ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
pátek 19.4.2024, svátek má
Rostislav
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
Nejčtenější za 14 dní
HELIMADOE – TV tip – Co skrývá podivný název?Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoPoslední naděje pro legendárního tvoraZačala se natáčet Zlatovláska, i tentokrát s Petrem ŠtěpánkemTady Havel, slyšíte mě?Nezlomní: Příběh o přátelství, které překoná i džungliJen jeden svět: Kdo je vrah?Festival Mezinárodní týdny tance a mladé talentyČerti nejsouBirgusovy kontrastySurfování, rafting nebo kayak cross v centru Prahy
Petr Fiala: Život je jako autobusy na trati. Zkouším jezdit bez přestupků
31.10.2012 Michaela Wilhelmová Hudba
Na kontě mají nové originální dvoj CD Mňága a Žďorp: Dáreček, chystají jeho druhé pokračování a připravují se na velkolepý koncert v Lucerně. Renesanci oblíbené hudební formace si nemohl webmagazin.cz nechat ujít a vyzpovídal jejího frontmana, Petra Fialu.
Cesta do známé kavárny Louvre nebyla žádný med. Kdo jezdí pražskou MHD ve špičce ví, o čem mluvím.
Cestou jsem se v té tlačenici anonymně potulila snad s třiceti lidmi. Jezdíte také hromadnou dopravou, nebo dáte přednost autu?
Hlavně hromadnou. Je to dobrý a je to normální! Nepřipadám si jako Michael Jackson, který by jel náhodou tramvají. Koupím si lístek přes telefon a jedu. Nejradši mám v tomhle vlaky. Ale autem samozřejmě musím taky, bez toho by to nešlo, hned od rána, rozvážím děti do školy, školky. Řízení miluju, když je trasa třeba 400 kilometrů tam a zase zpátky, to jsem úplně spokojený.
Vlaky, tramvaje, autobusy, to musí být pro skladatele (a třeba také spisovatele) neuvěřitelná studnice inspirace
Určitě je. A člověk ani nemusí být spisovatel nebo skladatel, stačí jen jet a pozorovat lidi. Někde vystoupíte, rozhlédnete se, a pak můžete jet zase dál. Stejně jsme cestovali i po Londýně. Vidíte co chcete, za chvilinku jste někde úplně jinde, žádný stres, nic předem plánovaného. Tahle jsme z těch jejich patrových autobusů pozorovali kapsáře. Bylo to jak ve filmu, borec šel dlouhou dobu za paní, najednou ji jen tak minul – a už měl její peněženku. A vy na to koukáte seshora, projíždíte kolem a nemůžete udělat vůbec nic. Blbý.
V minulém rozhovoru jste zmínil, že začínáte zkoušet na listopadový koncert v Lucerně. Už máte nazkoušeno?
Zhruba z 80 procent. My se vždycky naučíme verze kapel, co nám hrály na CD, na Dárečku. Jsou to takové cover verze na druhou, hrály naše písničky, ale my se je učíme, jak je ony přepracovaly. Hrát budeme nejdřív my, poté přijdou zpěváci těch kapel a přidají se k nám. Má to náš sound, ale spoustu věcí je úplně nových. Třeba je přidané vytí vlka a další pazvuky. Naše kapela byla s tímhle projektem od začátku moc spokojená. Hlavně proto, že to vypadalo, že nebude muset nic dělat. (smích)
Ke spolupráci jste přizvali desítky hudebních formací…
Je to zábava pozorovat, jak k tomu kdo přistoupí. Ze začátku jsem byl ale konsternovaný, nečekal jsem, že většina lidí na nabídku kývne. Samozřejmě ne všichni – někdo měl příliš mnoho práce, někdo zase řešil těžkou osobní situaci. Ale i tak byl ten zájem obrovský. Nejdřív jsem si myslel, že jsem blázen, když jim všem volám, ale vyšlo to. Máme 43 českých a slovenských kapel. A to je vážně dost.
Jak vypadá situace s Charlie Straight? Pro spolupráci na Dárečku 2 vypadali takřka nesehnatelně, tu na Islandu, tu ve Francii.
Už jsme dotočili. Byl jsem s nima ve studiu a je to fakt hrozně hezká písnička. Přišli úplně bez ničeho, měli namalovaný jen nějaký graf, co vypadal jako schodiště – a to bylo všechno. Splácali to na koleni, část elektronicky, část nahrál i klávesák. A je to vážně moc dobrý. Byl jsem překvapen. Přespával jsem pak u Petra Zelenky, pustil mu to a ten z toho byl nadšený úplně stejně.
Odmítnutí k účasti na Dárečku i turné bylo málo, ale přece. Kdo Vás z těch, co nepřijali, mrzí nejvíc?
Mrzí mě, že tam není nahraný Oldřich Janota. Pro mě je to zásadní postava české hudební scény. On ho málokdo zná, ale jeho písničky hraje každá druhá česká kapela. Říkal jsem mu: „Hele, já bych si toho moc vážil, kdybys přehrál jednu naší písničku…“ Jenže to nikdy nedopadlo. On pak vždycky zavolá s tím, že o tom přemýšlel, ale nenapadlo ho, čím by mohl přispět. Je to tou jeho skromností a pokorou. Pak mě mrzí Karel Plíhal. Ten to odmítl z toho samého důvodu. To jsou ti lidé, kteří jsou prostě až moc kamarádi a navíc velmi, velmi pokorní…
Na koncertě vystoupíte i s bývalými členy. Nebojíte se nostalgie?
Ne, to ne. Žijeme přítomným okamžikem a s většinou starých členů jsme stále v kontaktu. S někým víc, s někým míň, když bydlí daleko. Jsme přátelé. Na koncertě v Lucerně na nostalgii ani čas nebude, koncert má svůj pevně daný průběh. To leda na pařbě po koncertě. (smích) Ale já to zabředávání do vzpomínek nemám rád. Je to jako filmy pro pamětníky, křeslo pro hosta… Ani nehrozí, že by se kapela rozšiřovala. Jsme teď stabilizovaná formace, abych použil ta moderní slova. Je to fajn, nikdo neprudí, a když ano, tak ho většinou necháme, ať se vyskáče. ( smích ) Docela dobrý je mlčení, když pak člověk ztichne a je mu trapně, to je dobrá léčba. Ale už se to nestává často, fakt málo, tak jednou do roka.
A kdy se to naposledy stalo Vám?
Hm… Tak mě se to možná stává i častěji (smích). Je to ale změna, dřív jsem to byl jen já, komu se to dělo, teď se spíš směju, když se rozčiluje někdo jiný.
Jak se díváte na život? Jste věřící člověk, nebo myslíte, že smrt je konečná?
Život je lekce, kterou musíme projít. A buď se nám to povede lépe, nebo hůře, nebo také vůbec. Život jsou autobusy na trati, a až budete přestupovat, ukáže se, jak jste tu svou lekci dali. A nastoupíte do dalšího autobusu na lepší, nebo horší trati. A já snažím zatím na trati držet bez zbytečných přestupků. A třeba dostanu příště ještě lepší linku…
Díky za rozhovor!
Foto: http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Fiala_(hudebn%C3%ADk) - Fay2
Cestou jsem se v té tlačenici anonymně potulila snad s třiceti lidmi. Jezdíte také hromadnou dopravou, nebo dáte přednost autu?
Hlavně hromadnou. Je to dobrý a je to normální! Nepřipadám si jako Michael Jackson, který by jel náhodou tramvají. Koupím si lístek přes telefon a jedu. Nejradši mám v tomhle vlaky. Ale autem samozřejmě musím taky, bez toho by to nešlo, hned od rána, rozvážím děti do školy, školky. Řízení miluju, když je trasa třeba 400 kilometrů tam a zase zpátky, to jsem úplně spokojený.
Vlaky, tramvaje, autobusy, to musí být pro skladatele (a třeba také spisovatele) neuvěřitelná studnice inspirace
Určitě je. A člověk ani nemusí být spisovatel nebo skladatel, stačí jen jet a pozorovat lidi. Někde vystoupíte, rozhlédnete se, a pak můžete jet zase dál. Stejně jsme cestovali i po Londýně. Vidíte co chcete, za chvilinku jste někde úplně jinde, žádný stres, nic předem plánovaného. Tahle jsme z těch jejich patrových autobusů pozorovali kapsáře. Bylo to jak ve filmu, borec šel dlouhou dobu za paní, najednou ji jen tak minul – a už měl její peněženku. A vy na to koukáte seshora, projíždíte kolem a nemůžete udělat vůbec nic. Blbý.
V minulém rozhovoru jste zmínil, že začínáte zkoušet na listopadový koncert v Lucerně. Už máte nazkoušeno?
Zhruba z 80 procent. My se vždycky naučíme verze kapel, co nám hrály na CD, na Dárečku. Jsou to takové cover verze na druhou, hrály naše písničky, ale my se je učíme, jak je ony přepracovaly. Hrát budeme nejdřív my, poté přijdou zpěváci těch kapel a přidají se k nám. Má to náš sound, ale spoustu věcí je úplně nových. Třeba je přidané vytí vlka a další pazvuky. Naše kapela byla s tímhle projektem od začátku moc spokojená. Hlavně proto, že to vypadalo, že nebude muset nic dělat. (smích)
Ke spolupráci jste přizvali desítky hudebních formací…
Je to zábava pozorovat, jak k tomu kdo přistoupí. Ze začátku jsem byl ale konsternovaný, nečekal jsem, že většina lidí na nabídku kývne. Samozřejmě ne všichni – někdo měl příliš mnoho práce, někdo zase řešil těžkou osobní situaci. Ale i tak byl ten zájem obrovský. Nejdřív jsem si myslel, že jsem blázen, když jim všem volám, ale vyšlo to. Máme 43 českých a slovenských kapel. A to je vážně dost.
Jak vypadá situace s Charlie Straight? Pro spolupráci na Dárečku 2 vypadali takřka nesehnatelně, tu na Islandu, tu ve Francii.
Už jsme dotočili. Byl jsem s nima ve studiu a je to fakt hrozně hezká písnička. Přišli úplně bez ničeho, měli namalovaný jen nějaký graf, co vypadal jako schodiště – a to bylo všechno. Splácali to na koleni, část elektronicky, část nahrál i klávesák. A je to vážně moc dobrý. Byl jsem překvapen. Přespával jsem pak u Petra Zelenky, pustil mu to a ten z toho byl nadšený úplně stejně.
Odmítnutí k účasti na Dárečku i turné bylo málo, ale přece. Kdo Vás z těch, co nepřijali, mrzí nejvíc?
Mrzí mě, že tam není nahraný Oldřich Janota. Pro mě je to zásadní postava české hudební scény. On ho málokdo zná, ale jeho písničky hraje každá druhá česká kapela. Říkal jsem mu: „Hele, já bych si toho moc vážil, kdybys přehrál jednu naší písničku…“ Jenže to nikdy nedopadlo. On pak vždycky zavolá s tím, že o tom přemýšlel, ale nenapadlo ho, čím by mohl přispět. Je to tou jeho skromností a pokorou. Pak mě mrzí Karel Plíhal. Ten to odmítl z toho samého důvodu. To jsou ti lidé, kteří jsou prostě až moc kamarádi a navíc velmi, velmi pokorní…
Na koncertě vystoupíte i s bývalými členy. Nebojíte se nostalgie?
Ne, to ne. Žijeme přítomným okamžikem a s většinou starých členů jsme stále v kontaktu. S někým víc, s někým míň, když bydlí daleko. Jsme přátelé. Na koncertě v Lucerně na nostalgii ani čas nebude, koncert má svůj pevně daný průběh. To leda na pařbě po koncertě. (smích) Ale já to zabředávání do vzpomínek nemám rád. Je to jako filmy pro pamětníky, křeslo pro hosta… Ani nehrozí, že by se kapela rozšiřovala. Jsme teď stabilizovaná formace, abych použil ta moderní slova. Je to fajn, nikdo neprudí, a když ano, tak ho většinou necháme, ať se vyskáče. ( smích ) Docela dobrý je mlčení, když pak člověk ztichne a je mu trapně, to je dobrá léčba. Ale už se to nestává často, fakt málo, tak jednou do roka.
A kdy se to naposledy stalo Vám?
Hm… Tak mě se to možná stává i častěji (smích). Je to ale změna, dřív jsem to byl jen já, komu se to dělo, teď se spíš směju, když se rozčiluje někdo jiný.
Jak se díváte na život? Jste věřící člověk, nebo myslíte, že smrt je konečná?
Život je lekce, kterou musíme projít. A buď se nám to povede lépe, nebo hůře, nebo také vůbec. Život jsou autobusy na trati, a až budete přestupovat, ukáže se, jak jste tu svou lekci dali. A nastoupíte do dalšího autobusu na lepší, nebo horší trati. A já snažím zatím na trati držet bez zbytečných přestupků. A třeba dostanu příště ještě lepší linku…
Takže jste zastánce reinkarnace?
To zní, jako kdybych byl nějaký astrolog. Prostě věřím v to, že duše putují. Neumím si představit, že byl to celé byl jen nějaký biologický vtip odehrávající se na konci vesmíru. Předpokládám, že to má nějaký vyšší smysl. Všechny ty předsmrtné vzpomínky z kómatu, regrese, to je široké téma, které je mi blízké. Snažím se to ale vždycky mít propojené s přítomným okamžikem. Je to jako s těmi lidmi, co se dostanou z rakoviny, infarktu, bouračky. Začnou si užívat každý den. Tak si říkám, jak je možný, že to vidí až teď? A je nutný čekat až na nějakou pohromu, abych si vážil toho co mám? Fakt musím bejt tak blbej? A jestli náhodou to kolem není skvělej život, i když těžkej občas, a ne nějaká krize, jak se mi snaží vsugerovat zpitomělý média? A pak si odpovím a hned je mi líp!Díky za rozhovor!
Foto: http://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_Fiala_(hudebn%C3%ADk) - Fay2
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Hudba
Einstürzende Neubauten přicházejí s novým dvojalbem Rampen
Elizabeth Kopecká má Plán B!
Brněnský JazzFestBrno roztančí duben i květen
Dvořák v rukou mistrů
Petr Janda málem ohluchl
Orozovič svléká tmu
Schelingerův ovocný koktejl
Bárta a Fialová oslavují Janáčka
Mekyho hity v symfonickém hávu okouzlí O2
Petr Spálený: Neobyčejný život obyčejného muže
Plachetka, Havelka a Melody Makers v Ostravě
Kouzlo Svěrákova vyprávění ožívá v audioknize
Michal Horák ve fraku a s filharmonií!
Hrabalovo kouzlo v uších
Aneta slaví 20 let na scéně!
HLASkontraBAS Oktet uchvátí novým albem Kaleidoscapes
Vltava, Carnegie Hall a vyprodané turné!
Ozvěny folklóru Zemlinského kvarteta
Thom Artway: Trhám mraky plné osobního optimismu
Marika Gombitová oslnila O2 arenu
Další články v rubrice Hudba
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.