Tento znalostní deficit výrazně vyrovnává kniha Libora Budínského „Deset prezidentů“, která vyšla v Knižním klubu. Samozřejmě v poslední době jsou poměrně úspěšné publikace orientované na významné osobnosti. Nicméně Libor Budínský tak trochu překročil hranici obvyklého bulváru, který přináší jen senzace tím, že především nezapomněl na historická fakta a příběhy prezidentů sledoval zásadně v kontextu dané doby.

A tak zatímco protektorátní Emil Hácha nám byl líčen coby podlý zrádce, díky Budínskému máme možnost si uvědomit, že se v podstatě obětoval, neboť prakticky nikdo jiný tento úřad zastávat nechtěl. Nechci Háchu omlouvat, to nebylo ani cílem autora, ale předkládá takové skutečnosti, nad nimiž se musíme minimálně zamyslet. Odsoudit jedince je jednoduché, ale pochopit ho, to je už těžší.

Osobě charismatického Masaryka se věnuje rovněž podrobně, trochu jej přirovnává k prakticky velmi schopnému, ale naprosto necharismatickému Benešovi, jehož poválečná role v české politice dodnes vyvolává spory, zvláště pak některé pasáže jeho tzv. „dekretů“. Pro mnohého čtenáře bude překvapivé, že se plán odsunu německé menšiny z českého území připravoval už během 2. světové války. Beneš sehrál také nevděčnou úlohu při předávání vládě „ dělnické třídě“, která pod praporem syfilitického alkoholika Gottwalda započala čtyřicetiletou devastaci české země. Plejáda „komunistických“ prezidentů by pak měla vstoupit do humoristických příruček. Zatímco generál Svoboda, byl především a alespoň voják, který tedy v životě něco dokázal, dělničtí synci Zápotocký a Novotný, si v úřadu léčili maximálně své mindráky. Ačkoliv se říká – dej hlupákovi funkci, stvoří lejstro, zde by se dalo použít, dej hlupákovi funkci prezidenta, pošle inteligenci národa do dolů.

Gustav Husák je pak v zásadě politická prostitutka, která se z původně vězněného člověka vyšplhala na nejvyšší státní post. Pro jeho život i kariéru bylo příznačné – včas úplně obrátit kabát, resp. „myšlení“. Po něm to zvládla celá generace našich spoluobčanů, jak se ukázalo po roce 1989. Je zajímavé, že když ho v křesle vystřídal V. Havel, Husák dožil v ústraní ze svých úspor, neboť nepobíral žádnou prezidentskou rentu.

Autor, pokud chtěl vylíčit dopodrobna osobnosti jednotlivých prezidentů nevyhnul se ani jejich soukromí a vztahu k ženám. Pro Gottwalda jeho družka, matka dítěte, byla z počátku jen jakási běhna, Masaryk si své ženy vážil a Beneš své Hany též. Paní Svobodová pak zahájila po více jak dvaceti letech devastace renovaci původního zařízení Pražského hradu. Prostě a jednoduše, čím hloupější prezident jako člověk, tím bizarnější zvyky a chování, což se dotýkalo i jejich manželek.

„Deset prezidentů“ není rozhodně aspirantem na bestseller roku, ale celkem zajímavé a solidní připomenutí naší nedávné minulost. Samozřejmě historik by stejnou látku pojal důkladněji, přesto laickému čtenáři způsob výkladu Budínského musí vyhovovat nepoměrně lépe, než akademická studie.