozní společnost v pomlouvané hospodě.
"O pořádný kus dál - nač to zdrobňovat?"Vyškubl zpátky svou deku a snažil se do ní znovu zahrabat ..."jo počkej, - ty tam chceš snad začít chodit zvyšovat si sebevědomí?"
"Na to jsem si kdysi ve slabé chvíli pořídila tebe!"odsekla jsem,"ale bohužel to pořád nějak nefunguje. Nemůžu si zvyšovat, co nemám."
"Tvůj problém"..funěl už zase do deky a přidal něco jako.."věčná loviště"..
"Tak loviště!" vřískla jsem ještě naposled do prázdna vedle jeho hlavy .." zrovna od tebe to sedí!"

"Hele - neboj, vždyť ho k tomu nepotřebuješ, jdi klidně sama" - přesvědčovala mě kamarádka - "víš, kolik tam chodí ženskejch? Samá sympatická parta. Mezi ně zapadneš na to šup - ohákni se a koukej vyrazit!"
Ohákla jsem se. Party ženskejch jsem viděla už zdálky,a pospíchala jsem zapadnout. K jedné zvlášť sympatické partě jsem se přiblížila na vzdálenost asi tak tří metrů, ale pod pohledem, který byl mým směrem vyslán, by snad odprejsknul i email z bitevní lodě. Zapadla jsem k jednomu stolu sama - na nejbližší židli poblíž vchodu na záchod - nechtělo se mi potulovat lokálem, a chytat další sympatické pohledy. Radostně jsem zahlédla i pár chlápků, ale v jasné přesilovce žen na mně působili dost ustrašeně..."jsme tady jenom chvíli,buďme teď k sobě milí"...zpíval zpěvák,a páry na parketu vypadaly, že si to i splňují, a následoval další oblíbený hit..."jednou je málo, desetkrát moc, pětkrát to stačí na celou noc - za pravdu dáte, až poznáte, jak se to dělá a dělat se to má"...

No co - šla jsem to zase dělat domů. Ale jednou sem zapadnu - uvidíš frajere! A pomsta bude sladká. Až přestaneme mít společnou peřinu, dostaneš poslední kafe jako mlynář Vávra - a taky tak jedovatý. Prozradím ti, jak tě zradil tvůj mladý zrak i s čichem a šestým smyslem...od samého začátku, celou dobu až do teď...jsem o jedenáct let starší než ty!

ikonka: metro.co.uk


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0254 s